LUDĚK TESAŘ: Je rozumné, že s eurem nespěcháme (8.7.2008) (12.4.2009)

LUDĚK TESAŘ: Zařekl jsem se, že v tomto článku budu mluvit řečí obyčejných lidí, ne ekonomů, politiků ani úředníků. 

Svého času jsem působil poměrně dlouho na ministerstvu financí a později na úřadu vlády. Ve státní správě jsem to dotáhl tak vysoko, že výš už to nešlo. Celou tu dobu jsem bojoval proti nezdravé byrokracii a regulacím, ve kterých si dnešní EU tak libuje. Nakonec jsem už neměl sílu pokračovat a rozhodl jsem se živit podnikáním a svou profesí ekonoma a specialisty na veřejnou správu. Člověk by měl několikrát za život iniciovat pár zásadních změn svého života, protože je tu také mnoho jiných změn, které ovlivnit nemůže. Je to vysoký počet byrokratů a chod EU a také zavedení eura. Pomůže nám euro? Je euro krokem správným směrem? Jaké dopady bude znamenat přijetí eura pro ČR a v ČR?   

Kdysi jsem pracoval jako poradce ministra financí Sobotky, kterého si velice vážím pro jeho rozumnost a snahu redukovat byrokracii, úctě k odborným autoritám a střízlivému pohledu na přijetí eura. Za jeho éry jsem si naplno uvědomil, že ministr financí může být i třeba právník, biolog nebo chemik. Sobotka dokázal budovat velmi dobré odborné týmy složené z mnoha specialistů, kteří spolu nemuseli ani souhlasit. Ve vztahu k euru kdysi Sobotka na jedné poradě řekl, a mě to velmi oslovilo: „Uvědomte si, že euro není cíl, ale nástroj“. Tahle věta znamená obrovskou pravdu. Mnoho zemí a politiků se v té době předhánělo, kdo bude mít euro dřív. Ten, kdo vyhraje, je lepší, neslo se v politických kruzích. Politikům se to líbilo. Ekonomové řiťolezci se přidali, i ti slavní Mertlíkovci. Ekonomové strašpytlové mlčeli a šli svou cestou. Já jsem souhlasil se Sobotkou, pro mne měla hodnotu střízlivost ve vztahu k euru. Nejde a nešlo o závod, i když někteří to nepochopili, jako ti rychlí a zajímaví Slováci. 

Tenkrát se uvažovalo, že ČR přijme euro v roce 2009 až 2010 a Sobotka tomu na základě rad mých omámených kolegů snad možná nakonec i věřil. O brzkém přijetí eura mluvili všichni, já ne. Věděl jsem, že pokud ekonomika roste, vývoz neklesá a koruna sílí, je to dobré, je to zatraceně dobré. Slováci už euro mají a my každým dnem zvyšujeme svůj ekonomický náskok před nimi, i když ekonomika Slovenska a jeho reformy mu dávaly mnohem lepší budoucnost. Otázka je, kde je ten vrchol, kam až koruna se svým kurzem může vylézt, aby nedošlo k pádu nebo oslabení našeho hospodářství. Odpovídám s čistým svědomím: „já nevím“. Myslím si, že žádný zodpovědný ekonom s jistotou neví. Na růst kurzu koruny totiž reaguje spotřebitel a ten má svou hlavu, do které mu nikdo nevidí. Lze se jen dohadovat. Spotřebitelem tu myslím zahraniční odběratele českého zboží v cizině. Koupí, nekoupí? Když nekoupí, nebudou koruny. Když nebudou koruny, nebude práce a práce je chleba. Tohle platí tisíce let. Dívejte se na ekonomiku selským rozumem a nikdo vás neoblafne. Tomu, kdo vyváží zboží vyráběné u nás, navíc z našich surovin, ze sílící koruny rozhodně radost nemá. Jeho zboží bude jednou drahé nebo už drahé je. Přijetí jednotné měny eura by těmto lidem velmi usnadnilo život. Euro je dobré pro mezinárodní obchod v rámci EU. Euro je také dobré, protože zatne tipec spekulantům, kteří nakupují a prodávají koruny a hýbou tím kurzem.

Další pohled na problematiku přijetí eura je z pohledu člověka, který dostává výplatu v korunách. Tedy pro Čecha je stejně dobré jako pro Moravana, Slezana či Brňana, že koruna posiluje. Silná koruna se hodí na dovolené v Chorvatsku, i když ti nás letos pěkně nakrkli, nabobové,  tak nevím, kam nakonec pojedete. Já jezdím do Řecka a i tam se silná kačka hodí. Bude za ni více oliv a feta sýra, více zážitků. 

Jisté je, že současná vláda je velmi rozumná, že se do zavedení eura nežene. Já si myslím, že dva tři roky zavedení eura může počkat a že to čekání bude dobré. Základním mantinelem pro přijetí eura je splnění paktu o stabilitě a růstu, tzv. maastrichtská konvergenční kritéria. ČR měla splnit tato kritéria cca v roce 2008 a z nových členských států jsme měli být jedni z posledních. Po splnění kritérií musí členský stát přistoupit k tzv. ERM 2 (mechanismus směnných kurzů) a setrvat v něm po dobu dvou let před přijetím společné měny. Důvodem pozdního plnění maastrichtských kritérií ČR jsou velmi pomalé reformy, pokud se dá o reformách ještě někdy mluvit. Z maastrichtských kritérií bylo pro nás největším problémem splnění limitu pro schodky veřejných rozpočtů. České ekonomice se ale daří a dařilo natolik, že to postupně všechny vlády překvapilo a ony nestihly nalézt kamarády k utrácení. Jako ekonom jsem se pobavil výroky jednoho premiéra, který byl u moci asi tři týdny a už hlásal, že tím způsobil hospodářský růst této země. Ekonomika reaguje se zpožděním mnoha měsíců, ve většině případů však v horizontu několika let. Premiérů, kteří přečkají toto období je u nás stále hodně málo.  

Pokud bude přijato euro, uvolní se bankovní trh a konkurence jemně uvolní škrtidlo firmám i domácnostem. „Naše“ banky, narozdíl např. od bank v USA, žijí zatím převážně z poplatků, nikoliv z úvěrů. Poplatky za vedení účtu, za to, že jim přinesete peníze apod. V nových zemích EU dosahují úvěry domácností od bank 30 až 40 procent hrubého domácího produktu, zatímco v zemích EU je to kolem 100 procent. Objem úvěrů v nových členských státech však rychle roste. V souvislosti s přijetím eura se často uvádí riziko úvěrového boomu. Já tohle riziko vnímám spíše jako příležitost. V ČR už investují prakticky jen domácnosti a byrokracie EU.

Naše ekonomika má na štěstí stále velmi slušný nevyužitý potenciál v domácnostech, jejichž spotřeba je nenasycená. Znáte tu situaci, když „přechlastáte“ motor tak, že nejde nastartovat a řada neznalých ještě šlape na plyn? Méně je někdy více. Podobné je to s naší ekonomikou: v roce 2002 rostla spotřeba domácností o 4, předchozí rok dokonce o krásných 4,3 procenta. Domácnosti dokonce začaly utrácet více než vláda. Ekonomika pomalu ožívala. To se našim vůdcům zřejmě nelíbilo, protože zvýšili daně a tím drzé domácnosti úspěšně srazili. Je to, jako by se sami kopli do citlivého místa. Následoval pokles spotřeby domácností, ekonomický růst zpomalil, složená daňová kvóta rostla.

Euro je dobré a nevyhnutelné. Přijetí eura vnímám spíše jako příležitost, se kterou ale nemá cenu spěchat, dokud koruna sílí, vývoz roste a ekonomice se daří. Čím později euro u nás za těchto okolností bude, tím lépe pro nás, zatím. Podle mého soudu bude nevýhodnější mít v ČR euro za dva, tři roky. Jednou bude na většině planety jedna jediná měna.

(Autor: Ing. Luděk Tesař, ekonom, expert pro samosprávy, Regionservis spol. s r.o.)