Na FSS se studenti zúčastnili debaty o energetické chudobě

Přednášející diskutovali o současném dění ve společnosti a zaměřili se na pojem chudoba a vše, co s ním souvisí.

V atriu fakulty sociálních studií se potkali experti z různých oborů, které se na fakultě vyučují, ve středu 30. listopadu. Diskutovali o současném dění ve společnosti a zaměřili se na pojem chudoba a vše, co s ním souvisí. Přednášejícími byli Petra Mlejnková, odbornice na bezpečnostní politiku ČR a pravicový extremismus a radikalismus, Kateřina Nedbálková z katedry sociologie, Jan Šerek z katedry psychologie a Hedvika Koďousková z katedry mezinárodních vztahů a evropských studií. Celou diskuzi moderovala absolventka žurnalistiky Vlasta Macháčková.

V úvodu nejprve děkan FSS Stanislav Balík ocenil, že se jednotlivé obory napříč fakultou začínají propojovat, a že by takové víceoborové debaty chtěl pořádat i v dalších měsících. Téma chudoby začíná rezonovat a bude i nadále rezonovat společností, takže jsem rád že se tato debata koná, uvedl děkan Balík.

Hned první otázka, která na diskuzi zazněla, se věnovala tomu, co to vlastně chudoba je. Slovo si vzala socioložka Kateřina Nedbálková a vysvětlila, že existuje několik druhů chudoby, například příjmová, majetková nebo energetická. Na ni navázala Hedvika Koďousková a doplila, že energeticky chudá domácnost bojuje s nedostatkem příjmů, vysokými výdaji na zdroje energií s nízkou energetickou efektivitou. To, že jste energeticky chudí, poznáte tak, že více než deset procent vašich příjmů padne na vytápění, vysvětlila pojem energeticky chudá domácnost Hedvika Koďousková.

Petra Mlejnková se v diskuzi zabývala tím, jestli může energetická chudoba radikalizovat společnost. A její odpověď? Rozhodně ano. Spousta domácností byla v loňském roce ještě spokojena a teď se jen drží a má strach, co bude příští rok. Z tohoto důvodu se také její členové účastní demonstrací, které se postupem času mohou stávat více radikálnější. Poroste nespojenost občanů a nedůvěra ve státní instituce, podala svůj názor Petra Mlejnková. Radikálnější demonstrace totiž také více táhnou. Lidé potřebují silný a agresivní hlas, který nabízí změnu. Ne odbory, které se na všem chtějí dohodnout, doplnila odpověď Kateřina Nedbálková.

Další otázka pak mířila na psychologa Jana Šereka, který posluchačům vysvětloval dopady chudoby na psychické zdraví. Více lidí má podle něj v současné chudší době deprese, psychické poruchy nebo traumata. Kromě tohoto tématu se ale také zabýval dvěma hypotézami. Tou první je, že lidé, kteří jsou chudší, mají horší psychické zdraví. Druhá hypotéza pak tvrdí, že lidé s horším duševním zdravím jsou chudí. Obě hypotézy jsou správné. Ale proč tomu tak je? Jeden vysvětlující mechanismus je stres. Život v chudobě, je život ve stresu, a ten spouští psychické problémy. Domov by měl být bezpečným nestresovým místem, kde si odpočinu od stresového zaměstnání. Pokud tomu tak není, před stresem není kam utéct, vysvětlil Jan Šerek. Podle něj jsou nejzranitelnějšími osobami samoživitelé, staří lidé a děti.

Poslední moderátorčin dotaz se týkal pomoci státu chudým lidem. Jaká je v České republice pomoc? A je dostatečná v dnešní době? ptala se Vlasta Macháčková Petry Mlejnkové. Ta vysvětlila, že u nás existují různé státní dotace. Problém ale vidí v tom, že papírování je pro většinu lidí složité, a tak raději nic nevyplňují. Dalším úskalím je to, že se lidé bojí říct o pomoc z toho důvodu, že budou zařazeni do škatulky chudý. Řešení nevidím ve vyvěšování billboardů a rozdávání letáků, jak to nyní dělá stát. Podle mě by bylo účinnější zapojit do kampaně lokální autority. Oni půjdou za ohroženými jedinci, provedou je procesem dotace a vysvětlí jim možnosti. Lidé také budou více komunikovat s těmi, které znají. Navíc místní autority ví, za kým jít, kdo je asi nejvíce ohrožen, nabídla jedno z řešení Petra Mlejnková.

Jaké je tedy řešení energetické chudoby? ptala se na konci debaty jedna ze studentek. Socioložka Kateřina Nedbálková by toto téma nadnesla do diskuze a pořádala by například více demonstrací. Psycholog Jan Šerek naopak řešení viděl v přerámování slova sociální dávka. Kdyby se toto slovo nepoužívalo, lidé by si pak podle něj více chodili pro finanční pomoc od státu. Hedvika Koďousková nabídla hned čtyři řešení: sociální dávky, šíření informací, dotace, ochrana před odpojením.

Co by se mělo dělat jinak a lépe? zamyslela se v závěru diskuze Petra Mlejnková. Stát by měl mít lépe nastaven systém krizového řízení, měl by v krizi lépe komunikovat a rychleji hledat řešení.