V jednoho Boha (reklamy) věřiti budeš

Božstvo dneška? Reklama. Bohem reklamy je svobodně dostupná informace. Ve skutečnosti Bůh je i podle Bible informace jako taková: a slovo tělem učiněno jest. Všeobsahující Informace. Vlastně nejen Informace. Jako jediný je Bůh schopen i generovat informaci zcela novou. Generovat ji takřka z ničeho nebo úplně z ničeho. Podobně jako On si vede tvůrce lidský, svrchovaný umělec, vědec, literát nebo konstruktér. Pracovat s ní může a umí již širší vrstva lidí, ale pořád nikoli většina (viz i český informační analfabetismus). Davu je určena – jako ostatně vždy v dějinách – jen levná náhražka. Ostatně dav ani víc nechce, neboť s vyšší formou Informace neumí komunikovat, zacházet, dokonce ani ji užívat pasivně – hledět na ni, těšit se z ní... Dav je obsluhován transformovači Informace: nenadšenými učiteli, hloupými ideology a podvodníky slova – špatnými literáty, překladateli, neschopnými reklamními textaři. Každá vrstva transformovačů odebere z původní Informace – stejně jako transformátory – podstatnou část energie. Aby na to ale o úroveň níže nikdo nepřišel, nahrazuje ji svým, neodpovědně, ale o to šikovněji stvořeným bohem. Bohem seriálu, bohem pseudovědění, bohem Spotřeby. Všichni postupně zjišťují, že bude pro všechny zúčastněné nejlukrativnější učinit právě z tohoto boha božstvo nejvyšší.

Dnešek zbožštil kdeco. Výše uvedenou reklamu pochopitelně také, neboť kdo zachází s božím atributem – informací – musí být rovněž bohem. Falešnému zbožštění neuniklo doslova ani jediné slovo – jejich inflace znamená informační vyprázdnění pojmu, který je pak zanechán pro volné použití reklamě, propagandě, manipulaci tržní i mimotržní. Dalším takovým slovem je totiž “svoboda”. Svobodná volba čehokoli pomocí vyšší hladiny informací je pak ze všech mystifikací dnešní doby tou nejnebezpečnější. Pokus, uskutečněný na krysách již před řadou let, prokázal, že svobodná volba mezi maximalizací slasti (umělou,generovanou pomocí elektrických impulsů ze sond, zavedených do mozku pokusné krysy ) a čímkoli dalším je předem danou, tedy vrcholně determinovanou akcí. Jakmile krysa našla mezi svobodnými volbami “Potrava”, “Voda” a “Slast” tlačítko slasti, navolila slast... a pošla hladem. Dobrovolným vyhladověním.

Co nabízí dnešní reklama? Slast. Virtuální svět úspěšných, zaručeně fungujících, prestiž přinášejících produktů a služeb, to vše v prostředí cukrkandlové, růžovoučké a bezproblémové pseudoreality. “Spotřebiteli, náš velevážený pane a vládče!” – vykřikují mezi řádky všechna reklamní poselství. “Potřebuješ desetkrát, stokrát, tisíckrát více informací o soutěžících subjektech na trhu. To aby tvoje volba byla svobodná a optimální.” To křičíme, a ani k tomu nezašeptáme, že ten stonásobek informací také každý zaplatí. A to možná o řád vyšší částkou, než je řád požadovaných informací. Navíc hned dvakrát! Jednou reálně, v ceně každého zboží, pro které se nakonec rozhodne. Podruhé paradoxně ztrátou oné svobody, v jejímž jméně se reklama koná. Propadá se totiž, nenápadně a nevratně, do bahenní lázně Spotřeby.

Nikdo si snad již nemyslí, že svobodné šíření reklamních poselství je zadarmo. Kde jinde na to vzít než uvnitř ceny produktu – služby nebo zboží, ideje v politice nebo pseudoinformace ve světě médií – na to dosud nikdo nepřišel. A tak platíš i za to, cos nikdy ani nechtěl koupit, za teprve vymýšlenou potřebu, která se stane spotřebou až za čas, ale už dneska za její vymýšlení někdo dostává zaplaceno a která tě – možná – časem připraví o další peníze. V lepším případě.

Zaplatíš za všechno, ubohý spotřebiteli. Za to, co nechceš, nakonec nejvíce. Také za to, co nepotřebuješ. O tom, že to konec konců chtít budeš a už už chceš, tě za tvoje peníze a ve tvém volném čase přesvědčí noviny, časopisy, televize... Ono totiž informace, kterou skutečně potřebuješ, tj. které zboží (služby atd.) je opravdu lepší, se nikdy nedobereš. Taková ani neexistuje – pokud jsi alespoň trochu osobností a nikoli konfekčním produktem právě popisovaného procesu “glajchšaltizace”.

Zatímco ji budeš poctivě hledat, narazíš na stovky a tisíce vějiček po stranách cesty: chceš se dozvědět, co (zbytečného) poběží v televizi? Otevřeš tedy časopis, který nabízí přehled pořadů. Ale než najdeš příslušnou stránku, nacpeš si hlavu chtě nechtě dalšími deseti pokud možno ještě zbytečnějšími “informacemi”. Někdy jsou dokonce pro tvoje záměry škodlivé – například kdo s kým včera a dnes, přes koho, co jí tahle hvězda a s kým souloží tento ještě vloni “noname” playboy, ovšem to vše jen do dneška ráno, večer už to bude jinak a tak si pusť televizi, ať to víš... Z mozku ti dělají kompost a ty za to platíš. Rád? Fajn. Ale dokud ti zbývá ještě poslední špetka svobody myšlení, zkus se rozhodnout ve kterého z Bohů věřiti budeš... Bůh reklamy je svůdný, svádivý v tom smyslu, v jakém o “svádění” hovoří Giles Lipovetzky. Podle něj tvým nezadatelným právem, člověče, je bavit se, svobodně vybírat puzzle naplňování volného času a skládat z nich obrázek svého vposledku zbytečného života. To je ovšem pokus o oddělení líce od rubu: dříve nebo později se musí z části zábavy stát (nepříjemná) povinnost. Neboť bez povinnosti nemůže být zábavy. Až uvidím první reklamu na povinnost, uvěřím, že se i tento, jinak nepochybně kdysi užitečný, obor, obrozuje. Neboť Bohem člověka musí být Bůh ukládající povinnosti, nikoli darující štěstí. A jako jedno z mála přikázání je právě to první – “V jednoho Boha věřiti budeš!” - zřejmě zakódováno v lidském genomu nejhlouběji.

Václav Senjuk

Názor autora není vyjádřením názorů provozovatele a vydavatele.