Nejen v ČR, ale i v celém zkoumaném evropském regionu je silné korupční klima

Většina obyvatelstva 21 vybraných evropských zemí nepovažuje úplatky za samozřejmou či běžnou součást života společnosti (59 %). V České republice je však situace zcela opačná, za samozřejmý nebo běžný jev považuje korupci nadpoloviční většina populace ČR (56 %).

Tyto závěry vyplynuly z opakovaného mezinárodního výzkumu korupčního klimatu, který v první polovině tohoto roku uskutečnila společnost GfK Praha – Institut pro výzkum trhu. Do výzkumu bylo zapojeno 21 vybraných evropských zemí. Letos poprvé jsme pokryli nejen region střední a východní Evropy, ale zahrnuli jsme i vybrané země západní Evropy. Konkrétně se výzkumu zúčastnily tyto státy: Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Chorvatsko, Česká republika, Estonsko, Itálie, Lotyšsko, Maďarsko, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Srbsko a Černá Hora, Švédsko, Ukrajina a Velká Británie[1].

Korupční klima můžeme definovat jako soubor kolektivních představ, norem a kulturních vzorů, jenž zneužívání úředních pravomocí, dávání a braní úplatků činí pro obyvatele dané země samozřejmým a morálně omluvitelným chováním.[2] Oproti předcházejícím výzkumům jsme letos zkoumali korupční klima komplexněji a zaměřili jsme se na jednotlivé dimenze korupčního klimatu, jako jsou: míra akceptování korupčních norem, míra respektování korupčních norem, odhadovaná míra výskytu korupce ve společnosti, míra tolerance ke korupčnímu chování, míra odhadované nezbytnosti dávat úplatky, míra rezignace na boj proti korupci a míra nedůvěry v instituce.

Hlavní výsledky výzkumu

Naléhavost a rozsah korupce

Míra korupce je v průměru ve zkoumaném regionu podle výsledků Indexu vnímání korupce za rok 2005 (CPI)[3] sestavovaného společností Transparency International středně vysoká (průměr 5,03). Pohybuje se v rozmezí 9,2 až 2,4. Tradičně lépe jsou na tom země západní Evropy (Švédsko, Rakousko, Nizozemí, Velká Británie, Portugalsko) a naopak nižší příčky pomyslného žebříčku CPI obsadily země střední a východní Evropy. Nejnižší (nejhorší) hodnocení náleží Ukrajině a Rusku. Česká republika se z celkem 158 hodnocených zemí umístila v minulém roce na 47. místě s hodnotou Indexu 4,3.

Podle výzkumu GfK dosáhl sumační index mapující korupční klima v celém zkoumaném regionu hodnoty 2,43[4], což můžeme interpretovat tak, že korupční klima v regionu je relativně silné. Stejně jako v případě CPI jsou velké rozdíly v síle korupčního klimatu z hlediska jednotlivých zemí. I výzkum GfK, jež je založen na názorech veřejnosti, potvrzuje výsledky Indexu vnímání korupce. Slabší korupční klima je v zemích západní Evropy (nejlépe dopadlo Švédsko), naopak silnější korupční klima panuje v regionu CEE. Česká republika s naměřenou hodnotou Indexu korupčního klimatu, jež je 2,38, se umístila na 12. místě z 21 sledovaných zemí.

Většina obyvatelstva Evropy tedy nepovažuje korupci za samozřejmou nebo běžnou součást života společnosti. Přibližně šest respondentů z deseti (59 %) se domnívá, že úplatky nejsou nutné a při troše trpělivosti lze vyžít i bez nich, či je považuje za zcela zbytečné. I přes tento pozitivní výsledek je však odhadovaná míra výskytu korupce ve společnosti v daném regionu značná. Znepokojivá je však situace v České republice, kde úplatky považuje za samozřejmou nebo běžnou součást života více než polovina jejích občanů (56 %). Dokonce téměř každý třetí občan (29 %) pociťuje existenční naléhavost korupce, řídí se heslem: „Kdo chce vyžít, musí dávat“. Více než čtvrtina dotázaných (27 %) pokládá úplatky sice za běžné, ale podle jejich názoru to není tak hrozné, jak se říká. Za zcela zbytečné pak považuje úplatky necelá třetina Evropanů (30 %), ale jen 16 % Čechů, kteří se domnívají, že cokoli lze získat legální cestou. Z hlediska vnímání naléhavosti a zdomácnělosti korupce jsou na tom nejlépe obyvatelé Švédska, Velké Británie a Řecka, kde většina obyvatel nepovažuje korupci za samozřejmou, resp. běžnou praxi. Zcela rozdílný postoj k úplatkům zaujali občané Rumunska, Bosny a Hercegoviny a ČR. V těchto třech zemích se korupce podle slov více než poloviny tamní populace zabydlela natolik, že ji považují za nedílnou součást jejich života.

Osobní zkušenosti s úplatky

Většina obyvatelstva regionu (68 %) se kategoricky distancovala od korupčního chování, tato část dotázaných prohlásila, že úplatky nikdy nedala.

V České republice je podíl občanů, kteří uvedli, že nikdy nedali úplatek, ještě vyšší, dosahuje úrovně 74 %. Od roku 1999 se odhodlání občanů nepodlehnout korupčnímu chování postupně snižovalo, až letos se zvýšilo a dosáhlo tak svého maxima. K dávání úplatků se nyní přiznala zhruba pětina populace ČR (21 %), kdy 15 % dotázaných uvedlo, že jejich zkušenost s úplatky je pouze ojedinělá a 6 % respondentů deklarovalo připravenost dávat úplatky. Náchylnější ke korupčnímu chování jsou lidé ve věku 45 – 59 let, soukromí podnikatelé, lidé vykonávající svobodné povolání a dotázaní s vyššími příjmy. Procento obyvatel ČR, kteří někdy dávají/dali úplatek, roste s dosaženým stupněm vzdělání respondenta. K dávání úplatků se přiznala necelá třetina vysokoškoláků. Častější výskyt korupčního chování byl zaznamenán ve větších městech, z regionálního hlediska dopadla nejhůře Praha. Pravděpodobně se tedy jedná o kategorie obyvatelstva, jež jsou „korupčně nejvíce exponované“, jsou nejčastěji vystaveni korupčním tlakům.

Míra odhodlání poskytovat úplatky je v jednotlivých zemích regionu odlišná. Odmítavě přistupují k úplatkům zejména obyvatelé Portugalska, z nichž drtivá většina uvedla, že úplatek nikdy nedala. Vysokou míru odolnosti vůči korupci projevili také zástupci Slovinska, Velké Británie, Rakouska, Estonska, Polska a Nizozemí. Naopak kladný postoj k úplatkům zaujali nejčastěji obyvatelé Rumunska, Ukrajiny a Maďarska.

Míra tolerance ke korupčnímu chování

Míra tolerance ke korupčnímu chování je u obyvatel zkoumaného regionu malá a závisí na charakteru použitých korupčních praktik. Některé typy korupčního chování jsou běžnými lidmi více tolerovány, jiné méně. To samé platí i v případě České republiky. Obyvatelstvo zkoumaných zemí je ochotno tolerovat případy banální korupce, například když pacient při odchodu z ordinace dá svému obvodnímu lékaři láhev drahého alkoholu. Takový případ chápou „jen“ jako drobnější narušení integrity, kde výška úplatků je zanedbatelná. Avšak jakmile se korupce týká zneužívání určitých veřejných pravomocí, jež vede k obohacování institucí či politických stran, považují toto chování za společensky nebezpečné a projevují nejvyšší míru morálního odsouzení. Například situaci týkající se velké institucionální korupce, kdy poslanec hlasuje pro zákon, jenž výrazně zvýhodní firmu, která pravidelně dává dary jeho politické straně, odsoudilo osm Evropanů z deseti (v ČR 79 %). Z hlediska jednotlivých zemí považují toto chování za nejvíce odsouzeníhodné v Chorvatsku a Polsku. Naopak nejčastěji jsou ochotni toto jednání tolerovat na Slovensku. Česká republika zaujala 9. příčku z 20 zemí sestupně seřazených podle míry morálního odsouzení.

Akceptování a respektování norem korupčního chování

Většina obyvatel zkoumaného regionu korupční normy chování odsuzuje, jsou pro ni morálně nepřijatelné, ale na druhé straně je značná část občanů respektuje. Otevřeně se s nimi sice neidentifikují, ale jak ukazují výsledky výzkumu, v praxi se podle nich řídí. Pro sebe jsou obvykle ochotni najít ospravedlnění a v případě nutnosti zvolit korupční řešení situace, do které se dostali. Tři čtvrtiny obyvatel regionu (75 %) odsuzují korupční morálku společnosti, podle jejich názoru je dávání úplatků vždy nemorální. Na druhé straně si však většina dotázaných nedělá velké iluze o poctivosti a nezkorumpovanosti druhých a uznává názor, že každý je za určitých podmínek úplatný. Dvě pětiny obyvatel se také ztotožnily s výrokem, že když nezbývá jiná možnost, člověk by se neměl bát dát úplatek. Výsledky ukazují, že lidé značně respektují normy korupčního chování, řídí se korupčními pravidly. Tyto závěry můžeme aplikovat i v případě České republiky, kde míra akceptace korupčních pravidel je také malá, ale co se týče míry respektování korupčních norem, tak je značná. Kdyby občané respektovali formálně platný systém zákonů a pravidel, korupce by se nemohla v takové míře a tak rychle šířit. Platí pravidlo, že čím více jsou korupční normy respektovány, tím je korupční klima silnější.

Nejzkorumpovanější prostředí

Za nejzkorumpovanější prostředí považují obyvatelé vybraných zemí Evropy vládu a zdravotnictví (po 14 %). Vládu označili za nejzkorumpovanější instituci obyvatelé Portugalska, Itálie, Bosny a Hercegoviny a Lotyšska. Zdravotnictví vnímají jako oblast, jež je korupcí nejvíce zasažená obyvatelé 6 z 21 zemí. Nejvyšší výskyt korupce ve zdravotnictví odhadují občané Maďarska. S přítomností korupce ve zdravotnictví se setkávají nejčastěji dotázaní z Viszegradských zemí. Obyvatelé západní Evropy se shodli na tom, že nejvíce zkorumpovaná je u nich podnikatelská sféra. V České republice si respondenti spojují korupci nejčastěji s úřady. Podíl dotázaných, kteří jsou přesvědčeni o výskytu korupce v této oblasti, dosahuje 21 % a podle výsledků z minulých let si úřady v ČR udržují dlouhodobě pověst nejzkorumpovanější instituce.

Kdo má proti korupci bojovat?

Obyvatelé jednotlivých zemí regionu pohlížejí na problém korupce ve státní správě velmi kriticky. Většina z nich se domnívá, že žije ve zkorumpovaném státě a přitom má pocit, že jejich vláda s tím nechce nic dělat. Přestože tedy většina občanů daného regionu deklarovala negativní vztah k úplatkům, vyjádřila se, že úplatky nedává, má pocit, že jejich stát je zkorumpovaný. Tato skutečnost může být do jisté míry způsobena existencí velké korupce, se kterou sice většina lidí nepřichází do styku, ale denně se o ní dozvídá z médií. Za zkorumpovanou považuje svoji zemi sedm respondentů z deseti. Pocit zkorumpovaného státu převládá u dotázaných ze 16 sledovaných zemí. Výjimkou je pouze 5 západoevropských států (Rakousko, Švédsko, Nizozemí, Řecko a Velká Británie). Nejčastěji si svoji zemi ztotožňují s tímto přívlastkem obyvatelé Bosny a Hercegoviny, Polska a Chorvatska. Českou republiku považují za zkorumpovanou zemi dvě třetiny jejích občanů (66 %). Tímto údajem je Česká republika pod průměrem zkoumaného regionu, ten dosahuje úrovně 70 %. Tvrzení obyvatel, že žijí ve zkorumpovaném státě podporují i jejich názory na vysoký výskyt korupce ve státní správě. Podle čtyř z deseti dotázaných obyvatel regionu je korupce součástí státního aparátu, domnívají se, že bez úplatků by ve státním aparátu nefungovalo ani to, co dneska ještě nějak funguje. V České republice zaujaly toto stanovisko také dvě pětiny populace. Samozřejmě není jasné, zda je toto tvrzení založeno na osobních zkušenostech lidí, či pouze na zprostředkované informaci, ale znepokojivé je zjištění, že tento pocit v nemalé části obyvatel ČR, resp. celého zkoumaného regionu dřímá. Situace se však v jednotlivých zemích regionu výrazně liší. O zkorumpovanosti státní správy jsou nejčastěji přesvědčeni obyvatelé Bosny a Hercegoviny, Slovenska a Maďarska. Naopak nejméně často je tento názor rozšířen mezi občany Švédska, Nizozemí, Rakouska a Velké Británie, kde se takto vyjádřila necelá třetina tamních obyvatel.

Přestože se většina lidí domnívá, že žije ve zkorumpovaném státě, paradoxně spoléhá na to, že zkorumpovaný stát bude proti korupci bojovat a problémy související s korupcí sám vyřeší. S názorem, že proti korupci a úplatkářství by měl bojovat stát a ne občané, se ztotožnila převážná většina dotázaných (84 %). Paternalistický postoj v boji proti korupci je zřejmý i u stejně velké části české populace (84 %). Nejvíce se v protikorupčním úsilí spoléhají na stát obyvatelé Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, Slovinska a Lotyšska. Naopak nejmenší vliv paternalismu v názorech na řešení korupce se projevuje v Itálii, Švédsku, na Ukrajině a v Řecku. Přestože se tedy naprostá většina obyvatel spoléhá na stát, zhruba tři pětiny dotázaných (61 %) uvedly, že svým vládám v protikorupčním boji nevěří. S výjimkou západoevropských zemí (Nizozemí, Švédska, Portugalska, Řecka, Itálie a Velké Británie) se nadpoloviční většina obyvatel všech ostatních zemí domnívá, že boj proti korupci nepatří k prioritám jednotlivých vlád. V ČR, je podíl těch, kteří zastávají názor, že současná vláda (vláda premiéra Jiřího Paroubka) nemá skutečný zájem postihovat korupci více než poloviční (59 %).

Boj proti korupci

Protikorupční úsilí ze strany běžných občanů je relativně malé, a to ať již se jedná o aktivní, či kolektivní vzdor. V případě, že by se respondenti stali svědkem situace, kdy nějaká soukromá firma nebo osoba uplatí státního zaměstnance nebo veřejného činitele, by situaci pomocí policie (ať již otevřeně nebo anonymně) řešila zhruba čtvrtina obyvatel regionu (26 %). V České republice je podíl občanů, kteří by v takovém případě reagovali aktivně a toto jednání by oznámili policii pětinový (21 %). Největší míra individuálního vzdoru vůči korupci byla zaznamenána ve Velké Británii, kde by takové jednání oznámil policii každý druhý respondent. Vysokou odhodlanost čelit korupčnímu jednání deklarovali také obyvatelé Švédska, Řecka a Nizozemí. Naopak nejmenší statečnost prokázali občané Ukrajiny a Ruska.

Ochota zapojit se do kolektivní akce namířené proti korupčnímu chování úředníků a veřejných činitelů např. svou účastí na pouliční demonstraci, je pak ve srovnání s individuální angažovaností o něco vyšší. Boj proti korupci by tímto způsobem byly ochotny podpořit dvě pětiny obyvatel Evropy (42 %). Přes tento pozitivní výsledek stále převládá podíl občanů, kteří by se ani do této protikorupční akce nezapojili. V tomto směru jsou nejaktivnější obyvatelé Bosny a Hercegoviny, Řecka, Rumunska, Chorvatska a Itálie. V České republice by se do kolektivního boje proti korupci zapojila jen necelá třetina respondentů (30 %). Bohužel během sledovaných let, tedy od roku 1999, aktivní kolektivní vzdor v ČR slábne.

Míra rezignace na boj proti korupci je v celém regionu značná. Necelá polovina obyvatel Evropy (45 %) dokonce zastává názor, že proti korupci nemá smysl vůbec bojovat, vždy tady byla a také bude. Tato část populace tedy na řešení problému korupce již rezignovala a nedomnívá se, že proti ní lze nějakým účinným způsobem bojovat. Nejvyšší míra apatie panuje mezi obyvateli Bulharska a Ruska, kde vysoko překračuje průměrnou hodnotu v regionu, jež je 46 %. Za nejméně beznadějný považují protikorupční boj ve Švédsku, Portugalsku a v Itálii. Česká republika je v tomto ohledu na tom ve srovnání s ostatními státy poměrně dobře, pocity apatie sdílí „jen“ 36 % populace. Na otázku, jaké protikorupční opatření by považovali respondenti za nejúčinnější, odpověděla největší část občanů ČR, že nejúčinnější opatření neexistuje, že by se měla zavést komplexní sada nástrojů, jež by systematicky potíraly korupci v našem státě. Více než desetina obyvatel ČR by pak zpřísnila tresty za korupční delikty nebo by hlasovala pro zavedení testů integrity (po 11%).

Technické údaje o projektu:

Ve všech zemích byl pak pro dotazování sestaven vzorek, který plně reprezentuje populaci dané země.

Korupční klima v Evropě - tabulková příloha

Skupina GfK v ČR

Skupina GfK v ČR (GfK Praha, INCOMA Research a INCOMA Consult) je předním poskytovatelem komplexních služeb v oblasti výzkumu trhu a veřejného mínění, včetně konzultačního a poradenského servisu. Pro další informace navštivte naše internetové stránky: www.gfk.cz, www.incoma.cz.

GfK Group

GfK Group je celosvětově čtvrtou největší společností provádějící marketingový výzkum. Působí v pěti obchodních segmentech: Custom Research, Retail and Technology, Consumer Tracking, Media a HealthCare. Ke třinácti společnostem, které mají své sídlo v Německu, patří do skupiny přes 130 dceřiných společností a poboček působících v 70 zemích světa. V současné době má GfK více než 7 700 zaměstnanců, z toho jich 80 % pracuje mimo Německo. Pro další informace navštivte naše webové stránky: www.gfk.com.

Stručný popis podnikatelských segmentů GfK Group:

On-line Shop
- prodej dovolených, stavebního spoření a hypoték, PF a připojení k internetu