Největší klišé na trhu II.: Teror burzovní vaty!

V prvním dílu seriálu o tržních klišé jsme se dopustili zásadní nepřesnosti, a totiž v jejich samotném počtu. Po reflexi burzovních zpravodajství českých médií a pochopitelně i sebereflexi práce naší redakce, stejně jako vašich příspěvků v diskusi, jsme dospěli k odvážné teorii: Tržní komentáře se od sebe často liší jen posloupností klišé. Ve stručnosti si zopakujme, v čem je v případě tohoto pojmu zakopán pes: Prazdrojem opravdu bývá jakás takás informace, jakýs takýs fundament. Nejasná definice těchto pojmů, totální aplikační zmatek a jistá optická atraktivita těchto pojmů pro mediální konzumenty ovšem vedou k jejich „hyperinflaci:“ Bez větších výčitek svědomí je lze použít prakticky kdykoli: Autor nemůže být napaden argumentem o nepatřičnosti klišé, jelikož definiční hranice tohoto pojmu jsou flexibilní jako tělo améby. Co je ovšem horší, adresáti politických a žurnalistických frašek si do značné míry na klišé zvykli a začali je vyžadovat. Mezi autory a konzumenty tak dochází k jakési prapodivné „hře na informace.“ Tolik entrée z prvního dílu a pojďme na další sadu termínů, na něž slyšíte, ale jež může použít kdokoli takřka pro cokoli.

Další díl seriálu zprofanovaných termínů trhu: Čtěte na iPOINT