Vláda v Číně zastavila výstavbu čtvrté jaderné elektrárny

Neshody kolem výstavby čtvrté jaderné elektrárny na Tchajwanu trvají už téměř dvacet let. Jak vláda, tak i firma Taiwan Power Company publikovaly v průběhu let četné informace na projekt výstavby elektrárny a utratily spoustu peněz na odškodnění lidí, žijících v blízkosti výstavby.

Radioaktivní odpad, který představuje vyhořelé palivo, je třeba bezpečně skladovat. Jenomže kde? Vzhledem k tomu, že odpad obsahuje plutonium, které je materiálem pro výrobu jaderných zbraní, je jeho vývoz zakázán Smlouvou o nešíření jaderných zbraní. Každá země se tedy musí vypořádat s problémem skladování jaderného odpadu po svém. Zveřejněné údaje na Tchajwanu ukazují, že pokud by byla elektrárna uvedena do provozu a fungovala plánovaných čtyřicet let, tak by ona společně se třemi již existujícími jadernými elektrárnami vyprodukovala 922 500 barelů nízkoobsahového a 713,8 tun vysokoobsahového radioktivního odpadu. Vyhořelé palivo má, jak známo, dlouhý poločas rozpadu: 30 let u nízkoobsahového a 24 000 let u vysokoobsahového odpadu. Spolehlivé řešení tohoto problému zatím nikdo ještě neobjevil. Tento problém skutečně ohrožuje budoucí generace, které by tak splácely environmentální dluhy naší doby. Tchajwan je navíc hustě zalidněný ostrov, často ohrožovaný zemětřeseními a tajfuny. Proto je skladování jaderného odpadu ve srovnání s jinými státy mnohem větším hazardem.

Lidé, kteří nežijí v blízkosti jaderné elektrárny, mohou mít pocit bezpečí. Avšak pro obyvatele města Kung-liao, v jehož okolí se elektrárna staví, nelze hrozbu ohrožení života a majetku zcela vyloučit. Vláda na Tchajwanu si za všechna jiná města položila otázku: pokud by se tato elektrárna stavěla v našem sousedství, dívali bychom se na věc také tak racionálně?”

Skutečností je, že zrušení projektu nezpůsobí na Tchajwanu nedostatek elektřiny. Odhaduje se, že v letech 2005 – 2007 bude mít ostrovní stát ve výrobě elektřiny rezervy ve výši 12,5% až 19,2%. Tyto rezervy jsou mnohem vyšší než byly za posledních deset let (např. v roce 1997 činila rezerva 4,7%). Na Tchajwanu se navíc rozhodli podporovat parní generátory jako jeden ze zdrojů výroby elektřiny, zaměří se na zlepšení efektivnosti využívání elektrické energie a využívat obnovitelných zdrojů energie. V úvahu také připadá výstavba uhelné elektrárny na severu ostrova.

Předchozí vláda odmítala všechny alternativní plány jako nepraktické. Liberalizace energetického průmyslu však prokazuje neomezenou vitalitu soukromého sektoru. Když se zapojí i soukromé elektrárny, je možné očekávat vyrovnanější, různorodější a levnější dodávky energie. Aby vyřešilo problém nedostatku elektřiny ve špičkách, který se projevuje v oblasti severního Tchajwanu, rozhodlo se ministerstvo hospodářství liberalizovat provoz elektráren na kapalný zemní plyn a dokončit výstavbu třetí rozvodné linie vedení proudu, jakož i zásobníky elektrické energie. Zapojení soukromého sektoru zmírní rizika dodávek energie, posílí domácí poptávku a rozšíří pracovní příležitosti a podpoří tak hospodářskou vitalitu země.

Odhadované ztráty, vyplývající z rozhodnutí zakonzervovat elektrárnu, včetně částky, která byla již vynaložena se pohybují kolem 80 miliard nových tchajwanských dolarů (1 NTD = cca 30 USD). Pokud nebude možné odprodat reaktor a turbínový generátor, pak k celkovým ztrátám rozloženým na příštích pět let přibude pouhých 0.12 NTD na každou kilowatthodinu využité energie. Tomu odpovídá zvýšení průměrných výdajů na elektřinu na každou domácnost ve výši cca 39 NTD měsíčně. Pokud by vláda pokračovala v dostavbě, znamenalo by to vynaložení dalších miliard. Tato investice navíc nezahrnuje náklady na likvidaci jaderného odpadu, kde je velmi obtížné vyčíslit konečnou sumu.