Vážená eurozóno, Německo za Vaše problémy nemůže!

V posledních několika dnech zazněly v médiích názory, že výkonnost německé ekonomiky a německý názor na finanční pomoc jiným státům (vesměs negativní či opatrný) a celkové vystupování a chování Německa vlastně podkopává či maří snahy o společnou evropskou politiku včetně té finanční.

V této souvislosti se vyjádřil také šéf ministrů financí eurozóny Junker. Ten ve čtvrtek 25.11. 2010 pro německý regionální tisk prohlásil, že „Přístup Německa k EU vyvolává znepokojení. Pozvolna ztrácí ze zřetele společný prospěch Evropy, což zpochybňuje věrohodnost EU u členských zemí i občanů“

Dovolil bych si upozornit všechny kritiky nejsilnější ekonomiky EU, kterou Německo nepochybně je, že zejména díky Německu eurozóna v celosvětovém kontextu v současné době něco znamená. Dále stojí za to připomenout, že to nebyli němečtí, ale řečtí „vládní účetní inženýři“, kteří po 20 i více let lhali o reálné výkonnosti ekonomiky a řecké vlády, které lidem slibovaly a sliby plnily, čímž přivedly svoji zemi na pokraj či až za hranice bankrotu. Dále to byla právě Evropská Unie, která si nedokázala ohlídat plnění Maastrichtských kritérií zejména v oblasti zadlužení!

Řecko není zdaleka jediné. Irsko v tomto světle vypadá stále jako oběť tzv. nemovitostní bubliny, kterou poháněly a přiživovaly všechny vyspělé ekonomiky světa v období 2003 až 2007. Jistě je pravdou, že se Irsko mohlo nejhorším dopadům vyhnout, kdyby rozumně nastavilo všechny potřebné parametry ekonomiky.

Zůstává otázkou, proč na nemovitostní bublinu nedoplatilo Německo a hlavně proč se nyní stává terčem diletantů a eurofanatiků. Silná slova padají paradoxně z úst představitelů zemí, jako jsou Španělsko, Portugalsko či Řecko. Ovšem od premiéra Lucemburska jsou kritická slova namířená na Německo minimálně velmi kontroverzní.

Eurozóna v současné podobě, rozhodně není subjektem, jehož součásti by Česká republika měla chtít být. Úspěch je nepokrytě kritizován a označován za viníka problémů. Osobně doufám, že naše politická garnitura, ať již současná pravicová či případná budoucí levicová, nepodlehne volání Bruselu či Lucemburku a nenechá se vkormidlovat do společné evropské měny (v současné podobě). ČR se sice zavázala k přijetí společné měny, nicméně nikde není psáno kdy. Ztráta suverenity v řízení vlastní ekonomiky je příliš velkým výkupným za „pohodlí“ společné měny.

V ekonomice i ekonomii platí, že aby se někdo mohl mít lépe, jiný se musí mít hůře. Jestli se snaží eurozóna o to, aby se všichni měli „dobře“ (rozuměj stále lépe a pokud možno všichni stejně), tak selže.

Evropská unie se možná snaží ekonomicky vyrovnat silným asijským zemím či USA, nicméně pokud země nebudou tahat za jeden provaz a budou obviňovat ekonomicky silnou zemi, která eurozónu táhne dopředu, tak se rozhodně nikam neposune a je odsouzena k vnitřnímu rozvratu.

Miroslav Hlavoň

Grant Capital a.s.