Vlad Ender, Ekonomika, 23.08.2011

Tak nám snížili rating Spojených států. Jestli je to tak důležitá zpráva jako ta od paní Müllerové o Ferdinandovi, ještě uvidíme. Tím se ale v článku zabývat nechci. Zajímá mě, jaký dopad bude mít tento krok na ratingové agentury – a jestli pod nimi Standard & Poor’s definitivně nepodřízla větev.

Historicky prováděly agentury jako S&P, Moody a Fitch „rating“ pro dluhy komerčních firem a ty také platily za to, aby byly známkované. Agentury nebyly moc svižné, zaměstnávaly hlavně účetní a právníky, kteří procházeli stovky či tisíce stránek rozvah, finanční toků, výsledovek, právních dokumentů a podobného „velice zajímavého“ čtení. Jejich metodologie nebyly sice přesně známé, ale byly celkem stabilní a v hrubých rysech se vědělo, o co jde – jak jsou společnosti schopny generovat peníze na základě minulých výsledků a jak odolné jsou proti šokům.

Dluhy států začaly být známkovány hlavně z prestižních a marketingových důvodů – taky za to nikdo neplatil. Podstatně jiná byla i metodologie – státy zkrátka nejsou firmy. Hlavně proto, že stát, který si tiskne vlastní měnu a v té samé měně kupí dluhy (tedy ne jako například Argentina či Řecko, které měly dluhy v dolarech či eurech), nemůže nedobrovolně zbankrotovat (dobrovolně si samozřejmě může dělat, co chce). Peníze, co potřebuje, si prostě natiskne. Jistě, může to vést k inflaci (i když Japonsko slouží jako protipříklad), která vaši investici znehodnotí.

Jenže rating je měřítko úvěrového rizika, ne inflačního. Proto mají inflačně vázané dluhopisy (u kterých inflace určuje jak úrok, tak i to, kolik dostanete zpátky nakonec) stejný rating jako ty s pevnou úrokovou sazbou. Pokud vydavatel zbankrotuje, tak nesplatí dluhopis ať je takový, nebo makový.

Vnucené ratingy

Pokračování článku najdete na: http://www.finmag.cz/cs/finmag/ekonomika/snizeni-ratingu-usa-byl-od-ratingovych-agentur-sebevrazedny-krok-diky-za-nej/