Achillova pata investora? Psychologie, aneb co nás může poslat na (investiční) dno

Na fakt, že v letadlech se již nějaký ten pátek setkáváme s tzv. černou skříňkou, jsme si zvykli. Další oblastí, ve které by využití tohoto nástroje nebylo vůbec od věci, je investování. Rozdíl oproti letectví je v tom, že data z této „paměti poslední instance“ by investor měl zanalyzovat v každém případě, tedy pokud se mu podaří „bezpečně přistát,“ tedy alespoň beze ztráty vystoupit z pozice, či svůj letoun rozbije o runway a přijde o větší či menší část svých úspor. Zatímco totiž v případě letadla lze předpokládat, že zdárné přistání bylo výsledkem činnosti posádky letadla, investiční úspěch mohla být pouhá náhoda. A v takovém případě by se naše sebevědomí mělo obejít bez masáže. Černé skříňky by v tomto smyslu ostatně našly uplatnění napříč aktivitami našeho života – čím více prostoru pro subjektivní zásah, a tím menší podíl objektivní „náhody,“ tím spíše bychom se v závěru měli ohlížet zpět. Nicméně ruku na srdce: Kolikrát jste kdy analyzovali, do jaké míry vás k úspěchu přivedlo vaše osvícené myšlení a jakou silou za vás orodoval osud? Stejně jako funguje vzpomínkový optimismus, podobně i úspěchy míváme tendenci považovat za výsledky našich záměrů a konání. A to i ve světě investic. A naopak – za neúspěch mohou povětšinou faktory náhodně spadlé s nebe, se kterými přece proboha nemohl na počátku nikdo počítat, že…

Lidská psychika je totiž ze své podstaty značně alibistická – vnitřní konflikty je v zájmu psychické stability třeba primárně co nejrychleji vytěsnit, nikoli je vláčet s sebou jako svou soukromou vězeňskou kouli.

Největším (investičním) nepřítelem jsme sobě sami, čtěte na iPOINT