Americké tažení proti juanu: více škody než užitku?!

Američtí zákonodárci se opět zaměřují na manipulaci čínské vlády s hodnotou Juanu. Po letech velkého úsilí se snaží američtí zákonodárci hledat další možnosti, jak se bránit proti umělému podceňování čínské měny, které dlouhodobě vede k silně negativní obchodní bilanci mezi USA a Čínou. To vše i přesto, že čínská měna juan má být od roku 2015 (Uvolnění kurzu ohlásil začátkem září na tiskové konferenci po jednání s odpovědnými čínskými úředníky šéf hospodářské komory EU Davide Cucino. Čína má také vznik střediska obchodování v čínské měně v londýnské finanční čtvrti City.) volně směnitelná s eurem a dolarem a má se stát součástí koše rezervních měn.

Čtěte také: Americký dolar se i přes dluhy země stává bezpečným přístavem investorů

Cestou by mělo být navýšení celních sazeb na čínské výrobky dovážených do států, aby se tak vyrovnala nerovnováha určená právě čínskou měnovou politikou. Ta sebou jasně nese i podpis na americké zaměstnanosti, jelikož se celá řada firem v posledních letech rozhodla přesunout výrobu do Číny ve snaze o snížení nákladů na minimum.

Peking trochu směšně popírá, že by právě umělá manipulace s měnou měla vliv na neuvěřitelně negativní obchodní bilance mezi Státy a Čínou. Stále pravděpodobně vychází z vnitřního přesvědčení, že politici v USA nejsou schopni stejně jako v předchozích letech dotáhnout svou myšlenku do finálního ustanovení, které by tuto situaci řešilo. Důvodů, proč se k tomuto rozhodnutí pravděpodobně nedostanou, je celá řada.

Tak jako tak prosazení návrhu zákona, který přišel ze senátu má podporu napříč celým politickým spektrem této komory. Problém však bude vycházet ze silně negativní reakce lobbistických skupin a organizací. Další překážkou bude politika Bílého domu, která již řadu let opakuje fakt, že takové opatření by mohlo vést k destrukci obchodní a politické spolupráce s Čínskou vládou. Bílý dům tak prosazuje politiku jakési tiché tolerance, kdy je jednodušší spolupracovat než se dostat do situace, ve které by mohla přijít celá řada odvetných opatření.

V loňském roce přišel výraznější politický tlak na představitele čínské vlády a přinesl jakýsi úsměvný výsledek. Čína se rozhodla trochu uvolnit svou měnu a ta vůči dolaru posílila o několik málo procentních bodů.

Nicméně mezi ekonomy panuje shoda na tom, že Juan je stále oproti dolaru podhodnocen rámcově o 40%, čímž se vracím ke vtipnému vyjádření Číny, že tento rozdíl nemá vliv na obchodní bilanci mezi těmito státy.

Nejortodoxnější prosazovatelé nového zákona tvrdí, že tento nepoměr stál Spojené státy 2 miliony pracovních míst a že americký obchodní deficit s Čínou loni dosáhly rekordních 273 miliard dolarů, což představuje 43 procent celého rozdílu obchodní bilance USA. I prezidentský kandidát Mitt Romney tvrdí, že je potřeba proti takový číslům přijít s odvetnými opatřeními.

Až doposud bylo pro jakoukoliv intervenci nutné prohlášení ministerstva financí, že je daná měna podhodnocována uměle, takovému vyjádření se v minulé době zuby nehty bránili jak Obama, tak Busch. V novém znění by však stačilo prohlášení, že měnová politika je nevyrovnaná a poté bude mít vláda 90 dní na to, aby pomocí celních sazeb tento rozdíl eliminovala.

Podporovatelé nového návrhu zákona dále poukazují na velmi zajímavá čísla z Petersonova institutu zaměřeného na mezinárodní ekonomiku. Ty naznačují, že pokud by Juan posílil o pouhých dvacet procent, narovnalo by takové opatření obchodní bilanci USA o 120 miliard dolarů a vedlo by k vytvoření půl milionu nových pracovních míst. Dalších 8,5% navíc by změnilo půl milionu na dvoumilionový přírůstek na pracovních místech.

Čtěte také: Není otázkou zda QE3 bude, ale kdy bude, aneb realita americké nezaměstnanosti

Odpůrci jsou však přesvědčeni, že výsledek může sebou nést rizika nesrovnatelně horší, než zisky. Jedná se o odvetné opatření čínské vlády, kdy by stejně tak mohla zvýšit celní sazby na zboží dovážené z USA. Dále pak naznačují, že se takový krok dostane mimo stanovy Světové obchodní organizace. Po Číně by také štafetu mohla převzít některá z ostatních zemí, kde jsou náklady na výrobu výrazně levnější.

Pravděpodobně by se omezily rozhovory s Čínou, kterých je celá řada. Zmíním problematiku duševního vlastnictví nebo podporu na uvolnění napětí se Severní Koreou. V neposlední řadě by tento krok vedl k výraznému zvýšení nákladů pro americké spotřebitele