Mody: Dosavadní přežití eurozóny není známkou zlepšení její prognózy

Ashoka Mody působí jako profesor ekonomie na Princeton University a často se vyjadřuje k problematice fungování eurozóny. V rozhovoru pro AceMaxx uvedl, že „eurozóna je nyní z finančního hlediska zranitelnější než na počátku finanční krize v roce 2007“. Vládní zadlužení je totiž „téměř všude vyšší a v některých případech výrazně“. Banky jsou sice v lepším stavu než na vrcholu krize, ale „několik z nich je stále velmi nestabilních“. Mezi těmi největšími jde zejména o Deutsche Bank a Banca Carige. Rozsah problémů přitom podle profesora pravděpodobně maskují „zombie půjčky“, tedy úvěry, které se nadále poskytují firmám ve finančních potížích. Ovšem s tím, jak světová ekonomika zpomaluje, budou problémy vyplouvat na světlo.

Skeptický Mody dodává, že větší zranitelnost eurozóny jde ruku v ruce s menším prostorem pro záchranné kroky. ECB totiž již nyní drží sazby mimořádně nízko a nemůže s nimi jít ještě výrazně níž bez toho, aby vážně neohrozila hospodaření bank a pojišťoven. „ECB i přes evidentní zpomalení ukončila nákupy dluhopisů a to ukazuje na politické limity její politiky,“ tvrdí profesor a vysvětluje, že na tyto limity ECB naráží kvůli tomu, jak velký objem vládních obligací členských zemí eurozóny již drží.

ECB tak bude „velmi váhat s obnovením nákupu obligací“. Na straně fiskální politiky sice došlo ke snížení rozpočtových deficitů, ale dluhy se stále drží vysoko a „razantní stimulace“ tak pravděpodobně ani odsud nepřijde. Eurozóna navíc zůstává vůči myšlence fiskální stimulace „ideologicky uzavřená“. „Oslavuje se přežití eurozóny, ale toto přežití není známkou zlepšení její prognózy. Vedle finanční zranitelnosti klesá potenciální tempo růstu a odolnost se bude s každou další krizí snižovat,“ tvrdí Mody.

„Eurozóna byla ekonomicky nelogickou konstrukcí, to všichni chápali. Jednotná monetární politika tady bude nakonec vždy znamenat, že je špatně nastavená pro všechny. Politická ochota k vytvoření skutečné fiskální unie zakotvené v politické unii a s ministrem financí odpovědným všem Evropanům nikdy nevznikne. Evropští politici a nadšenci věří, že kroky podniknuté během krize a po ní budou dostatečné pro boj s dalšími krizemi a jejich víra stojí na předpokladu, že není třeba legitimní fiskální unie. A ta zase vede k názoru, že fiskální utahování je vždy dobrým řešením,“ popisuje Mody svůj pohled na současný stav eurozóny a její výhled.

Profesor podle svých slov pochybuje, že se v Evropě poučíme z toho, jaké škody fiskální utahování provedené v nevhodnou dobu napáchalo. Politika utahování je totiž „nutný element evropské dohody“ a odráží hluboce zakořeněné přesvědčení, že utahování kompenzuje nedostatky systému, v jakém eurozóna funguje. Toto přesvědčení do celé Evropy „úspěšně exportovalo Německo“.

Mezi severem a jihem Evropy vzniká podle profesora ekonomická propast, která odráží zejména technologické zaostávání jihu. A to je zase odrazem jeho „institucionální slabosti, která se mimo jiné projevuje velkou stínovou ekonomikou, korupcí a méně efektivní vládou“. Jde o chronický jev, jehož náprava by trvala celou generaci a úspěšná by byla pouze v případě, že by panovala skutečná ochota věci změnit. Jih navíc stárne rychleji než sever a spolu s technologickým zaostáváním snižuje jeho ekonomický potenciál a prohlubuje zmíněnou mezeru. Mimo jiné to znamená, že jednotná monetární politika nebude jihu nikdy vyhovovat a jeho problémy nikdy nevyřeší.

Zdroj: AceMaxx