Tomáš Prouza: Stavební spoření - Věřit státu? Blázníte?

Úspěch stavebního spoření přitom stojí jen a pouze na neuvěřitelně štědrém státním příspěvku, jehož přehnanou výši kritizuje většina odborníků už řadu let.

Jenže v posledních letech (mimo jiné díky tlaku státu v letech 2005 a 2006) se stavební spoření začalo měnit ze státem nesmyslně dotovaného termínovaného vkladu na skutečný nástroj podpory bydlení, často pro mladé rodiny, které potřebovaly menší rekonstrukci svého bytu či domku po rodičích. U většiny stavebních spořitelen výrazně vzrostl podíl úvěrů na vkladech a systém stavebního spoření konečně po deseti letech pomalu začal plnit svou roli. Všichni zároveň věděli, že vysoká státní dotace je neudržitelná.

Změny mají mít systém

Jenže místo jasně vysvětlené a hlavně promyšlené systémové změny, kdy by se státní podpora postupně snižovala v předem daných krocích a kdy by stát umožnil produkt „stavební spoření“ nabízet všem bankám, ne pouze vybrané skupince, jsme svědky neuvěřitelného zmatku.

Návrh střídá návrh, jeden popírá druhý, takže příští rok prý pomocí speciální daně snížíme státní podporu na 1500 korun, abychom ji hned o rok později zase zvedli na dva tisíce korun. Možná zdaníme i úroky a změníme další pravidla, nikdo ale neví jak a které.

Další hazardování s důvěrou

Nejhorší ale je, že dopady na ty, kteří se chovali zodpovědně a postarali se o vlastní bydlení místo toho, aby spoléhali na stát, raději nikdo neřeší.

Stát ani nemá (nebo jen nemá odvahu ukázat?) žádnou analýzu dopadů svých kroků, nemluvě o nějaké dlouhodobé koncepci rozvoje finančního trhu, která by lidem napověděla, jak se starat o své peníze.

Je velmi dobře, že ministerstvo financí a Česká národní banka mluví o potřebě posilovat finanční gramotnost českého národa, jen je škoda, že promarnily velmi účinnou příležitost, kdy mohly oslovit pět milionů pečlivě poslouchajících lidí. Změny ve stavebním spoření mohly být tou nejlepší finanční osvětou a způsobem, jak lidem vysvětlit pár základních pravidel práce s penězi.

Místo toho má pět milionů lidí pocit, že stát může své sliby kdykoliv změnit a že se mohou dočkat čehokoliv, jen ne dlouhodobé stability a jistoty trvání slíbených podmínek. A s tímto přístupem směsi náhodných úprav a neschopnosti jasně vysvětlit plánované změny chce někdo přesvědčit občany, aby věřili státu při důchodové reformě?

Autor je ředitel pro rozvoj a péči o klienty společnosti Partners