Proč digitální daň? Jde o spravedlnost

Raketový nástup digitální ekonomiky rychle mění zažité obchodní modely a přináší nám spoustu nových příležitostí. Je ale také mimořádně tvrdým oříškem pro současná daňová pravidla, která jsou zastaralá a nedokážou s dnešními moderními trendy udržet krok.

Jsou napsána tak, že firma platí daně v té zemi, kde má „kamennou“ provozovnu. Internet však nezná žádné hranice a my tak úplně běžně využíváme služby zahraničních firem. Ale i když tyto firmy provozují svůj byznys v ČR a mají tu velké zisky, daně tu v odpovídající míře neplatí, protože tu zkrátka nejsou fyzicky přítomny. A to není správné.

Kdybychom v naší zemi neměli kvalitní infrastrukturu ani fungující právní systém, velcí internetoví hráči by tu nevydělali skoro nic. Vždyť ani mezinárodní rychlík by přes naši zemi nikdy neprojel, kdybychom tu nepostavili koleje. Ale to všechno se musí zaplatit z daní. Je tedy logické, aby u nás tyto firmy danily své zisky a přispívaly na fungování systému, z něhož profitují.

Ale nejde jen o zdroje do rozpočtů, ale také o férovou konkurenci mezi podnikateli, která je narušena. Na jedné straně jsou internetoví giganti. Ti v mnoha případech sídlí v zemích s nízkými daňovými sazbami a vyhýbají se tomu, aby daně v adekvátní výši platili u nás. Na opačné straně stojí ostatní podnikatelé a firmy, kteří u nás daně normálně odvádějí.

Takhle to dál nejde. Je potřeba najít spravedlivé řešení, které tuto nerovnováhu odstraní. A tím je digitální daň. Proto přicházíme se 7% daní, které budou podléhat firmy s globálním obratem nad 750 milionů eur ročně a zároveň na našem území dosáhnou za kalendářní rok obratu minimálně 50 milionů Kč za uskutečněné zdanitelné služby. Daň se bude týkat tří oblastí služeb, a to umisťování cílené reklamy na digitální rozhraní, využití mnohostranného digitálního rozhraní a prodeje dat o uživatelích. Tento model byl přitom navrhován jako společné řešení na úrovni EU, ale nepodařilo se jej prosadit.

Digitální daň se rozhodně dotkne firem pouze tehdy, pokud jejich tržby za cílovou reklamu a prodej dat dosáhnou v obou případech 5 milionů Kč, nebo pokud bude mít jejich digitální rozhraní více než 200 tisíc uživatelů. To znamená, že společností, které u nás tyto služby nabízejí jen okrajově, a ne jako svou hlavní činnost, se tato daň týkat nemusí.

Naše vláda sice zavádí vlastní digitální daň, ale i přesto dává přednost tomu, aby se našlo účinné řešení na globální úrovni. To pak nahradí „naši“ digitální daň, kterou bereme jako dočasné opatření. Zároveň ji ale považujeme za důležitý krok, kterým chceme vyslat jasný politický signál a vytvořit tlak na to, aby se spolupráce na mezinárodní úrovni urychlila.