Ovládnou ženy média?

S jistou nedůvěrou, avšak se zvědavostí a vědomím, že bych něco podobného měla prožít, jsem přijala nabídku Syndikátu českých novinářů k účasti na třetím kongresu žen Německého svazu novinářů “Ženy, moc média”. Kongresu, který se konal ve dnech 11. a 12. března ve Frankfurtu nad Mohanem, se zúčastnilo více než sto německých novinářek a vždy po jedné zástupkyni z Rakouska, Švýcarska, Francie, Finska a České republiky. Hlavním tématem, o němž se diskutovalo, bylo zrovnoprávnění podmínek žen a mužů v novinářské profesi. Jednání byl přítomen rovněž předseda Svazu německých novinářů Siegfried Weischenberg. Celé jednání se konalo ve velmi přátelské otevřené atmosféře, kde se rychle ztrácela nejistota z cizího prostředí a kde pronesené příspěvky vyvolávaly bezprostřední zájem účastnic. V diskusi se často mísily ryze osobní zkušenosti s  teoretickými poznatky, většina diskutujících se však poctivě snažila analyzovat možnosti uplatnění žen v médiích, jejich úkoly při prosazování svých zájmů v redakční praxi a roli žen při uskutečňování evropské politiky.

Žurnalistika je, jak konstatoval nejen Siegfried Weischenberg, stále ještě doménou mužů. Na tom se shodly všechny účastnice zasedání. Je sice skutečností, že do žurnalistické profese proniká stále více žen a jejich podíl na celkovém počtu novinářů v německých médiích nyní představuje zhruba jednu třetinu, ale tato relace odráží vysoké podíly žen mladšího věku a v relativně nízkých pracovních pozicích. Zastoupení žen ve středním či vyšším věku je podstatně nižší a stejně tomu je i s podílem žen na vyšších vedoucích místech.

Zajímavá diskuse se rozvinula k otázce možností uplatnění žen v politice jednotlivých evropských států a kolem možností, které nabízí Evropská unie právě pro ženy. Účastnice pódiové diskuse konstatovaly, že politika EU je vstřícná vůči ženám, že je však zapotřebí, aby se novinářky samy více snažily prosazovat evropská politická témata do veřejného diskursu. Pak totiž bude daleko snazší vyvíjet tlak i na domácí politiku.

Hovořilo se i o tom, že mediální pohled na současné politické dění se stále ještě více věnuje národním událostem. Určitý podíl viny se v tomto případě spatřoval v systému základního novinářského vzdělání, které ve velké většině nerespektuje potřebu evropského regionu. Je povinností Německého svazu novinářů, aby se jako odborový svaz zasadil o to, aby se evropský rozměr stal integrální součástí novinářské výchovy. Zdá se rovněž, že ženy – novinářky ještě málo využívají rozsáhlých forem pomoci, které nabízí evropská unie.

Ženy hovořily o rostoucí konkurenci na pracovním trhu a snaze zaměstnavatelů zahnat ženy co možná nejvíce do kouta. “Ženy jsou vždy první na řadě”, konstatovala švýcarská zástupkyně Silvia Frick, “při snižování početních stavů redakcí”. Francouzská zástupkyně tento názor podpořila zjištěním, že francouzské novinářky jsou hůře placené a rychleji přicházejí o pracovní místo. Rovněž šance na kariéru bývají obvykle menší, nepočítají-li se některé alibistické funkce žen zastávajících vyšší místa. Ženy musí překonávat prostě daleko více překážek než muži. A bez podpory ze strany mužů to rovněž nejde. Zazněly i známé stesky, že výchova dětí a kariéra nejdou dohromady, stejně jako péče o rodinu a žurnalistika. V diskusi se ukázalo, že jednotlivé státy přistupují k řešení těchto problémů různě a snaží se ženám vyjít vstříc pomocí školních celodenních zařízení, zřizováním “minijeslí” v místě pracoviště nebo úpravou pracovní doby. Diskutovalo se však rovněž o nových technologiích, o možnostech spolupráce novinářek v tematických sekcích, o potřebě uplatňovat svá odborová práva, o ženách ve vedoucích postaveních a mnohém jiném.