Ropa za 200 dolarů? Bohužel realita bližší, než bychom chtěli

Ceny ropy míří stále výš. Titulky médií se předhánějí v tom, který z nich bude více agresivnější. Hysterie vystoupala už tak daleko, že v sousedním Německu se pomalu, ale jistě začíná otevírat diskuse o tom, že stát bude cenu ropy, s trochou zjednodušení, určovat sám. Třeba vrácením DPH řidičům. Je důvod k takovýmto obavám, je důvod k činům, zavánějícím až přílišnou regulací? To je věru otázka na tělo nejednomu expertovi či analytikovi. A není divu, vždyť americká lehká ropa už překročila částku 125 dolarů za barel a i domácí, tzv. seriozní média mluví o tom, že při ceně 40 korun za litr se stane jízda autem luxusem.

Faktem zůstává, že podle „původních“ analýz ropných společností má dojít mezi rokem současným a rokem 2010 k tzv. zlomu těžby. Slovo „původní“ je přitom v uvozovkách záměrně. Nikdo totiž netuší, kde všude ještě neobjevená naleziště jsou a jak se ropné společnosti zajišťují na svou budoucnost. Takže si jistě říkáte, nic není definitivní. Moc ale nevěřím tomu, že jich na světě je tolik, že by se cena ropy mohla v krátkém časovém horizontu posunout dramaticky dolů. Faktem také je, že přibývá hodně rychle tvrzení, která říkají: „Právě proto, že je nutné omezit zisky ropných společností a nevydělávat na nedostatku, by se jistě nějaký ten státní zásah proti dramaticky rostoucí ceně černého zlata hodil.“ A další k tomu dodávají: „Jde přece o naše peněženky, ne?“ Dosud se, alespoň v Česku, dopad vysokých cen ropy kompenzoval díky silnému kursu české měny k americkému dolaru. A jak tvrdí i experti, také díky snižující se marži tankovacích stanic. Na druhou stranu, hodí se sem další z českých pořekadel, které říká, že nic netrvá věčně a že český trh může rychle ochutnat v plném rozsahu růst cen ropy.

Změny cenového vývoje ropy přitom otevírají řadu dalších otázek, které se dosud buď neřešily, nebo nebyl důvod je řešit. Třeba míru státních zásahů, fungování daňových modelů a konstrukce daňové zátěže, nebo regulaci měnových systémů, či řízení tržních postavení firem. K dalším může patřit třeba i to, zda je načasování a kladení důrazu na „ekologičnost“ obsahu paliv právě nyní ten nejvhodnější požadavek, či zda není na čase věnovat se intenzivně konstrukcím motorů, které budou cenově dostupné a budou jezdit jaksi na něco jiného, než ropu. Úsměvné požadavky, že? Všechno stojí ale námahu peníze a … jistě mi dáte za pravdu, že v tomto případě nesmí chybět i dobrá vůle. A když si pročítáte nejen domácí média, rychle zjistite, že ta v mnoha otázkách chybí. Nechci být skeptik, ale jsem zvědavý na to, jaké rady se vyrojí v okamžiku, kdy kurz koruny k dolaru otočí směr.

A taky je možné to, že se na konci letošního roku budeme dívat na kolonky komoditních burz v úplně jiných číslech. Barel ropy za 200 dolarů prý není žádnou sci-fi z blízkých setkání s realitou. Je to realita. A realitu často neřídí žádná vůle vládních nařízení. Takže zpět k tomu německému požadavku ze začátku textu. Nápad se to může zdát být dobrý, jenže státní regulace, byť i v tak fatální komoditě, jakou ropa dosud je, nepřinese nic dobrého. Budeme si muset zvyknout, že ropa může být zakrátko nad zlato.