Fenomén diverzifikace I.: Řešení jedné rovnice o dvou neznámých?

Sopečnou erupci, kolizi zemských desek, či otřesy, se kterými by si neporadil ani Richter na své stupnici: Takové reakce vyvolalo naše šlápnutí do vosího hnízda jménem Diverzifikace. Věčné jablko sváru na trhu a černá skříňka investičního (ne)vědomí vedly k tomu, že naše diskusní aréna opět oživla zápasy gladiátorů. A ještě jednou příměr se sladkým ovocem: Nakousli jsme jablko hříchu a hodláme jej sníst celé. V souvislosti s pojmem diverzifikace i díky vám, našim milým čtenářům, vyvstalo nad tímto jevem když ne rovnou několik otazníků, tak alespoň nejasností, jež bychom se vám ve dvoudílném seriálu rádi pokusili objasnit. Položíme si základní otázky typu: Co to vlastně diverzifikace je, jakých forem a intenzit může nabýt, či v jakých situacích je namístě ji využít. Ale hlavně: Řekneme si, kdy má smysl hovořit o diverzifikaci a kdy jde o nesmysl, jak se liší účel a praktická aplikace této myšlenky a srovnáme „osobní“ a „automatický“ přístup ke strukturaci portfolia. Jako obvykle jsou vám dveře pod diskusní šapitó otevřeny dokořán a na Hyde park se těšíme už teď:)

Diverzifikuji, tedy jsem: Naše redakce se in memoriam za tuto parafrázi omlouvá René Descartesovi, nicméně taková je realita trhu. Diverzifikace na nás útočí z televizních obrazovek, stránek deníků i obrazovek internetových portálů. Její obtížná definovatelnost bez hlubší znalosti statistiky, její každodenní mediální striptýz a povaha normy v „investorské“ veřejnosti vedou k tomu, že z tohoto pojmu se stalo bezmála klišé. Právem nebo neprávem? Přiblížit se k tomuto základnímu verdiktu se pokusíme v následujícím textu...

První díl hlavolamu jménem diverzifikace: Čtěte na iPOINT