Krize tu budou dál, riziko nelze jen tak vymazat

Hlavní ekonom investiční banky Natixis Patrick Artus dochází ke skeptickému závěru: Finanční krize jsou nevyhnutelné. Příčina je podle něj jednoduchá. Je jí existence institucí, které působí jako finanční prostředníci. Tato intermediace je sice na jednu stranu potřebná pro chod moderní ekonomiky, ale zároveň kvůli ní dochází k frikcím, které v konečném důsledku vedou ke krizím.

Střadatelé mají podle Artuse silnou preferenci k investicím do bezrizikových likvidních aktiv. Drží proto vládní obligace, mají penzijní spoření, bankovní účty či třeba životní pojištění. Naopak akcie nebo korporátní obligace u nich v takové oblibě nejsou. Ekonomiku tak nefinancují přímo tito střadatelé, ale právě instituce, které fungují jako prostředníci mezi konzervativními domácnostmi na straně jedné a firemním sektorem na straně druhé.

Výsledkem je ovšem stav, kdy jsou banky a další institucionální investoři financováni kapitálem, který vyžaduje bezrizikovost, ale v jejich aktivech figurují riziková aktiva. Pokud tedy nějaká finanční instituce utrpí ztráty, nemůže je přesunout na své věřitele a nutně bankrotuje. Vlády se tento základní rozpor snaží řešit regulací. Ta má ve svém jádru zajistit, aby banky a další finanční instituce byly schopny absorbovat své ztráty bez bankrotu nebo nutnosti přesunout je na střadatele.

Podle Artuse ale toto řešení zase zvyšuje náklady spojené s intermediací a vede k tomu, že i banky se snaží vyhledávat zejména málo riziková aktiva. Tedy například obligace vlád s vysokým ratingem. Následující graf ukazuje vývoj struktury a objemu aktiv držených institucionálními investory v eurozóně. Po finanční krizi došlo k prudkému poklesu objemu a podílu akcií, soustavně ale roste význam vládních a korporátních obligací:



Artus je tak přesvědčen, že pokud máme odbourat hlavní příčinu vzniku krizí, musíme eliminovat popsaný nesoulad mezi rizikovostí aktiv a pasiv finančních institucí. To lze podle něj učinit pouze tak, že se sníží averze k riziku na straně domácností. V takovém případě by pak dokonce „zmizela potřeba finanční intermediace“.

Zdroj: Natixis