Mobius: Čínské přípravy na budoucnost

Ve svém minulém příspěvku jsem se zmínil o oblastech zájmu nového čínského pětiletého plánu. Ten je nově zaměřen nejen na růst domácí ekonomiky, ale i na udržení harmonické společnosti. Potenciál čínské ekonomiky vábí mnoho zahraničních investorů, kteří by rádi participovali na budoucím vývoji největšího spotřebitelského trhu světa. Většina těchto investorů však přehlíží fakt, že Čína je rovněž pátým největším zahraničním investorem světa, kdy odchozí investice v roce 2009 činily 56,5 miliardy USD.

Vloni v listopadu oznámily Čína s Indií dohodu o vzájemných obchodech v objemu 16 miliard USD, začátkem tohoto roku pak čínští představitelé opět potvrdili svou podporu evropským zemím, když nakoupili španělské dluhopisy v objemu 6 miliard EUR.

Čínská podpora evropským ekonomikám je odbornou veřejností označována jako opravdu dobrá strategie, vždyť Evropská unie je v tuto chvíli největším obchodním partnerem Číny, a je to právě export co žene, vinou absence domácí poptávky, čínskou ekonomiku směrem vzhůru.

Nákup evropských cenných papírů je rovněž výsledkem diverzifikace čínských devizových rezerv, jejichž výše nyní dosahuje částku 2,85 bilionu USD, a které byly doposud investovány primárně do amerických dluhopisů.

V minulosti plnily články novin informace o čínských investicích v Africe, ty ovšem činí pouhých 2,6 % objemu úhrnných čínských zahraničních investic. Daleko větší množství finančních prostředků putuje do jiných koutů světa, v rámci Asie Čína proinvestovala celých 70 % prostředků, na Jižní Ameriku pak připadá 13 %.

Osobně se s růstem čínského vlivu setkávám v Argentině, a to v podobě investic do těžby ropy či zemního plynu či sektoru telekomunikačních společností, do kterého Čína dodává nízkonákladová spojovací zařízení a další vybavení.

Většina čínských investic není v domácí měně

Co je však nutné zmínit je to, že pouhý zlomek těchto investic je realizován v renminbi, což je následek toho, že si čínští představitelé snaží udržet kontrolu nad vývojem jeho hodnoty, za což jsou však na druhou stranu kritizováni představiteli zemí ze všech koutů světa.

Na nízké hodnotě směnného kurz renminbi mají zájem především exportéři, kteří se díky tomu stávají více konkurenceschopnými, a kterým by posílení měny způsobilo nemalé potíže. Kolem čínské měny však krouží čím dál tím více investorů, kteří by se chtěli participovat na jejím postupném posilování.

I samotná Čína již zjistila, že posilující renminbi by mohlo přinést i užitek, a tak již domácím společnostem dovolila provádět zahraniční investice i v domácí měně, což lze považovat za první krok směrem k „internacionalizaci“ renminbi.

Jakýmsi testovacím místem pro změny ve směnném kurzu renminbi se stal Hongkong, kde již mohou investoři na pohybu směnných kurzů vydělávat. Rostoucí zájem o renminbi má však za následek pochopitelně i zvýšenou volatilitu.

Čínské finanční trhy začaly rovněž nabízet možnosti kapitálových vstupů zahraničních investorů. Na Hongkongské burze cenných papírů je již emitován například největší brazilský producent železné rudy. Zájem o tituly zámořských společností je velký, obyvatelé Číny se totiž čím dál častěji porozhlížení po alternativách, které by jim přinesly větší zhodnocení než produkty, jež jsou nyní prodávány na velmi limitovaném domácím trhu.

Nedostatek investičních příležitostí, který čínské finanční trhy stále trápí, jsou rovněž jedním z důvodů rostoucích spekulací v oblasti nemovitostí. Jak jsem již zmínil ve svém předchozím blogu, liberalizace čínských finančních trhů je dlouhým procesem, vynaložená námaha by však měla stát za to.

Nenechte si ujít zápisky z blogu Aleše Michla na http://www.penizenavic.cz/clanky-dle-autora/ales-michl