Reálná mzda ve Spojených státech klesá, lidé jsou stále více skeptičtí

Zatímco globálně si americká ekonomika vede relativně dobře, alespoň podle hlavních makroekonomických ukazatelů, obyčejní lidé začínají pociťovat ve svých peněženkách riziko zvyšující se inflace. Při porovnávání čísel o tempu růstu inflace a tempu růstu mezd docházíme k jednoznačnému závěru, že ač nominálně mzdy Američanů rostou, v reálném vyjádření však klesají.

Jenom v období posledního měsíce klesaly týdenní mzdy, v nichž je už započtena míra inflace, o 0,7 procenta. Stejně tak americké Ministerstvo práce v minulém týdnu oznámilo, že roční změna v reálných mzdách je na záporných 0,2%. Že nejde o pokles krátkodobý dokazuje jiná statistika, která měří měsíční změny reálné mzdy. Odtud plyne, že od ledna 2001 došlo k poklesu ve více než polovině celkového počtu 65 měsíců. Do jisté míry je tento ukazatel zabarven politicky, protože právě v lednu 2001 se ujal úřadu současný prezident Spojených států amerických George Bush.

Při hodnocení statistik a nejrůznějších indikátorů je však na místě opatrnost. Výše uvedená čísla jsou v kontrastu například s oficiálními čísly ukazujícími na převis příjmů pracovníků všech platových kategorií nad cenami průměrného spotřebního koše. Z tohoto zase vyplývá, že z hlediska dynamického dostávají lidé stále ještě více než kolik musí platit v obchodech. Tedy, že jejich bohatství roste. Právě diskontinuita mezi ukazateli reálného bohatství obyčejných lidí vytváří negativní světlo, v němž se již delší dobu administrativa prezidenta Bushe ocitá.

Mezi lety 2001 až 2004 u skupiny tvořící deset procent obyvatelstva s nejvyššími příjmy, tedy pro horních deset tisíc, vzrostly mzdy a platy o 2,3%. Pro ostatní příjmové skupiny obyvatelstva, tvořících zbývajících 90% a které vydělávají ročně méně než 184.800 dolarů (v roce 2004), za stejnou časovou periodu mzdy a platy klesly o 0,5%. Ukazuje to mimo jiné na otevírající se nůžky mezi vysoko- a nízkopříjmovými vrstvami obyvatelstva.

Mzdová disparita je jedním z hlavních důvodů, proč nemá prezident Bush takovou oblibu. Je navíc znám tím, že se spíše orientuje na zahraniční politiku a domácí témata zůstávají v ústraní. I když za poslední dva roky bylo vytvořeno 3,7 milionu nových pracovních míst, i přesto to průměrný Američan, který už byl zaměstnán dříve, nepocítí. Chloubou prezidenta Bushe se jeví razantní snížení míry nezaměstnanosti na 4,6% v květnu 2006. Toto číslo je nejnižší od července 2001.

V nejbližší budoucnosti ale Američané neočekávají, že by došlo ke zvratu v klesajících reálných mzdách. V dubnu ještě 18% lidí bylo v tomto směru pozitivně naladěno, o měsíc později už to bylo jen 16,6 procenta.

Emil ELNER