Neber úplatky, neber úplatky... nebo tu loď potopíš

Španělské království mělo po celých 250 let monopol na obchod mezi Mexikem a Manilou. Říkalo se, že lodě, které na této trase pluly, byly těmi nejbohatšími na světě, ale jak na stránkách VoxEU uvádějí Fernando Arteaga, Desiree Desierto a Mark Koyama, podstatná část tohoto bohatství skončila na dně oceánu a již nikdy se nedostala do lidských rukou. Podle ekonomů přitom hrál velkou roli právě tento monopol a s ním spojené jevy, jako jsou úplatky.

Obchod, který zajišťovaly galeony plující do Manily a zpět, byl podle ekonomů v koloniální době tím „nejziskovějším a nejoslavovanějším na světě“. Jak bylo uvedeno, šlo o monopol, kdy španělské království vlastnilo lodě a omezovalo cesty flotil na jednu za rok. Navíc byl regulován o počet lodí ve flotile. V Mexiku a Španělsku přitom panovala obrovská poptávka po textilu, porcelánu a hedvábí z Asie. Obchod probíhal konkrétně tak, že kupci přiváželi zboží do přístavu v Manile, kde jej od nich za stříbro kupovali místní obchodníci. Ti se pak snažili dostat na lodě plující do Mexika. Oficiálně tak mohli činit jen někteří, ale jak zmiňují ekonomové, celý systém byl prolezlý korupcí a úplatky.

Podle ekonomů tak měli kapitáni lodí motivaci k tomu, aby stavěli jednotlivé zájemce o prostor v galeonách proti sobě a tím zvyšovali částky úplatků. K tomu existovala motivace lodi přetěžovat, a to materiálem o co nejvyšší hodnotě. S tím, jak rostla mezní hodnota nákladu, se zase dál zvyšovala ochota loď přetížit a vyrazit na cestu o něco déle, tedy již v době, kdy bylo počasí větším nebezpečím a rostla pravděpodobnost potopení galeony. Ekonomové empiricky skutečně prokázali, že čím déle lodě vyplouvaly, o to větší u nich byla pravděpodobnost ztroskotání. Při cestách z Mexika do Manily, kdy lodě pluly prázdné, přitom takový vztah neexistoval.

Celková analýza dostupných dat pak podle ekonomů ukazuje, že „lodě se potápěly kvůli úplatkům“. Tyto úplatky přitom pramenily z nedostatečných přepravních kapacit, které byly dány zmíněným monopolem španělské koruny. A Arteaga dodává, že koloniální obchod sice byl specifický, ale podobný mechanismus můžeme v praxi nacházet i dnes. Například u přepravních kapacit menších leteckých dopravců. Ti totiž podle něj zejména v rozvíjejících se zemích ne vždy dodržují předepsané limity a to má své důsledky v bezpečnosti této dopravy.