„V dokumentu „Příručka diplomatického protokolu I.“, vydaném Ministerstvem zahraničních věcí ČR se píše v odstavci 14. 3. o povinnostech zastupitelských úřadů při zaměstnávání občanů České republiky (a dalších). Vše je zcela srozumitelné až na větu, která stanoví, že „V rámci pracovně-právních vztahů se na úkony diplomatických misí nebo úřadů neuplatňují s výjímkou exekuce jurisdikční imunity státu.“ Na tuto poslední větu se vztahuje má žádost. Znamená toto ustanovení, že pokud zastupitelský úřad (dále také ZÚ nebo zaměstnavatel) dá výpověď svému zaměstnanci, občanu České republiky, a nezaplatí mu dle své povinnosti v roli zaměstnavatele, tedy dle zák. č. 262/2006 Sb. (zákoník práce) odstupný plat (odstupné platy), v případě, že na ně(j) zaměstnanci vznikl nárok, a zaměstnanec se bude domáhat svého nároku před soudem, přičemž tento soud shledá nárok důvodným a nařídí zaměstnavateli zaplatit tento vzniklý nárok, ZÚ však tak neučiní a částka peněz se stane po čase předmětem exekučního řízení – občan (zaměstnanec) nárok ve výsledku nemůže uplatnit, jelikož se na ZÚ vztahuje „jurisdikční imunita státu“? Prosím o poskytnutí informací o tom, co přesně pro zaměstnavatele – zastupitelský úřad znamená jurisdikční imunita státu.“

MZV jakožto povinný subjekt Vaši žádost posoudilo a rozhodlo o poskytnutí informací.

MZV samozřejmě nemůže předjímat rozhodnutí soudu v konkrétním soudním sporu. Pro výsledek sporu je pak rozhodující posouzení konkrétních okolností případu. Obecně je však možno uvést, že problematika pracovněprávních sporů s cizím státem je součástí právního režimu jurisdikčních imunit států a jejich majetku, který je obecně upraven v ustanovení § 7 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, a v příslušných mezinárodních smlouvách a mezinárodním právu obyčejovém, na něž uvedená česká právní úprava odkazuje. Jedním z významných dokumentů v této oblasti je Úmluva OSN o jurisdikčních imunitách států a jejich majetku z 2. prosince 2004, která doposud nevstoupila v platnost, avšak její podstatná část je považována za odraz mezinárodního práva obyčejového v této oblasti.         

K Vaší samotné otázce uvádíme, že pravidla mezinárodního práva skutečně vylučují, aby byla vůči cizím státům vedena exekuce, jejímž předmětem by byl majetek konkrétně užívaný nebo určený k užívání při výkonu státních neobchodních funkcí. V exekuci lze případně postihnout jen takový majetek, jejž dotčený cizí stát využívá k obchodní činnosti a který se nachází na území státu soudu. Za majetek, který je konkrétně využíván nebo určen k užívání při výkonu státních neobchodních funkcí, a který tedy nepodléhá exekuci ani jiným donucovacím opatřením, je považován mimo jiné majetek, včetně jakéhokoliv bankovního účtu, který je užíván nebo určen k užívání při výkonu funkcí diplomatické mise dotčeného cizího státu nebo jeho konzulárních úřadů.

Možnost či nemožnost domoci se před českými soudy svých práv vůči cizímu státu a jeho majetku tedy závisí na konkrétních okolnostech případu posouzených v souladu s právním režimem jurisdikčních imunit států a jejich majetku.

Pro úplnost lze dodat, že uvedené skutečnosti neplynou z Vámi citované Příručky diplomatického protokolu I, nýbrž z norem mezinárodního práva obyčejového i smluvního.