Tomáš Prouza, Ekonomika, 28.06.2011

Minulý týden plnilo stránky novin opět Řecko. Evropská unie, respektive eurozóna, mu hodila další záchranný kruh, i když tonoucího proudy unášejí stále dál na otevřené moře. Pokud nepadne rozhodující slovo (ať už v eufemistické formě „restrukturalizace dluhu“, nebo ve formě lidové „bankrot“), bude se řecká agónie prodlužovat.

To možná není krátkodobě až tak na škodu – v Řecku projdou alespoň nějaké reformy a řecká ekonomika tak do budoucna trochu posílí a zbaví se největších zátěží.

Vrtěti Řeckem

Zábavné ovšem je, jak se Řecko vrátilo na českou politickou scénu. Loni před volbami fungovalo Řecko pravicovým stranám jako výborný strašák na voliče. Spíš než rozumová analýza přitom zafungovala neznalost světa mimo českou kotlinu. Pokud se teď některý čtenář urazil, omlouvám se – ale kolik z těch, kteří vážně přikyvovali větě Nechceme skončit jako Řecko, skutečně chápe, v čem spočívají řecké problémy a proč dnes Česká republika jako Řecko (zatím) skončit nemůže?

Když se v posledních dvou týdnech začala rozpadat vládní koalice, důvěra lidí ve vládu a její představitele se propadla na historická minima, a kdyby jim nešlo o chleba, tak navrhované pokusy o reformy nebude podporovat ani většina koaličních poslanců, najednou se opět objevilo jako hlavní argument Řecko. Navíc se zdá, že staré triky fungují i dnes. Stačí chvíli mluvit o tom, jak Řecko potřebuje pomoci a jak mu trhy nevěří – a najednou je tady pozoruhodný návrh na další zvyšování daní.

Čeští politici přeřazují na jihozemskou rychlost

Pokračování článku najdete na: http://www.finmag.cz/cs/finmag/ekonomika/recky-syndrom-ceskych-politiku/