Latinskoamerický cirkus: Argentina vs. Chile
Jednou z mnoha krajin, kde populismus zvítězil nad liberalizací, svobodou a koneckonců i nad tvrdou prací, byla Argentina. Vše odstartovalo ve čtyřicátých letech minulého století, kdy zemi tížily vleklé hospodářské problémy a selhával mechanismus kontroly mezd a cen. V tu chvíli se na politické scéně objevil spasitel. Muž slibující sociální smír a pomoc domácím podnikům. Juan Perón.
Začal tím, že znárodnil zahraniční podniky a zisky přerozdělil pracujícím – chtěl zrychlit růst mezd. Perónova populistická politika ale vedla jen k hlubokým schodkům státního rozpočtu. I na ty měl Perón zaručený lék: nové peníze. Tiskárny jely jako o život. Výsledkem byla neustále se zvyšující inflace.
Znárodníme medvědy
Jiným „efektivním“ opatřením, jež po Argentině následně převzaly i další země Latinské Ameriky, byla vysoká cla průměrně se pohybující mezi 100 a 200 procenty. Spotřebitelé díky nim nemohli nakupovat zahraniční zboží, což sice umožnilo raketový růst domácího průmyslu, cena domácích výrobků ale v důsledku neexistující konkurence stoupala také. Firmy navíc ztrácely zájem o vývoz.
Pravidla trhu šla stranou. O zisku a ztrátě rozhodovala korupce a politické známosti. Různé zájmové skupiny, které parazitovaly na státě, bohatly, zatímco zbytek obyvatelstva se potácel ve stále větší bídě. Vrcholem této socialistické blamáže, kterou – společně s Peronovým kormidelnictvím – utnul až vojenský puč v roce 1955, bylo znárodnění cirkusů(!).
Disproporce mezi příjmy bohatých a chudých ale bohužel přetrvala dodnes. A nejen v Argentině: země Jižní Ameriky mají obecně jednu z největších nerovností na světě – například deset procent obyvatel Brazílie drží v rukou více než polovinu HDP země. Ne nadarmo se o Riu de Janeiru říká, že je to Paříž obklopená Etiopií.
A la Milton Friedman
Abychom však nebyli jenom negativní, ukažme si i pozitivní příklad. Jeden takový lze najít v Chile. Série ekonomických změn osmdesátých a devadesátých let a la Milton Friedman vedla k jednomu z nejrychlejších ekonomických růstů na světě. Čím to? Reformátoři si totiž zakládali na rychlé privatizaci státního sektoru, zrušení či omezení cel a kvalitní penzijní reformě. I díky tomu se od roku 2004 do 2009 mohli Chilané těšit z HDP rostoucího průměrně o 5,5 % ročně.
Dle http://www.gapminder.org/ zvýšili Chilané své HDP od roku 1950 do roku 1990 o pouhých 74 % (v USA to bylo 246 %), zatímco od roku 1990 do roku 2007 to byl skok o rovných 103 % (USA 26 %). Škoda jen, že s reformami začali Chilané tak pozdě. V porovnání se zbytkem kontinentu jsou na tom ale stále nadprůměrně…
Snad zůstaneme i my v České republice věrni zdravému rozumu a nenecháme se oklamat lidmi, kteří nás svými sliby lákají na luxusní dovolenou v Argentině.
Poslední zprávy z rubriky Finance:
Přečtěte si také:
Prezentace
24.04.2024 Výsledková sezóna: Jak se daří výrobcům čipů a...
23.04.2024 Podle čeho vybírat plechový zahradní domek?
Okénko investora
Petr Lajsek, Purple Trading
Ali Daylami, BITmarkets
Michal Brothánek, AVANT IS
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Evropský průmysl zelené energie má problém: Společnosti se stěhují do USA
Mgr. Timur Barotov, BHS
Trhy střízliví a vedou ruku amerického Fedu ke zpřísnění politiky
Miroslav Novák, AKCENTA
Spotřebitelská inflace v eurozóně odeznívá, pro služby to však úplně neplatí
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz