Poslední odstavená elektrárna za sebou zhasne. Oprášíme petrolejky?

Poslední za sebou zhasne. Tento aforismus měl v dobách komunistické totality vyjadřovat chřadnoucí ekonomiku i celou společnost a jediné východisko v odchodu jinam. Nyní ale dostává nový nečekaný rozměr.

Podle státního správce elektrizační soustavy ČEPS totiž naší zemi hrozí vážný nedostatek elektřiny, a to pokud odstaví uhelné elektrárny už do roku 2033. Přestaneme býti soběstačnými v zásobování touto strategickou komoditou a import má být extrémně drahý či vůbec nereálný. Naopak při zachování uhelné energetiky aspoň do roku 2038 vážnější nouze údajně nehrozí, pokud se podaří v roce 2036 rozjet v Dukovanech nový reaktor.

Rychlý odchod od uhlí přitom nemá nepřinést čistší energetiku. Při nejrychlejším zvažovaném tempu dekarbonizace energetiky budou uhlíkové emise vyšší než při udržení uhlí až do 40. let. Bude totiž rychleji stoupat spotřeba elektřiny, což produkci emisí z její výroby potáhne nahoru. Takové jsou hlavní závěry nejnovější analýzy ČEPS, kterou zveřejnila média.

Potud zprávy z „energetického bojiště“, kde to vře čím dál více, a hledají se cesty, jak se zachránit. Orientace na fosilní paliva jako převažujících zdrojů určitě není vzhledem ke klimatickým cílům udržitelná, rozumné ale je ponechat si energetický mix, jak to ostatně činí všichni na světě. To znamená posilovat i obnovitelné zdroje jako soláry či větrné turbíny, ale zároveň propagovat stabilní zdroje jako jádro i levnější fosilní paliva. V opačném případě skončíme jako nekonkurenceschopný izolovaný zelený ostrov uprostřed moře plného ekonomických žraloků, kteří si z nás utrhnou, co budou chtít. Rozuměj, firmy budou odcházet tam, kde jim nabídnou levnější náklady, lidé to budou mít horší a sáhnou si hlouběji do peněženek, pokud tam ještě něco naleznou.

Celý problém hledání té nejčistější energie má ale ještě jiný rozměr, který nespočívá pouze v rozhodování, jestli posvětit fotovoltaiku či jádro nebo uhlí. Čím dál více je znepokojivá „víra“ v to, že když každou píď země osázíme fotovoltaickými panely a kopce větrnými turbínami, budeme se najednou chovat ekologicky. Jak pohodlné.

Pokud odhlédneme od pošramocené krajiny a estetické ohyzdnosti, zůstává zde otázka, co tomu předchází a následuje. Ano, samotná výroba energie z těchto obnovitelných zdrojů je čistší než z fosilních paliv, avšak to je pouze jedna stránka ožehavého problému. Je k tomu nutno připočíst superneekologickou masívní těžbu surovin ve třetím světě, která ničí tamní krajinu a otravuje prostředí, špinavou chemickou výrobu hlavně v Číně (včetně otrocké práce Ujgurů), jež devastuje zemi i vzduch, a zatím nevyřešenou likvidaci dosloužilých panelů a turbín. Abychom nehaněli pouze Asii, například ve Spojených státech staré větrníky zakopávali pod zem. Jenom toto je povážlivý výčet negativ, která zásadně narušují nadšení z tzv. čisté energie. Prostě a sobecky přenášíme znečištění jinam, abychom se na něj nemuseli dívat a dýchat. Přírodní bilanci však neošálíme.

Takže jaká, že je ta nejčistší energie? Jednoznačně ta nevyrobená. A že jí máme i jako běžní spotřebitelé přebytek. Potřebujeme elektrokola, když máme šlapací, která navíc působí pozitivně na naše zdraví? Potřebujeme elektrické kartáčky na zuby, když máme klasické, potřebujeme vůbec „spásné“ elektromobily? Musíme jimi jezdit pár kilometrů do práce, když můžeme na kole? Divím se, že ještě někdo „nevynalezl“ elektropostele, abychom již nemuseli vůbec stávat. Byť asi spotřeba jmenovaných elektrozařízení nedosahuje bůhvíjakých hodnot, jde o věc principiální. Každý by měl začít u sebe, jedno jestli spotřebitel občan nebo průmyslová firma.

Ano, chci se chovat ekologicky, ale doopravdy, nikoli „pseudoekologicky“. Proto buďme energeticky šetrnější, abychom nemuseli nakonec oprášit staré dobré petrolejky. Tady lze parafrázovat slova skladníka Plhy z filmu Marečku, podejte mi pero! Ona ani ta petrolej není zadarmo…

Zdroj. Bloomberg, Reuters, ČEPS

Související témata