V Česku se říkat veřejně, kolik berete, nenosí
Prý jsme národem lidí, kteří si navzájem závidí úspěch, peníze, moc a slávu. Jestli si myslíte, že to není pravda, pak si položte otázku: Řekli byste novinářům a médiím to, že musíte ze svého tučného platu vrátit část zpět firmě, která vám je vyplatila? Pokud je vaše odpověď negativní, pak jste na tom úplně stejně jako většina Čechů a Češek. A přesto, ve světě se prosazuje stále více trend, který je možný popsat jako jakési „sebe odhalení“. Spočívá v tom, že firmy nejen veřejně ve svých pracovních inzerátech říkají, kolik danému člověku zaplatí, ale dávají veřejnosti i informace o tom, kolik vyplatily na mimořádných odměnách šéfům a manažerům. Podle psychologů a lidí z personalistické branže na tom není nic divného, neboť jasným prohlášením o tom, co kdo za svou práci může získat, dávají firmy lidem jasnou motivaci. A tak možná není ani divu, že americká veřejnost přijala zprávu o tom, že bývalý šéf newyorské burzy Dick Grasso musí vrátit značnou část svého platu a prémií, které si bez povolení vyplatil. Podle veřejných zdrojů jde o částku až sto milionů dolarů plus úroky. Podle soudce je totiž jeho výplatní páska údajně nejen proti pravidlům burzy, ale i proti zákonům státu New York. Zdroje nemluví o tom, kolik nenávistných a závistivých emailů pak Grasso dostal, každopádně i tohle prohlášení potvrzuje názor, že čím větší otevřenost, tím lepší pro všechny. Otázka, zda však otevřenost „nosit“ na trh i v odměňování za práci, není podle odborníků na personalistiku zas tak zbytečná. Například podle ankety serveru HR-servis by naprostá většina českých uchazečů o práci přivítala informaci o tom, kolik bere jejich šéf. Motivy však zůstávají neřešeny. Faktem ale je, že Česko patří k zemím, kde chuť mluvit o platu klesá s jeho výší. Při výmluvách se pak používají často argumenty, které by údajně v nadnárodních firmách neobstáli. Jde především o to, že dotčení šéfové a manažeři firem tvrdí, že po zveřejnění jejich příjmů by šlo jen o pouhou senzaci, nikoli seriozní ekonomický argument a navíc, že akcionáře taková zpráva vůbec nemusí zajímat. Na druhou stranu je nutné říct, že i české firmy musejí, zvlášť, když usilují o vstup na burzu se svými cennými papíry, poodhalit nechtěná tajemství, třeba o platech svých šéfů. Pozitivním signálem je třeba i to, že bankovní úředníci začínají chápat drobné nuance mezi informacemi o sobě a informacemi o svých klientech. Vždyť při žádosti o půjčkách či úvěrech také musí lidé svěřovat úředníkům hodně z toho, co by zřejmě svobodně sami na ulici lidem nevyprávěli. Jediným problémem, a nejen v Česku ale zůstává, jak zabránit zneužití podobných informací, které by mohly být veřejnou součástí života. Zřejmě i proto, budem v domácích ekonomických končinách odkázáni více na spekulace a dohady o tom, kolik že to ten náš šéf vlastně za tu práci dostává peněz.
Co si o tom myslíte, je lepší si výši vlastní výplaty nechat pro sebe a po ničem nepátrat? Napište nám svůj názor.
Poslední zprávy z rubriky Výběr zpráv:
Přečtěte si také:
Prezentace
24.04.2024 Výsledková sezóna: Jak se daří výrobcům čipů a...
23.04.2024 Podle čeho vybírat plechový zahradní domek?
Okénko investora
Petr Lajsek, Purple Trading
Ali Daylami, BITmarkets
Michal Brothánek, AVANT IS
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Evropský průmysl zelené energie má problém: Společnosti se stěhují do USA
Mgr. Timur Barotov, BHS
Trhy střízliví a vedou ruku amerického Fedu ke zpřísnění politiky
Miroslav Novák, AKCENTA
Spotřebitelská inflace v eurozóně odeznívá, pro služby to však úplně neplatí
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz