Plné znění Rozhodnutí ve věci IPB

K O M I S E   P R O   C E N N É   P A P Í R Y

R O Z H O D N U TÍ

 Komise pro cenné papíry jako správní úřad pro oblast kapitálového trhu podle zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen „zákon o Komisi“), a orgán státního dozoru podle zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cenných papírech“), rozhodla ve správním řízení zahájeném dne 15. června 2000 pod č.j. 31/8036/2000 podle § 18 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) ve znění pozdějších předpisů, takto:

 I.          Na základě ustanovení § 91 odst. 1 zákona o cenných papírech se pozastavuje  obchodování s veřejně obchodovatelnými akciemi společnosti INVESTIČNÍ                     A POŠTOVNÍ BANKA, a.s., se sídlem Praha 1, Senovážné nám. 32, IČ 45316619, v zaknihované podobě, ve formě na majitele, ISIN CZ0008002854, o jmenovité hodnotě 100 Kč a celkovém objemu 13 382 866 400 Kč, na veřejných trzích organizovaných společností Burza cenných papírů Praha, a.s., se sídlem Praha 1, Rybná 14, IČ 47115629, a společností RM-SYSTÉM, a.s., se sídlem Praha 9, Podvinný mlýn 6, IČ 47116404, a to na dobu šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto rozhodnutí, nerozhodne-li Komise dříve o zrušení pozastavení obchodování z důvodu pominutí důvodů, pro které bylo obchodování pozastaveno.

 II.        Na základě ustanovení § 91 odst. 4 zákona o cenných papírech se pozastavuje obchodování s veřejně obchodovatelnými cennými papíry uvedenými ve výroku I. mimo veřejné trhy, a to na dobu jednoho měsíce ode dne účinnosti tohoto rozhodnutí, nerozhodne-li Komise dříve o zrušení pozastavení obchodování z důvodu pominutí důvodů, pro které bylo obchodování pozastaveno.

 III.       Výrok č. I. a II. se ve smyslu § 91 odst. 3 zákona o cenných papírech (rozsah pozastavení) vztahuje na

a)      obchody vyjmenované v § 8 odst. 1 písm. a) až d) zákona o cenných papírech, tj. podnikatelské poskytování služeb koupě nebo prodeje cenného papíru na vlastní účet pro jiného, obstarání koupě nebo prodeje cenného papíru, půjčky cenného  papíru nebo jejího přijetí a obstarání půjčky cenného papíru nebo jejího přijetí,

b)      uzavírání úplatných smluv o převodu cenných papírů bez ohledu na smluvní typ a bez rozdílu, zda smluvní stranou je podnikatel či subjekty nepodnikatelské, zejména kupních a směnných smluv, smluv o půjčce, smluv o tzv. repo-operaci nebo zajišťovacím převodu cenných papírů nebo uzavírání těchto smluv jako smluv, které se sice primárně jeví jako bezúplatné, ve skutečnosti však převodu cenných papírů na jejich základě odpovídá určité v penězích měřitelné protiplnění, ať již vyplývající z téže smlouvy, či nikoliv (vklad cenných papírů do obchodní společnosti, soubor smluv, který je třeba zkoumat komplexně),

c)      uzavírání smluv o obstarání převodů cenných papírů bez ohledu na smluvní typ, zejména smluv mandátních, komisionářských a zprostředkovatelských,

d)      zřizování zástavního práva k cenným papírům a

e)      vypořádání závazků ze smluv podle písmene a) až c) uzavřených po účinnosti rozhodnutí Komise pro cenné papíry o předběžném opatření č.j. 31/8037/2000 a registraci převodů na základě takových smluv v zákonem stanovené evidenci cenných papírů či registraci zřízení zástavního práva k cenným papírům v této evidenci.

IV.       Výrok č. I. a II. se ve smyslu § 91 odst. 3 zákona o cenných papírech (rozsah pozastavení) nevztahuje na

a)      uzavírání bezúplatných smluv o převodu cenných papírů, zejména smluv darovacích, u kterých plnění na základě smlouvy nebo na základě jiných hospodářsky souvisejících smluv mezi týmiž smluvními stranami neodpovídá penězi měřitelné protiplnění,

b)      plnění ze smluv uzavřených před účinností rozhodnutí Komise pro cenné papíry o předběžném opatření č.j. 31/8037/2000, zejména kupních a směnných smluv, smluv o půjčce (včetně vrácení půjčených cenných papírů), smluv o tzv. repo-operaci (včetně zpětného převodu na základě těchto smluv), o zajišťovacím převodu cenných papírů (včetně zpětného převodu); plnění nesmí spočívat v uzavírání nových smluv, na které se rozhodnutí vztahuje (výrok III.),

c)      přechody práv k cenným papírům na základě právních skutečností nezávislých na vůli stran, zejména smrti zůstavitele a

d)      registraci změn práv k cenným papírům na základě právních skutečností podle písmene a) až c) v zákonem stanovené evidenci cenných papírů.

V.        Podle § 55 správního řádu se vylučuje odkladný účinek rozkladu proti tomuto rozhodnutí.

VI.       Podle § 43 odst. 2 správního řádu se ke dni účinnosti tohoto rozhodnutí zrušuje předběžné opatření uložené rozhodnutím Komise č.j. 31/8037/2000 ze dne 15. června 2000.

O D Ů V O D N Ě N Í

Komise pro cenné papíry (dále jen "Komise") zahájila z vlastního podnětu oznámením č.j. 31/8036/2000 ze dne 15. června 2000 správní řízení ve věci pozastavení obchodování s veřejně obchodovatelnými akciemi emitenta INVESTIČNÍ A POŠTOVNÍ BANKA, a.s., se sídlem Senovážné nám. 32, 110 00 Praha, IČ 45316619 (dále jen „IPB, a.s.“), v zaknihované podobě a formě na majitele, ISIN CZ0008002854, o jmenovité hodnotě 100 Kč a celkovém objemu 13 382 866 400 Kč. Téhož dne vydala Komise podle § 43 odst. 1 písm. a) správního řádu pro zajištění účelu řízení rozhodnutí o předběžném opatření č.j. 31/8037/2000, kterým pozastavila obchodování s akciemi účastníka řízení IPB, a.s. na veřejných trzích i mimo ně. Smyslem předběžného opatření bylo dočasně upravit poměry na kapitálovém trhu do doby, než bude v rámci správního řízení dostatečně zjištěn skutkový stav pro vydání meritorního rozhodnutí, zejména pokud jde o nezbytný rozsah pozastavení. V opačném případě hrozily na kapitálovém trhu rozsáhlé hospodářské ztráty, kterým nebylo možné zabránit jinak.

Oznámení o zahájení správního řízení a rozhodnutí o předběžném opatření Komise vyvěsila na úřední desce a doručila známému účastníku řízení, IPB, a.s. K doručení veřejnou vyhláškou (§ 26 správního řádu) Komise přistoupila s ohledem na značný počet účastníků řízení, kteří Komisi nejsou ani nemohou být známi. Rozhodnutí o pozastavení obchodování s cennými papíry podle § 91 zákona o cenných papírech směřuje nejen vůči majitelům cenných papírů rozhodnutím dotčených (podle informací zjištěných ve správním řízení měl účastník řízení IPB, a.s. ke dni 14. června 2000 více než 52 000 akcionářů), poskytovatelům služeb na kapitálovém trhu (viz níže), rovněž však vůči všem ostatním investorům na kapitálovém trhu, kteří mohou pojmout úmysl předmětné cenné papíry kdykoliv po vydání rozhodnutí nabýt. Okruh možných účastníků řízení ve smyslu definice § 14 správního řádu (osoby, jejichž práva a povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny) se tak rozšiřuje nad rámec jakékoliv možnosti Komise jako správního orgánu zjistit, s kým jako s účastníkem řízení jednat. Obě alternativní podmínky § 26 správního řádu (neznalost účastníků řízení nebo jejich pobytu) se tedy Komisi jevily jako splněné, veřejnou vyhláškou proto doručovala v průběhu řízení též další písemnosti. Účastníkům řízení, kteří k řízení přistoupili, doručovala Komise do vlastních rukou (§ 24 správního řádu).

Důvodem pro zahájení správního řízení byla obava Komise ze vzniku velkých hospodářských ztrát z obchodování s akciemi účastníka řízení IPB, a.s. ve smyslu ustanovení § 91 odst. 2 zákona o cenných papírech. Možnost vzniku ztrát spatřovala Komise v dalším uskutečňování operací s těmito cennými papíry při neznalosti informací o průběhu a výsledcích jednání společnosti Nomura se zástupci Ministerstva financí ČR a České národní banky ohledně řešení situace účastníka řízení IPB, a.s. Od počátku roku přinášely sdělovací prostředky alarmující zprávy o finanční a hospodářské situaci IPB, a.s. a jejich intenzita s každým dalším týdnem rostla. Zejména v posledních dnech před zahájením řízení a přijetím předběžného opatření se situace vyhrotila. Zástupci státu jednali s IPB, a.s. a jejími akcionáři, situací se měla zabývat vláda. Potřeba řešení se jevila jako velmi naléhavá, nejasnost ohledně jeho možné podoby a nedostatek informací na kapitálovém trhu však otevíraly prostor pro rozsáhlé spekulace, které hrozily masivně poškodit investory a ve svém důsledku celý kapitálový trh. Velmi nepříznivě reagoval kurz akcií IPB, a.s. - vzdor rozsáhlým intervencím emitenta ve formě vlastních nákupů a vytváření poptávky klesl kurz na burze dne 14. června 2000 z 80,73 Kč za akcii na 74,45 Kč a následující den dokonce spadl na historické minimum ve výši 57,29 Kč za akcii, což představovalo denní propad o více než 20%.

Česká národní banka reagovala dne 16. června 2000, necelý den po zahájení správního řízení a přijetí předběžného opatření ze strany Komise, zavedením nucené správy v IPB, a.s. a jmenováním nuceného správce. Rozhodnutí odůvodnila porušováním povinností podle § 14 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o bankách“), tím, že účastník řízení trvale neudržuje svou platební schopnost v české měně a cizích měnách. Rozhodnutí vzhledem k podanému rozkladu dosud nenabylo právní moci.

Dne 18. června 2000 zahájila Česká národní banka s IPB, a.s. správní řízení ve věci odnětí povolení působit jako banka podle § 34 odst. 3 zákona o bankách, a to vzhledem ke skutečnostem uvedeným ve zprávě auditora Ernst&Young Audit, s.r.o., podle které účetní závěrka roku 1999 nezobrazuje věrně majetek, závazky a vlastní jmění IPB, a.s. k 31.12.1999 ani výsledek hospodaření za rok 1999 v souladu se zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví ve znění pozdějších předpisů. Auditorská zpráva zdůrazňuje dlouhodobou závislost IPB, a.s. na finanční podpoře České národní banky a vyjadřuje pochybnosti ohledně schopnosti IPB, a.s. řádně pokračovat v činnosti bez této podpory ve smyslu zásady neomezeného trvání podniku. Jako další důvody pro zahájení řízení uvedla Česká národní banka požadavek na tvorbu dodatečných opravných položek, který převýší vlastní kapitál banky, nebo ztráty IPB, a.s., které způsobí pokles poměru kapitálu k rizikově váženým aktivům pod třetinu limitu stanoveného opatřením České národní banky č. 3 ze dne 28.6.1999, o kapitálové přiměřenosti bank zahrnující úvěrové a tržní riziko. Správní řízení před Českou národní bankou probíhá.

Po jednání s Českou národní bankou a Ministerstvem financí ČR dne 19. června 2000 uzavřela Československá obchodní banka, a.s. se společností IPB, a.s. jednající prostřednictvím nuceného správce smlouvu o prodeji podniku IPB, a.s. Smlouva obsahuje dohodu o tom, že Československá obchodní banka, a.s. převezme veškerá aktiva a pasiva IPB, a.s. a zaplatí za to úplatu stanovenou nejpozději do 12 měsíců od  uzavření smlouvy na základě ocenění provedeného dvěma renomovanými mezinárodními znalci.  

Dne 21. června 2000 schválila vláda usnesením č. 644 postup místopředsedy vlády a ministra financí při poskytnutí záruky státu za aktiva IPB, a.s. vybranému strategickému investorovi Československé obchodní bance, a.s. a způsob zajištění spolupráce s guvernérem České národní banky při realizaci zavedení nucené správy.

Dne 11. července 2000 obdržela Komise vyjádření k zahájení řízení a rozhodnutí o předběžném opatření od společnosti Saluka Investments B.V., se sídlem Locatellikade 1, Parnassustoren, 1076 AZ Amsterdam, Nizozemí, zastoupené na základě plné moci ze dne 10. července 2000 advokátkou Karolínou Horákovou, advokátní kancelář Weil, Gotshal & Manges, v.o.s., Křížovnické náměstí 1, Praha 1, Česká republika. Společnost Saluka Investments B.V. jako akcionář IPB, a.s, a tedy rovněž účastník řízení (§ 14 správního řádu), ve vyjádření namítá, že důvody pro zahájení správního řízení uvedené v odůvodnění rozhodnutí o předběžném opatření již pominuly. Poukazuje na skutečnost, že pro případ využívání důvěrných informací osobami, které mají z titulu svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce oprávnění získat informace o hospodářské nebo finanční situaci emitenta nebo o jiných významných skutečnostech, formuluje zákon o cenných papírech v § 81 odst. 2 zákaz uzavírání obchodů nebo informace využít, než se stanou obecně známými. Z tohoto důvodu nemůže dojít k využití informací týkajících se účastníka řízení IPB, a.s. (tzn. např. podmínky prodeje podniku IPB, a.s. Československé obchodní bance, a.s.) preferenčně získaných, aniž by nedošlo k porušení zákona o cenných papírech, případně dalších zákonů. Předjímá-li Komise porušení právních povinností jejich nositeli, nepřijatelným způsobem zasahuje do práv akcionáře převést akcie v jeho majetku. Na základě uvedených argumentů navrhuje Saluka Investments B.V. zrušit předběžné opatření a zastavit správní řízení.

K námitce účastníka řízení Saluka Investments B.V. Komise uvádí, že vývoj situace po vydání rozhodnutí o předběžném opatření v žádném případě nevede k závěru, že pominuly  důvody pozastavení obchodování. Výsledek jednání mezi zainteresovanými stranami sice vešel ve známost, vyvolal však řadu nejasností mnohem závažnějších, v jejichž světle se pozastavení obchodování jeví jako ještě nezbytnější (viz níže). Prevence obchodů s využitím důvěrných informací (insider trading) přitom představuje pouze podpůrný argument pro aplikaci § 91 zákona o cenných papírech, zdaleka však ne jediný. Primární cíl tohoto opatření spočívá v ochraně kapitálového trhu před velkými hospodářskými ztrátami. Obchodování s využitím důvěrných informací tyto ztráty způsobuje, obchodování bez jakékoli objektivní možnosti zhodnotit hospodářskou situaci emitenta veřejně obchodovatelného cenného papíru a hodnotu akcií, se kterými se má obchodovat, tedy výhradně na základě spekulací, však představuje situaci pro kapitálový trh podstatně nebezpečnější. Komise proto ani po uveřejnění výsledku jednání neshledala, že by pominuly důvody pozastavení, pokračovala v řízení a na jeho základě dospěla k tomuto rozhodnutí. Není ostatně pravda, že by Komise rozhodnutím o předběžném opatření nepřípustně zasáhla do práv akcionářů tím, že neoprávněně předjímala porušení právních povinností. Účastník řízení Saluka Investments B.V. v tomto ohledu význam institutu pozastavení obchodování s cennými papíry podle § 91 zákona o cenných papírech poněkud zkresluje. Není pochyb o tom, že toto ustanovení sleduje výrazně preventivní účel. Podmínky jeho aplikace (hrozba velkých hospodářských ztrát bez možnosti alternativního odvrácení) k tomuto závěru přímo vybízejí. Je přitom lhostejno, co takovou hrozbu na kapitálovém trhu vyvolá. Lze si snadno představit, že též hrozba rozsáhlého porušování právních povinností ze strany účastníků kapitálového trhu, bude-li dostatečně intenzivní, může tuto podmínku naplnit. Z hlediska preventivních opatření by nešlo o nic neobvyklého. Obviněný v trestním řízení se např. též nesmí vyhýbat trestnímu stíhání, jinak bude potrestán, přesto zná právo institut útěkové vazby. Argumentace účastníka řízení Saluka Investments B.V. je tak velmi pochybná a účelová.

Účastník řízení IPB, a.s. se prostřednictvím nuceného správce dne 1. srpna 2000 vyjádřil k vedenému správnímu řízení ústně do protokolu, a to v tom smyslu, že k pozastavení obchodování s jím emitovanými akciemi nemá námitek. Dne 10. srpna 2000 doplnil

a) hospodářské výsledky IPB, a.s. za období roku 1999 s nevyjádřeným výrokem auditora k účetní závěrce a

b) rozvahu a výkaz zisků a ztrát IPB, a.s. v plném rozsahu za první pololetí roku 2000.

Dne 10. srpna 2000 vyzvala Komise účastníky řízení k závěrečnému vyjádření ke správnímu řízení ve smyslu § 33 odst. 2 správního řádu. Výzvu opět vyvěsila na úřední desce Komise a doručila známým účastníkům řízení. Na výzvu reagoval podáním ze dne 11. srpna 2000 účastník řízení Saluka Investments B.V. V předloženém vyjádření znovu argumentuje pominutím důvodů pro uložení předběžného opatření a vydání rozhodnutí ve věci a nemístným preventivním působením proti porušováním zákona (insider dealing) tam, kde zákon pro případ porušení předpokládá tvrdé sankce. Nově však poukazuje na skutečnost, že „čekání na výsledky ocenění podniku IPB“ nepředstavují dostatečný důvod pro pozastavení obchodování s akciemi IPB, a.s. ve smyslu § 91 zákona o cenných papírech. Podle jeho názoru odrazí kupní cena za prodaný podnik výhradně objektivní hodnotu podniku k okamžiku jeho prodeje. Tuto hodnotu však mají všichni účastníci trhu možnost odhadnout sami na základě údajů uveřejněných v pololetní zprávě o hospodaření, jak je obvyklé u ostatních emitentů veřejně obchodovatelných cenných papírů, u nichž se kurz utváří rovněž na základě představ o hodnotě podniku toho kterého emitenta. Pouhá odložená splatnost úplaty za převod podniku tak nemůže odůvodnit hrozbu velkých hospodářských ztrát. Zamýšlené opatření navíc vybočuje z přípustných proporcí, jestliže způsobí zásah do majetkové sféry akcionářů IPB, a.s. v hrubém nepoměru k deklarované hrozbě velkých hospodářských ztrát. Z procesního hlediska namítl účastník řízení Saluka Investments B.V. nepřiměřenost jednodenní lhůty pro vyjádření a chybné označení příslušných zákonných ustanovení ve výzvě.

Námitce nepřiměřenosti lhůty Komise vyhověla -  účastníka řízení dopisem ze dne 14. srpna 2000 znovu vyzvala ve smyslu § 33 odst. 2 správního řádu a stanovila delší lhůtu k podání vyjádření, tentokrát do 31. srpna 2000. Ostatní námitky ovšem považuje za velmi účelové. Zejména srovnání situace emitenta IPB, a.s. s emitentem veřejně obchodovatelných  cenných papírů v běžné hospodářské a finanční situaci se jeví jako velmi nepřípadné. Zcela totiž opomíjí, že pohledávka za nabyvatelem podniku představuje v současné době jediné aktivum účastníka řízení IPB, a.s. Ten po prodeji podniku nevykonává žádnou hospodářskou činnost, nelze tedy počítat s jeho budoucími výnosy a význam nemá ani analýza hospodaření v letech minulých. Výši pohledávky přitom není možné odhadnout na základě údajů obsažených v účetních rozvahách a dostupných účastníkům kapitálového trhu. Podle zprávy auditora ostatně údaje v účetní závěrce za rok 1999 nezobrazují věrně majetek a vlastní jmění IPB a.s. ani výsledek hospodaření za toto období (viz výše). Je třeba zdůraznit, že podle smlouvy o prodeji podniku stanoví hodnotu podniku dva zkušení znalci po jeho odborném ocenění, pro které si smluvní strany vyhradily až 9 měsíců. Těžko předpokládat, že nekvalifikovaný investor by mohl vlastní posouzení hodnoty pohledávky provést snadno a rychle, navíc na základě pouhého zlomku potřebných informací. Ustanovení znalci nebudou primárně ověřovat údaje v účetnictví emitenta. Provedou podrobné ocenění aktiv a pasiv, která tvoří součást podniku, a na jeho základě stanoví kupní cenu. Údaje obsažené např. v pololetní zprávě a známé kapitálovému trhu tak za stávající situace o ničem nevypovídají a mohou naopak investory klamat. Informace, podle kterých by měly subjekty na kapitálovém trhu podle účastníka řízení Saluka Investments B.V. posuzovat hodnotu předmětných akcií, by paradoxně mohly vést k jejich masivnějšímu poškození. Veřejně dostupné informace navíc nasvědčují tomu, že nabyvatel podniku Československá obchodní banka, a.s. bude na základě dohody s Českou republikou moci využít práva opce, některá aktiva tvořící součást podniku IPB, a.s. nepřijmout a převést je za nominální cenu na Konsolidační banku, s.p.ú. Možnost kvalifikovaně posoudit hodnotu podniku, a tedy konečnou výši pohledávky IPB, a.s. za nabyvatelem podniku na základě dostupných informací se tak dále komplikuje, neboť nelze odhadnout, v jaké míře Československá obchodní banka uvedené právo využije.

Komise nesouhlasí ani s namítaným vybočením ze zásady proporcionality spatřovaném v nadměrném zásahu do majetkových práv akcionářů IPB, a.s. Pozastavení obchodování s cennými papíry podle § 91 zákona o cenných papírech směřuje jednoznačně k ochraně těchto akcionářů, byť se ochrana může realizovat v konkrétním případě i proti jejich vůli. Tento princip se však ve veřejném právu uplatňuje běžně. Kromě akcionářů opatření chrání podstatně širší okruh účastníků, zejména potencionální investory, kteří by mohli být nákupem předmětných akcií bez dostatečných informací o jejich hodnotě výrazně poškozeni. Lze zmínit též ochranu kapitálového trhu jako celku, která pozastavení obchodování rovněž ospravedlňuje, a to v míře zcela přiměřené.

Na výše uvedenou výzvu dne 31. srpna 2000 Komise obdržela druhé vyjádření účastníka řízení Saluka Investments B.V. ke správnímu řízení ve smyslu § 33 odst. 2 správního řádu. Účastník řízení v něm znovu argumentuje pominutím důvodů pro uložení předběžného opatření a vydání rozhodnutí ve věci, když na základě informací dostupných ze spisu nejsou zjistitelné žádné jiné důvody, pro které by Komise měla v řízení pokračovat. Byla-li Komise i po odpadnutí původního důvodu pro zahájení správního řízení vedena obavou, že existují i další skutečnosti, které mohou ve smyslu § 91 zákona o cenných papírech odůvodnit obavu z velkých hospodářských ztrát, kterým nelze zabránit jiným způsobem, pak měly tyto skutečnosti být ve spise uvedeny a doloženy. Je-li touto skutečností uzavření smlouvy o prodeji podniku mezi IPB, a.s. a Československou obchodní bankou, a.s. ze dne 19. června 2000, pak ke zajištění této skutečnosti jako podkladu pro rozhodnutí je nutné opatřit její znění.

Nově účastník řízení poukazuje na skutečnost, že k předpokládanému datu vydání rozhodnutí Komise v řízení bude již tři měsíce existovat stav, který má být nastolen rozhodnutím ve věci samé podle § 91 zákona o cenných papírech. Toto ustanovení však Komisi umožňuje pozastavit obchodování výhradně na omezenou dobu, a to u obchodů na veřejném trhu na  šest měsíců a u obchodů mimo veřejný trh nejvýše na jeden měsíc. Účastník řízení Saluka Investments B.V. má za to, že správní orgán není oprávněn prostřednictvím předběžného opatření dosáhnout více, než může učinit v meritorním rozhodnutí. 

Pokud jde o námitku absence smlouvy o prodeji podniku mezi IPB, a.s. a Československou obchodní bankou, a.s., na kterou toto rozhodnutí odkazuje ve správním spisu, považuje Komise informace o uzavření této smlouvy a její hlavní části za dostatečně veřejně známé. Komise se o nich kromě toho jednoznačně dozvěděla při své úřední činnosti v rámci jiných řízení vedených s jinými účastníky. Plný text smlouvy je k dispozici např. ve správním spisu k řízení o udělení předchozího souhlasu společnosti Československá obchodní banka, a.s. s nabytím podílu na základním jmění investiční společnosti První investiční, a.s. (§ 24b zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech). Řízení vedl odbor kolektivní investování. Jak vyplývá z ustanovení § 32 odst. 2 a § 34 odst. 6 správního řádu, nemusí správní orgán dokazovat skutečnosti všeobecně známé nebo známé správnímu orgánu z úřední činnosti. Opíraje se o uvedená ustanovení, Komise dokazování smlouvy o prodeji podniku v daném řízení znovu neprováděla. Do správního spisu k danému řízení text smlouvy nevložila mj. pro jeho důvěrnou povahu. Účastník předmětného řízení IPB, a.s. Komisi text smlouvy na výzvu nepředložil, předložila jej pouze druhá smluvní strana v rámci jiných správních řízení, smlouvu však označila za obchodní tajemství a velmi důrazně trvala na jejím utajení. V souladu s obecnou povinností mlčenlivosti (srov. § 26 zákona o Komisi) nemůže Komise údaje ze smlouvy poskytnout účastníku řízení Saluka Investments B.V., která je navíc na celé záležitosti jako akcionář smluvní strany zainteresována. Vyjádřila-li druhá smluvní strana důrazně zájem na utajení části smluvního textu, musí Komise dbát na dodržení povinnosti mlčenlivosti a v duchu ustanovení § 23 odst. 3 správního řádu učinit všechna opatření, aby nahlédnutím do spisů nebyla zákonem uložená povinnost mlčenlivosti porušena. Uvedené ustanovení kromě toho výslovně chrání hospodářské tajemství, pod které je dle názoru Komise třeba v nových hospodářských poměrech zahrnovat též tajemství obchodní.

K námitce, že dopad předběžného opatření přesahuje rozsah přípustný pro meritorní rozhodnutí, konstatuje Komise, že ze správního řádu ani z jiných norem platného práva nevyplývá nemožnost dosáhnout předběžným opatřením více než bude možné uložit v rozhodnutí ve věci. Ustanovení § 43 odst. 1 správního řádu hovoří o rozsahu „nezbytně nutném“ ve vazbě na zajištění účelu vedeného správního řízení (arg. „jeho“), nikoliv  hmotněprávní úpravu rozsahu meritorního rozhodnutí, které může v řízení správní orgán učinit. Předmětem předběžného opatření může být jakákoliv povinnost (arg. „uložit účastníkům, aby něco vykonali, něčeho se zdrželi nebo něco strpěli“). Argumentaci účastníka řízení je ostatně třeba odmítnout též z věcného hlediska. Komise sice může podle § 91 zákona o cenných papírech pozastavit obchodování s cennými papíry mimo veřejný trh nejdéle na dobu jednoho měsíce, o tomto opatření však musí rozhodnout ve správním řízení v souladu s procesními předpisy správního řádu, tedy zejména při šetření veškerých práv účastníků  řízení. O nezbytnosti prozatímně upravit poměry na kapitálovém trhu pojednává toto odůvodnění na jiném místě, v této souvislosti budiž zdůrazněno, že kdyby časové omezení platilo též pro předběžné opatření, Komise by v dané věci vůbec nemohla rozhodnout. Vzhledem k rozsáhlému počtu účastníků řízení, kteří nejsou známi, je Komise povinna doručovat veřejnou vyhláškou (§ 26 odst. 1 správního řádu). Dnem doručení touto formou je ovšem teprve 15. den vyvěšení na úřední desce Komise (§ 26 odst. 2 správního řádu). Jen k doručení dvou zásadních písemností v daném řízení – oznámení o jeho zahájení a výzvu k vyjádření ve smyslu § 33 odst. 2 správního řádu, je tedy třeba počítat nejméně se lhůtou jednoho měsíce. K tomu přistupují přiměřené lhůty pro další procesní úkony a výkon práv účastníků řízení, které ukládá zákon. Účastník řízení Saluka Investments B.V. ostatně sám v jednom případě namítal nepřiměřenost lhůty, kterou mu Komise vymezila pro podání vyjádření, a tato lhůta mu musela být prodloužena. S ohledem na povinnost šetřit práva účastníků ve vedeném správním řízení se proto jeví jako zcela nezbytné nevztahovat hmotněprávní lhůty omezující rozsah opatření v meritorním rozhodnutí též na předběžné opatření podle správního řádu. Jedná se o dva různé instituty. Nestanoví-li zákon něco jiného, nelze je směšovat. Jsou-li splněny podmínky uložení předběžného opatření podle § 43 správního řádu, může je Komise uložit bez časového omezení hmotněprávního ustanovení, na jehož základě bude vydáno meritorní rozhodnutí. O nezbytnosti posuzovat obě opatření odděleně svědčí též skutečnost, že § 43 správního řádu dobu trvání předběžného opatření upravuje specificky v odstavci 3: „Správní orgán zruší předběžné opatření, jakmile pomine důvod, pro který bylo nařízeno; jinak pozbývá účinnosti dnem, kdy rozhodnutí ve věci nabylo právní moci.“. Jedině tímto ustanovením může být délka předběžného opatření omezena. V daném řízení přitom důvody předběžného opatření nepominuly, jak se konstatuje v tomto odůvodnění, a lhůty pro vydání meritorního rozhodnutí upravuje správní řád rovněž autonomně.

Ostatní účastníci řízení na výzvu nereagovali a ke správnímu řízení se nevyjádřili.

Z materiálů předložených v rámci správního řízení Komise zjistila, že účastník řízení IPB, a.s. vykazuje ke dni 30. června 2000 zisk ve výši 527 599 000 Kč. Bilanční suma činí po prodeji podniku 16,266 mld. Kč. Na straně aktiv se na této částce sumou 16,166 mld. Kč podílejí pohledávky za různými dlužníky. Právě v této výši byla stanovena výchozí kupní cena, za kterou Československá obchodní banka, a.s. získala podnik IPB, a.s. Tato částka se ovšem na základě smlouvy o prodeji podniku nejpozději ve lhůtě 12 měsíců po jejím uzavření přecení podle výsledku smluvených znaleckých posudků. Odpovídajícím způsobem se potom upraví též položka vlastního jmění, která dle údajů ve standardizované tabulce hlavních finančních výsledků účastníka řízení IPB, a.s. činí ke dni 30. června 2000 16,266 miliard Kč. Skutečná výše bilanční sumy, především pokud jde o údaje o aktivech a vlastním jmění účastníka řízení IPB, a.s. tedy není v současné době známá. Teprve na základě výsledku ocenění provedeného dvěma mezinárodně uznávanými znalci bude možné správně posoudit hospodářskou a finanční situaci účastníka řízení IPB, a.s. a určit hodnotu jím emitovaných veřejně obchodovatelných akcií. Do té doby však disponuje kapitálový trh informacemi velmi zkreslenými a zavádějícími, které neodrážejí reálnou situaci emitenta a hodnotu emitovaných cenných papírů. Jako způsobilý klamat je např. třeba označit údaj o hodnotě vlastního jmění emitenta připadajícího na jednu akcii. Fiktivní výše 122 Kč odpovídá jen provedené účetní operaci a velmi pravděpodobně dozná podstatné změny. Komise ostatně bezprostředně po zahájení řízení doporučila vzhledem k nedostatku informací a pochybnostem o hospodářské a finanční situaci emitenta subjektům podléhajícím jejímu dozoru (subjekty kolektivního investování, penzijní fondy) ocenit akcie účastníka řízení IPB, a.s. nulovou hodnotou. Uvedený postup nevylučuje pozdější zhodnocení těchto cenných papírů, do doby, než budou známy výsledky znaleckých posudků, však vzhledem k zásadě obezřetné a pečlivé správy investice podílníků, akcionářů či účastníků penzijního připojištění nelze na příznivé výsledky nijak spoléhat.

Informovanost kapitálového trhu o poměrech účastníka řízení IPB, a.s. a hodnotě jím emitovaných veřejně obchodovatelných akcií Komise považuje za zcela nedostatečnou pro kvalifikované investiční rozhodování subjektů tohoto trhu. Včasná a přesná informovanost investorů o všech skutečnostech podstatných pro investiční rozhodování přitom představuje klíčový předpoklad fungování kapitálového trhu. Je nutné zdůraznit, že investoři ukládají své prostředky do investičních instrumentů s cílem dosáhnout přiměřený výnos s ohledem na ekonomickou situaci emitenta, segmentu trhu či celé ekonomiky, přičemž kontinuálně revidují již uskutečněná investiční rozhodnutí a analyzují investiční rozhodnutí budoucí. Činí tak však pouze, jestliže mají důvěru v cenotvornou funkci trhu a ve skutečnost, že osoby zasvěcené nezneužívají v jejich neprospěch informační asymetrie, kterou každý kapitálový trh pojmově trpí. Proto musí být o všech skutečnostech, které by mohly mít vliv na ocenění již realizované nebo zamýšlené investice, včas a dostatečným způsobem informováni. Nedostatek informací na kapitálovém trhu velmi snadno vede k jeho deformaci a ve svém důsledku k prudkému poklesu efektivity celé ekonomiky, neboť kapitál není alokován tam, kde jej lze nejefektivněji využít.

Kurz cenného papíru má být výsledkem střetu nabídky a poptávky při dostatečné a včasné informovanosti investorů o relevantních skutečnostech souvisejících s tímto cenným papírem resp. jeho emitentem. Subjekty kapitálového trhu následně obchodují s předmětným cenným papírem ve víře v reálnost kurzu. V případě obchodování s akciemi účastníka řízení IPB, a.s. nemůže být kurz těchto cenných papírů reálný, nejsou-li známy zcela zásadní ukazatele nezbytné pro jeho vytváření. Obchodování s akciemi účastníka řízení IPB, a.s. za kurz, který neodráží všechny relevantní informace související s jeho hospodářskou a finanční situací by mělo za následek masivní poškození akcionářů, investorů a dalších osob, které by s předmětnými cennými papíry obchodovaly. Vzhledem k objemu emise je přitom ohrožený okruh subjektů velmi široký. Ke dni 31. července 2000 evidovalo Středisko cenných papírů více než 52 000 akcionářů účastníka řízení IPB, a.s. S ohledem na tento počet se hrozba velkých hospodářských ztrát jeví jako velmi reálná a naléhavá, zejména v důsledku možnosti přijetí velkého počtu nesprávných investičních rozhodnutí. Situaci, kdy nejsou známy základní ukazatele hodnoty veřejně obchodovatelných akcií účastníka řízení IPB, a.s. a údaje trhu přístupné zcela zjevně nevypovídají nic o skutečných poměrech emitenta, je třeba z hlediska řádného obchodování s těmito cennými papíry hodnotit jako nepřijatelnou a potenciálně velmi nebezpečnou. Prostor zeširoka otevřený nejrůznějším úvahám a spekulacím by vedl k rozsáhlým poškozením na straně méně informovaných a odborně nedostatečně zdatných subjektů, která by v konečném důsledku poškodila důvěru v tuzemský kapitálový trh a do určité míry též výkonnost celé ekonomiky. Má-li Komise tento trh v rámci působnosti svěřené jí zákonem účinně chránit (§ 2 odst. 2 zákona o Komisi), nemůže za daných okolností obchodování s akciemi účastníka řízení IPB, a.s. připustit. Ochranu přitom vyžaduje kapitálový trh jako celek, tedy nejen obchodování na veřejných trzích, rovněž však mimo tyto trhy, neboť právě obchodů mimo veřejné trhy se zpravidla účastní subjekty nejméně kvalifikované a nejnáchylnější k rozsáhlým poškozením ze strany ostatních účastníků trhu. 

Komise současně konstatuje, že popsaným velkým hospodářským ztrátám nelze ve smyslu druhé podmínky § 91 odst. 2 v dané situaci zabránit jinak. Jako klíčová pro posouzení hodnoty veřejně obchodovatelných akcií emitenta IPB, a.s. se jeví informace o výši pohledávky za nabyvatelem podniku – společností Československá obchodní banka, a.s. Ta však bude přesně známá nejdříve za několik měsíců (nejpozději ve lhůtě 12 měsíců) po uzavření smlouvy o prodeji podniku na základě výsledku provedených znaleckých posudků. Do té doby zakládá objektivní neexistence informace nezbytné pro obnovení obchodování s předmětnými akciemi nemožnost alternativního řešení vzniklé situace. Hrozbu velkých hospodářských ztrát není možné odvrátit ani uložením dodatečné informační povinnosti, ani odkazem na použití institutů soukromého práva (např. ustanovení o omylu, neplatnosti právních úkonů apod.). Alternativní způsob dostatečného informování kapitálového trhu neexistuje.

V zájmu ochrany širokého počtu investorů a drobných akcionářů, s ohledem na rozsah emise akcií IPB, a.s. a skutečnost, že výše zmíněným velkým hospodářským ztrátám by nebylo možno zabránit jiným způsobem, přistoupila Komise k pozastavení obchodování s veřejně obchodovatelnými akciemi společnosti IPB, a.s. podle § 91 zákona o cenných papírech na veřejných trzích i mimo ně, a to v rozsahu a době trvání, jak se uvádí ve výroku rozhodnutí.

Pokud jde o rozsah pozastavení ve smyslu § 91 odst. 3 zákona o cenných papírech, specifikuje jej Komise ve výroku rozhodnutí pozitivně (výrok III.) i negativně (výrok IV.). Při jeho stanovení vycházela Komise jednak z výkladu pojmu „obchodování s veřejně obchodovatelnými cennými papíry“, jednak z míry, v jaké jsou obě podmínky aplikace § 91 zákona o cenných papírech – hrozba velkých hospodářských ztrát a nemožnost jejich alternativního odvrácení (princip subsidiarity) splněny pro jednotlivé obchody a operace dotčené rozhodnutím (princip proporcionality).

Komise především vycházela z širšího výkladu pojmu „obchodování“ pro účely § 91 zákona o cenných papírech, než stanoví definice § 8 odst. 1 téhož zákona. Obchodování s cennými papíry zákon v uvedeném ustanovení definuje zejména pro potřeby veřejnoprávní úpravy činnosti obchodníka s cennými papíry v § 45 a násl. zákona o cenných papírech, aplikace této definice na jiné situace a zejména dikci § 91 zákona o cenných papírech by však vedla k  absurdním závěrům. Komise by podle tohoto výkladu mohla na veřejném trhu pozastavit pouze operace prováděné obchodníky s cennými papíry uvedené ve výčtu § 8 odst. 1 písm. a) až d) zákona o cenných papírech. Na burze cenných papírů by takové opatření zřejmě svůj účel částečně plnilo – vzhledem k tomu, že na tento trh mají přístup pouze obchodníci s cennými papíry, došlo by skutečně k zastavení řady obchodů s cennými papíry dotčenými tímto opatřením. Nesmyslná situace by však nastala na mimoburzovním trhu RM-Systém, a.s., který umožňuje přístup mnohem širší investorské veřejnosti. Pokud bychom dosadili definici § 8 odst. 1 do znění § 91 zákona o cenných papírech, připustili bychom stav, kdy by obchodníci s cennými papíry přihlíželi, jak ostatní účastníci trhu masově uzavírají smlouvy o cenných papírech, na které by se pozastavení vztahovalo a se kterými oni obchodovat nesmějí. Důsledkem by byla jen diskriminace na kapitálovém trhu.

Zákonodárce spíše než neodůvodněnou diskriminaci obchodníků s cennými papíry zamýšlel ochránit trh se všemi jeho účastníky bez ohledu na jejich profesionalitu a charakter činnosti, kterou na trhu vykonávají, z hlediska splnění podmínek podnikání. Jaké opodstatnění by jinak mělo pozastavení činnosti obchodníků s cennými papíry na veřejném trhu, když ostatní subjekty by z nabídky a poptávky předmětných cenných papírů na stejném trhu vyloučeny nebyly? Nešlo snad zákonodárci především o ochranu těchto subjektů? Argumentovat lze též základním kritériem pro aplikaci  opatření podle § 91 zákona o cenných papírech – „velkými hospodářskými ztrátami“ (§ 91 odst. 2). Myslel snad zákonodárce „velké hospodářské ztráty“ obchodníků s cennými papíry, pokud by všichni ostatní účastníci kapitálového trhu měli zůstat pozastavením obchodování s cennými papíry nedotčeni? Komise není orgánem ochrany hospodářských zájmů jedné podnikatelské skupiny, její poslání spočívá v činnosti přispívající „k rozvoji a ochraně kapitálového trhu“ (§ 2 odst. 2 zákona o Komisi), tedy trhu jako celku a všech jeho účastníků, zejména těch, kteří ochranu orgánu státní správy potřebují nejvíce, tj. účastníků nesofistikovaných, nekvalifikovaných, laických. Jedině tak lze podmínce „velkých hospodářských ztrát“ správně rozumět a ve stejném duchu vykládat pojem „obchodování s cennými papíry“. Není pochyb, že v tomto světle pozbývá aplikace definice v § 8 odst. 1 na ustanovení § 91 zákona o cenných papírech smysl.

Výklad § 91 ve vazbě na definici § 8 odst. 1 zákona o cenných papírech by v sobě však skrýval další podstatné úskalí. Burzu cenných papírů i organizátora mimoburzovního trhu by totiž postavil před neřešitelný problém selekce mezi obchody pozastavením dotčené a operace, kterých by se toto opatření Komise nedotklo. Rozhodnutí Komise pozastavit obchodování by nepostihlo veškeré operace uskutečňované obchodníky s cennými papíry, nýbrž pouze ty z nich, které výslovně vyjmenovává § 8 odst. 1 zákona o cenných papírech. Muselo by se tedy v každém případě jednat o operace prováděné jako služba zákazníkovi. Jestliže by však obchodník s cennými papíry nakupoval či prodával cenné papíry na vlastní účet pro sebe, mohl by se s odkazem na dikci § 8 odst. 1 písm. a) zákona o cenných papírech a contrario dovolávat, že tato operace není rozhodnutím Komise dotčena, pozastavení se na ní nevztahuje a on má právo operaci provést, pokud najde odpovídajícího partnera v postavení kupujícího či prodávajícího na vlastní účet rovněž pro sebe. Velmi jednoduchým řetězením operací by nakonec rozhodnutí o pozastavení obchodování pozbylo veškerý smysl – zákazník by cenné papíry prodal mimo veřejný trh, popř. na mimoburzovním trhu (protože na burzu nemá přístup) obchodníkovi s cennými papíry, který by jednal na vlastní účet pro sebe, ten by nakoupené cenné papíry dále prodal na burze cenných papírů jinému obchodníkovi s cennými papíry, který by rovněž nakupoval na vlastní účet pro sebe a stejným způsobem by nabyté cenné papíry prodal dále koncovému zákazníkovi. Cenné papíry by putovaly od jednoho zákazníka k druhému, s využitím mimoburzovního trhu dokonce výhradně přes veřejný trh, pozastavení obchodování by celý proces pouze poněkud zkomplikovalo a prodražilo, takže „velké hospodářské ztráty“ by nakonec byly možná o něco vyšší, ochrana kapitálového trhu by se však minula účinkem. Ostatně, jakým způsobem by organizátor veřejného trhu zjišťoval, že obchod mezi dvěma subjekty nebyl obchodníkem s cennými papíry zprostředkován (§ 8 odst. 1 písm. b), že se tedy nejedná o obchod pozastavený? Diferenciace podle kritérií § 8 odst. 1 zákona o cenných papírech by byla v praxi neproveditelná. Pouze by otevřela dveře netransparentním operacím s cílem obcházet rozhodnutí Komise a uvrhla by trh v naprostý zmatek.

Uvedený závěr se uplatňuje zcela obecně, tedy rovněž na § 91 odst. 4 zákona o cenných papírech - právo Komise pozastavit obchodování s cennými papíry mimo veřejný trh. Jestliže pozastavení obchodování na veřejném trhu zahrnuje všechny subjekty na tomto trhu operující včetně drobných investorů, bylo by absurdní pokoušet se je z dosahu pozastavení mimo veřejný trh vylučovat. Znovu lze odkázat na ochranu kapitálového trhu jako celku a dále smysl, koncepci i jednotnost právní úpravy tohoto institutu. Autonomní postavení § 91 zákona o cenných papírech ve struktuře tohoto předpisu nemá vliv na jeho vnitřní jednotu a konsistenci, kterou v případě pozastavení obchodování mimo veřejný trh ještě posiluje výslovný odkaz na použití úpravy pozastavení obchodování na veřejném trhu s jediným rozdílem v délce přípustného období, na které může Komise  toto opatření přijmout. Na oba instituty je z toho důvodu třeba nahlížet shodně, již proto, že je Komise  zpravidla používá současně, což odpovídá stejnému předpokladu aplikace: při existenci  hrozby velkých hospodářských ztrát, kterým nelze jinak zabránit, se naplní předpoklad paralelního použití obou typů opatření.

Rozsah pozastavení obchodování s cennými papíry proto v daném případě zahrnuje jednak obchody podle § 8 odst. 1 zákona o cenných papírech, jednak další převody cenných papírů na základě úplatných smluv bez ohledu na smluvní typ. S odvoláním na všeobecně ochranný účel pozastavení obchodování se jeví jako nezbytné vykládat pojem „obchodování“ a „obchod“ velmi široce. Nevystačíme přitom ani se základní legální či doktrinální definicí obchodního práva. Imperativ ochrany se totiž v daném případě zdaleka nevyčerpává ochranou podnikatelských subjektů. Právě s poukazem na stěžejní prvek ochrany spotřebitele (nekvalifikovaného, nesofistikovaného investora), který moderní veřejné právo druhé poloviny dvacátého století velmi silně akcentuje (patrné je to zejména v právu evropském), je třeba ochranu před velkými hospodářskými ztrátami vztáhnout též (či spíše především) na nepodnikající smluvní strany, u kterých se předpokládá nižší míra profesionality a odborné zdatnosti, a tedy na smlouvy v režimu občanského práva. Rozhodnutí o pozastavení obchodování tak vylučuje všechny osoby bez rozdílu, zda se jedná o podnikatele či subjekty nepodnikatelské, z možnosti platně se zavazovat k úplatným převodům akcií IPB, a.s. Z hlediska smluvních typů půjde nejčastěji o kupní smlouvu, lze ovšem uvést též směny cenných papírů, půjčky nad rámec služeb podle § 8 odst. 1 zákona o cenných papírech, poměrně časté převody v rámci tzv. repo-operací atd. Uvedené smlouvy nebude z povahy věci možné ani zprostředkovávat, a to opět bez ohledu na smluvní typ tvořící základ takové činnosti (mandátní, komisionářská, ale též zprostředkovatelská smlouva). Vzhledem k důvodům pozastavení (nemožnost správně odhadnout hodnotu cenných papírů pro mimořádné okolnosti v situaci emitenta a objektivní neexistenci informace o hodnotě pohledávky, která tvoří v současné době jedinou součást aktiv emitenta) se toto opatření dotkne též zajišťovacích převodů či zřizování zástavního práva k cenným papírům dotčeným pozastavením. V obou případech je ochrana převodce i nabyvatele, resp. zástavce a zejména zástavního věřitele na místě. Totéž platí pro převody uskutečněné na základě smluv, které se sice primárně jeví jako bezúplatné, ve skutečnosti jim však odpovídá určité v penězích měřitelné protiplnění, ať již vyplývající z téže smlouvy, či nikoliv. V úvahu je tedy nutno vzít i ekonomické souvislosti různých právních jednání. Typicky lze uvést vklad cenných papírů do obchodní společnosti (kromě toho, že jde o vztah podřízený režimu obchodního zákoníku – srov. § 261 odst. 3 písm. a), lze tento závěr dovodit mj. z potřeby chránit před velkými hospodářskými ztrátami jak společníka, tak obchodní společnost a jejím prostřednictvím poměrně široký okruh osob zahrnující její ostatní společníky a především  věřitele), nebo právní úkony, které je třeba posuzovat v širším kontextu (protiplnění např. spočívá ve výhodnějších podmínkách jiné smlouvy apod.).

Ve všech uvedených případech Komise konstatuje hrozbu velkých hospodářských ztrát, které by vzhledem k objektivní nemožnosti správně posoudit hospodářskou a finanční situaci emitenta IPB, a.s. mohly vzniknout značnému počtu účastníků kapitálového trhu jako smluvním stranám vyjmenovaných „obchodů“ v širším smyslu nebo jako osobám těmito smlouvami dotčenými (viz např. vklad cenných papírů do obchodní společnosti) a kterým nelze za daných okolností zabránit jinak (viz výše). Jelikož k faktickému pozastavení obchodování došlo již na základě rozhodnutí o předběžném opatření č. 31/8037/2000 ze dne 15. června 2000, považuje Komise za rozhodné datum v souladu s obvyklým počítáním lhůt v právu den následující po tomto datu.

Splnění podmínek § 91 odst. 2 zákona o cenných papírech Komise naopak nespatřuje u vypořádání smluv uzavřených před účinností rozhodnutí o předběžném opatření. Uzavřel-li někdo ještě před pozastavením obchodování smlouvu, na kterou se opatření vztahuje, bude na místě na tomto závazku setrvat a požadovat jeho splnění bez ohledu na podstatnou změnu okolností sankcionovanou rozhodnutím. Primát zásady pacta sunt servanda s přihlédnutím k vyloučení obecné platnosti klauzule rebus sic stantibus bude třeba důsledně respektovat. Ochranný účel opatření podle § 91 zákona o cenných papírech ostatně tyto smlouvy nepokryje. Účastníci smluv uzavřených před pozastavením obchodování  vycházeli z informací relativně správných, neboť události popisované úvodem tohoto odůvodnění, které vnesly do současných poměrů účastníka řízení IPB, a.s. značnou nejasnost,  nastaly bez výjimky teprve po zahájení správního řízení a vydání rozhodnutí o předběžném opatření.

Operace vyňaté z rozsahu pozastavení (výrok IV.) zahrnují především převod vlastnického práva na základě dříve uzavřené kupní či směnné smlouvy, smlouvy o půjčce (včetně návratu půjčených cenných papírů), smlouvy o repo-operaci (včetně zpětného převodu na základě této smlouvy), zajišťovacího převodu atd. Plnění dříve vzniklého závazku ovšem nesmí spočívat v uzavírání nových smluv, kterých se pozastavení týká. V tomto ohledu striktně platí zákaz obchodů nových bez ohledu na jejich motivaci (causa solvendi). Pozastavení obchodování se kromě toho nedotkne převodů na základě smluv ryze bezúplatných, tj. převodů, kterým neodpovídá protiplnění ani v širším kontextu právních vztahů mezi smluvními stranami (typicky darování), a nedotčeny zůstanou rovněž přechody práv k cenným papírům na základě jiných právních skutečností (univerzální sukcese při dědění, zrušení obchodní společnosti bez likvidace apod.). V posledně uvedených případech nehraje informovanost o hospodářské a finanční situaci účastníka řízení IPB, a.s. žádnou roli – ke změně majitele cenných papírů dochází bez ohledu na vůli. U darování sice otázka hodnoty daru není zcela bezvýznamná, Komise však v nemožnosti jejího určení nespatřuje vzhledem k bezúplatnosti právního úkonu a tedy nemožnosti poškození obdarovaného hrozbu velkých hospodářských ztrát ve smyslu § 91 odst. 2 zákona o cenných papírech.

Toto rozhodnutí směřuje vůči všem majitelům akcií účastníka řízení IPB, a.s. a ukládá jim ve smyslu výše popsaném zdržet se uzavírání smluv o těchto cenných papírech, jejich plnění nebo podílu na tomto plnění. Totéž platí pro všechny jejich potencionální smluvní partnery, tedy široké investorské publikum na kapitálovém trhu. U všech těchto subjektů zakládá rozhodnutí veřejnoprávní povinnost, jejíž splnění lze právně vynutit. Jednání v rozporu s tímto rozhodnutím jsou z hlediska soukromého práva protiprávní, a tedy neplatná (§ 39 občanského zákoníku), smluvní strany se proto vystavují riziku plnění bez právního důvodu a následné odpovědnosti za bezdůvodné obohacení a případnou škodu.

Nerespektování rozhodnutí založí veřejnoprávní odpovědnost jednajícího za správní delikt. Podle ustanovení § 7 odst. 2 písm. c) zákona o Komisi podléhá plnění povinností a podmínek stanovených v pravomocných rozhodnutích Komise jejímu státnímu dozoru, při čemž vykonává-li Komise státní dozor podle zákona o Komisi, je oprávněna uložit sankci ve formě pokuty až do výše 100 000 000 Kč (§ 9 odst. 3 zákona o Komisi). K tomu je třeba dodat, že jelikož se jedná o delikt v režimu správního řádu, tedy tzv. jiný správní delikt fyzických a právnických osob, postrádá jeho skutková podstata subjektivní stránku. Deliktní odpovědnost proto též u fyzických osob nepodnikatelů vzniká bez ohledu na zavinění. Při tom platí, že neznalost zákona neomlouvá.

Rozhodnutí zavazuje též Středisko cenných papírů, osoby pověřené vedením části jeho evidence a osoby provádějící vypořádání obchodů s cennými papíry. Lze jen obtížně dospět k jinému závěru, než že účinky rozhodnutí podle § 91 zákona o cenných papírech dopadají i na převody v zákonné evidenci cenných papírů a na vypořádání obchodů s cennými papíry. Má-li se pozastavení obchodování skutečně realizovat, což platí dvojnásob v případě pozastavení obchodování mimo veřejné trhy, nelze připustit, aby Středisko cenných papírů, popř. subregistr převody cenných papírů na základě pozastavených obchodů ve výše popsaném smyslu nebo zřízení zástavního práva registrovalo nebo aby je osoba provádějící vypořádání obchodů s cennými papíry vypořádávala. Středisko cenných papírů, popř. subregistr by proto v zájmu dodržování povinností, které pro něj vyplývají z právních předpisů a pravomocných rozhodnutí Komise ve smyslu § 7 odst. 2 písm. c) zákona o Komisi, mělo ve vztahu k emisi cenných papírů, na kterou se vztahují účinky pozastavení, důkladně zkoumat, zda se u jednotlivých převodů nejedná o převody rozhodnutím dotčené. Totéž platí pro osobu provádějící vypořádání obchodů s cennými papíry. Jedná-li se o takový převod, jsou uvedené osoby povinny rozhodnutí Komise respektovat a pokyn neprovést. V opačném případě se vystavují nebezpečí pozdější žaloby na náhradu škody ze strany poškozeného subjektu, především se však dopouštějí správního deliktu, který má Komise povinnost stíhat, a to rovněž podle zákona o Komisi, tj. s možností uložit pokutu až do výše 100 000 000 Kč.

Stanovená doba trvání pozastavení (§ 91 odst. 3 zákona o cenných papírech) navazuje na okolnost, že informace o výši pohledávky za nabyvatelem podniku účastníka řízení IPB, a.s. vyplyne teprve z výsledků provedeného znaleckého posudku, a to kdykoliv ve lhůtě do 12 měsíců od uzavření smlouvy o prodeji podniku. Komise proto obchodování s akciemi účastníka řízení IPB, a.s. pozastavila na dobu, na kterou jí zákon umožňuje toto opatření nejdéle přijmout s tím, že pomine-li v průběhu tohoto období důvod pozastavení, tj. dojde-li k uveřejnění výsledků ocenění znalci a stanovení výše pohledávky, Komise opatření novým rozhodnutím zruší. Nebudou-li tyto skutečnosti známy ani po uplynutí lhůty, na kterou se toto rozhodnutí vztahuje, bude Komise nucena zahájit nové správní řízení s cílem případného dalšího rozhodnutí o pozastavení obchodování s akciemi účastníka řízení IPB, a.s.

Vzhledem k hrozbě velkých hospodářských ztrát ve smyslu výše uvedeném současně Komise rozhodla o vyloučení odkladného účinku včas podaného rozkladu proti tomuto rozhodnutí, a to na základě ustanovení § 55 odst. 2 správního řádu. Odkladný účinek lze vyloučit, vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem nebo je-li nebezpečí, že odkladem výkonu rozhodnutí utrpí účastník řízení nebo někdo jiný nenahraditelnou újmu. V daném případě považuje Komise obě alternativní podmínky za splněné. Situace se jeví nejen jako velmi naléhavá z pohledu obecného zájmu, pokud by však navíc rozhodnutí nabylo účinnosti teprve spolu s právní mocí, došlo by nepochybně k nenahraditelné újmě řady subjektů na kapitálovém trhu. Přijetí opatření podle § 91 zákona o cenných papírech předpokládá hrozbu velkých hospodářských ztrát, kterým nelze zabránit jinak, a bylo by velmi pochybné domnívat se, že tato hrozba vždy současně nenaplňuje naléhavý obecný zájem nebo neznamená nebezpečí, že někdo utrpí nenahraditelnou újmu. Kdyby Komise vydala rozhodnutí podle § 91 zákona o cenných papírech, pozastavení obchodování by však nabylo účinnosti teprve dnem jeho právní moci, došlo by na kapitálovém trhu zcela jistě k podstatně dalekosáhlejším škodám, než jaké by nastaly, kdyby Komise žádné rozhodnutí nevydala. Rozhodnutí by totiž dále posílilo obavy z pozdějšího vývoje kurzu a maximálně vystupňovalo tlak na neinformované obchodování s předmětnou emisí. Majitelé akcií by se v očekávání brzkého pozastavení snažili své akcie okamžitě prodat, pochopitelně zcela bez ohledu na jejich reálnou hodnotu a jakékoliv informace o jejich emitentovi, což by vedlo k totálnímu zhroucení trhu s danou emisí. Není třeba dodávat, že v nastalém zmatku by poškození na straně jednotlivých investorů dosahovala daleko větších rozměrů, nemluvě o škodách nevyčíslitelných v podobě mnohdy nevratné ztráty důvěry v tuzemský kapitálový trh, jeho transparentnost a výkonnost a souvisejícím důsledkům pro efektivitu celé ekonomiky, která na řádném fungování kapitálového trhu existenčně závisí. Za těchto okolností považuje Komise za nezbytné upravit poměry na kapitálovém trhu bezprostředně, a tedy s okamžitou účinností. S ohledem na tuto skutečnost se ovšem na druhé straně jeví jako nadbytečná paralelní existence předběžného opatření směřujícího k témuž výsledku. Účinností rozhodnutí ve věci pomine důvod  uloženého předběžného opatření (§ 43 odst. 2 správního řádu), Komise proto k témuž dni rozhodla o jeho zrušení.

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem rozhodla Komise tak, jak stanoví výrok tohoto rozhodnutí.

P O U Č E N Í

Proti tomuto rozhodnutí lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení rozklad k prezidiu Komise  prostřednictvím odboru emise cenných papírů (§ 61 odst. 1 správního řádu).

Proti rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku rozkladu (výrok V.) rozklad podat nelze (§ 55 odst. 3 správního řádu).

V Praze dne 6. září 2000