Megalomanství a pak bolestivé hledání akciového dna

V posledních Perlách týdne jsme se mohli dočíst, že cena akcií GE by se podle některých názorů mohla propadnout až na 5 dolarů. Podobně nově smýšlí i analytici banky J.P. Morgan, která snížila svou dvanáctiměsíční cílovou cenu na 6 dolarů na akcii. Její skepse pramení zejména ze zveřejněných čtvrtletních výsledků, ale také z celkové situace tohoto giganta, u kterého se pro mě potvrzuje, že pýcha (zde ve formě manažerského megalomanství) předchází pád.

J.P.Morgan poukazuje na to, že zveřejněné výsledky byly na téměř všech úrovních horší, než se čekalo. Podle banky je namístě uvažovat o možných problémech s likviditou firmy, ovšem „ve skutečnosti to není o likviditě, ale o zhoršování fundamentu v případě, že by vše šlo dál současným směrem“. A i když akcie ze svého vrcholu již ztrácí asi 70 %, podle banky to s ohledem na tento fundament stále není dost.

Morgani letos očekávají pokles zisků GE a následující dva roky by podle nich měly být ještě horší. GE dříve hovořil o letošních ziscích na akcii kolem 1 – 1,07 dolarů, ale nový ředitel ještě s žádnou svou projekcí nepřišel. J.P.Morgan pro příští rok čeká 35 centů na akcii a 41 centů na akcii v roce 2020. Podle CNBC je to asi na polovině konsenzu na Wall Street. A co je možná nejhorší, GE a jeho vedení neustále hovoří o restrukturalizaci a změnách, ale J.P.Morgan tvrdí, že jejich známky moc patrné nejsou. A dodává, že na trh asi zatím nedorazily všechny špatné zprávy.

Kapitalizace GE nyní dosahuje 69,5 miliardy dolarů a moje jednoduchá kalkulace ukazuje, že takové číslo by ospravedlnil dlouhodobý stabilní tok hotovosti generovaný pro akcionáře ve výši 5,5 miliardy dolarů. Nebo třeba o 2 % ročně rostoucí tok hotovosti začínající nyní na cca 4 miliardách dolarů. V letech 2013 a 2014 vydělával GE čtyř, pětinásobek této částky. Pak ale jeho schopnost generovat hotovost začala prudce klesat a za posledních 12 měsíců je asi půl miliardy dolarů v mínusu. Tak to jen pro hrubou představu o tom, jak je vlastně nyní při ceně akcie na 8 dolarech nastavena fundamentální laťka.

Jak jsem zmínil v úvodu, pro mě je tento příběh důkazem, že i v korporátním světě pýcha předchází pád. Může být skrytá v hezkých teoriích o diverzifikaci, BCG maticích a různých manažerských poučkách. Ale pokud se nějaká firma věnuje všemu možnému od bankovnictví až po výrobu turbín, není to pro mě známka zdravého podnikatelského ducha, ale megalomanství (něco jiného je třeba taková 3M, o které jsem tu psal nedávno, která je také široce diverzifikovaná, ale drží si jednu jasnou a logickou linii).

Podobnou vlnou megalomanství jsme si v dobách raného kapitalismu prošli i my. A pravděpodobně k tomu přispělo i to, že šlo o dobu, kdy hvězda GE a jeho stylu uvažování tehdy zářila tím nejjasnějším světlem a zdála se být vzorem pro všechny ostatní. Pokud by ale čtenář nabýval dojmu, že ty doby jsou dávno pryč, mýlil by se. Jak jsem psal před několika týdny, v Číně jdou přesně opačným směrem – asi si tím musí projít každý.

Za příklad jsem tehdy dával realitního giganta Evergrande, který investoval 860 milionů dolarů do společnosti Faraday Future, která vyrábí elektromobily a je jedna z těch, které by chtěly dohnat a předehnat Teslu. Písnička je to stále stejná: Evergrande chce tímto krokem diverzifikovat své aktivity. Tak uvidíme, jestli v Číně platí skutečně jiné ekonomické a finanční zákony, jak se, zdá se mi, mnozí domnívají. Nebo zda jsou tyto zákony univerzální a je jen otázka času, kdy se projeví.