Vykouzlit úsměv na jejich tvářičce je snadné. Žádné drahé dárky, ale nejzákladnější věci.

Co si přejí Vaše děti najít pod vánočním stromečkem? Playstation, nový počítač nebo auto na ovládání? Když se dobrovolník Vláďa zeptal dětí z jednoho sirotčince v africké Ghaně, kde momentálně už potřetí pomáhá, odpověděly mu, že by si přály jablko, pomerančový džus nebo nový ručník.

Nám Evropanům mohou tato přání připadat poněkud skromná, až naivní. Vláďu to ale nepřekvapilo. Vzpomíná si, když dětem před rokem a půl s pomocí místních lidí nechali vyrobit postele. Do té doby spaly děti na zemi. Čtyřletý Kwashie tenkrát přiběhl, táhl všechny dobrovolníky do místnosti, kde spí, a volal: „Podívej… postel… a je moje!“ Vláďa tenkrát na svém blogu napsal: „Musím říct, že i nám klukům trošku zvlhly oči...“

Kwashie patří mezi 28 dětí žijících v sirotčinci v malém městečku Bawjiase. Začátky byly těžké. Děti spaly na zemi, jedly jednou denně, nechodily do školy a neměly přístup k lékařské péči.

Za posledních 18 měsíců se ale řada věcí změnila. Děti už spí v postelích, i když po dvou až po třech, mají moskytiéry, které je chrání před malárií. Již rok mají také zdravotní pojištění, takže v případě potřeby mohou jít kdykoliv k lékaři. To vše je možné díky podpoře lidí převážně z České republiky! Nejdříve pomáhali hlavně Vláďovi kamarádi, po založení o.s. Akwaaba se zapojili další lidé ochotní pomáhat. Jedním z posledních úspěchů je zajištění školní docházky 14 dětem, kterou Akwaaba uhradila. Pavla, která potřebné finance vybrala na Koncertech pro dětský úsměv, na svém blogu napsala: „Důležitým dnem v životě 14 dětí ze sirotčince se stal čtvrtek 23. září 2010. Ten den totiž děti poprvé v životě zasedly do školních lavic, přestože některé z nich mají už 12 let. Ráno mi zazvonil telefon, do kterého se ozval hlas dvanáctileté Grace: ,Pavlo, děkuji! My dnes jdeme do školy a máme nové aktovky!‘ Ten dík nepatřil jen mně. Patřil vám všem, kteří jste děti na květnových benefičních koncertech podpořili! Gracino nadšení bylo tak velké, že jsem měla pocit, jakoby stála přímo vedle mě… Jen jsem ji v tu chvíli nemohla pohladit a obejmout… Jen poslat šťastný úsměv přes slzy dojetí…“

Akwaaba je sdružení dobrovolníků, kteří ve svém volném čase a na vlastní náklady pomáhají CROC. Kromě zmíněné školy zorganizovali a uhradili např. HIV a nutriční testování a nyní se podílejí na stavbě nové budovy sirotčince. Více informací a odkazy na blogy jednotlivých členů najdete na www.akwaaba.cz. A nyní před Vánoci můžete i něco vyhrát.