Jak se znovu postavit na nohy, když nás opustí ti nejbližší?

Nebraňte sami sobě říci "sbohem"

"Prvním a zásadním krokem, který by měl být cestou k novému začátku, je rozloučení se s člověkem, který nás opustil. V dnešní době se však řada lidí ve svém smutku vzdává těchto rituálů a s odchozím se loučí bez obřadu. Tato pomyslná tečka nebo chcete-li naopak startovní meta, pak na cestě k "normálnímu" životu chybí a bývá často příčinou vleklých psychických potíží. Pokud si v sobě odchod partnera oficiálně neukončíme, komplikuje nám to situaci přijmout a zaujmout k ní postoj," říká Jana Kupková, konzultantka seznamovací agentury Náhoda, která s vdovami a vdovci intenzivně spolupracuje nejen při hledání nového partnera, ale především při "znovu hledání" sebe sama.

Berme překážky jako most do reality

"Další velkou komplikací při návratu do života je úřední šiml. Průtahy v rámci dědického řízení. Obstavení účtů, zastavení veškerých pravidelných plateb z účtu zemřelého, zákaz prodeje majetku až do vypořádání dědictví staví mnoho pozůstalých do velmi nepříjemné situace. Finanční tíseň, pocit toho, že se všichni proti člověku spikli, jen prohlubují psychickou újmu. Dnešní společnost je navíc nastavená tak, že pomáhat by se mělo především těm, kteří si o to řeknou. Často se tedy stává, že se pozůstalým dostane slov obdivu, jak všechno skvěle zvládají, že jim starost o domácnost i o děti pomáhá zapomenout, že je dobře, že se hned vrátili do práce, protože práce je přivede na jiné myšlenky. Že je do práce dohnala obava z toho, že nebudou moci splácet hypotéku, jejich okolí často nedochází," upozorňuje Jana Kupková na skutečnosti, se kterými se jí její klienti svěřují. "Řadu rad a návodů už máme dnes díky praxi v malíku, ale stále pracujeme na tom, abychom byli i v tomto směru našim klientům co platní."

Ne vždy je nutné hledat přímo odbornou pomoc

"V naší agentuře máme řadu odborníků, kteří provází klienty na cestě k novému partnerovi. Ať už se jedná o psychology, kouče a další. Lidé se na nás obracejí, protože cítí, že mají nějaký problém, ale často si nejsou jistí, jaký. To se však netýká vdov ani vdovců. Ti vědí přesně, co je trápí, s čím se potřebují vyrovnat. Pomoc, kterou u nás hledají, asi ani nelze nazvat odbornou. Oni potřebují o svých pocitech mluvit, vyprávět... Vyprávět, jaké to bylo dávno předtím, než se to stalo, vyprávět veselé i smutné historky, mluvit o tom, jak si svou budoucnost představují.

A obracejí se kvůli tomu na nás, protože v dnešní společnosti se tohle nenosí. Panuje pohodlná představa, že když se o něčem nemluví, tak to neexistuje. Jsme ochotní se s pozůstalým o jeho smutku bavit jednou, možná dvakrát, ale pak už se cítíme obtěžováni a navíc máme přece svých starostí dost. Jenže to je právě to, co lidé, kteří ztratili partnera, potřebují. Diskutovat, mluvit, komunikovat a dopodrobna vše probírat. Uvědomují si, že to musí ven, že jejich pocity nemohou zůstat navždy uvnitř, protože jen tak mohou jít dál. Nemám ambici jim radit, co by měli dělat a proč. Jediným mým cílem je vyslechnout je, porozumět tomu, co říkají, jak situaci vidí, jak s ní chtějí naložit a klást otázky v případě, že mám pocit, že odpovědi na ně by měly hlasitě zaznít," říká konzultantka Jana, jejíž pracovní náplně v Náhodě jsou mimo jiné schůzky - konzultace s těmi, kteří ovdověli.

Radujme se z každého dne, kdy se cítíme lépe

"Mám vždy velkou radost, když vidím, jak se od schůzky ke schůzce mým klientům daří lépe. Jak získávají novou jiskru v oku, jak se na jejich tváři opět objevuje upřímný a veselý úsměv. Tento vývoj je u každého zcela individuální. S někým se pravidelně potkávám několik týdnů, s někým měsíce a mám i klienty, kteří za mnou docházejí více než rok. Dobu, po kterou se naše duše vyrovnává s životní tragédií, si ani po těch letech praxe netroufám jakkoli definovat. Co si ale troufám říct je, že pokud se klienti rozhodnout s Náhodou spolupracovat, dříve či později se společně na "začátek nového života" dostaneme. Někdy samozřejmě zjistíme, že rány jsou hlubší a potřebují odborné ošetření, takže své klienty předávám do dál do rukou psychologů, případně životních koučů. Ale ani tak s nimi neztrácím kontakt a opět se shledáváme v okamžiku, kdy jsou připraveni s Náhodou hledat svého nového partnera. Zprvu to ani nemusí být partner přímo životní. Hledáme pro naše klienty i partnery se společnými zájmy - chodí spolu do divadla, víkendy tráví výlety do hor, jezdí spolu na dovolené. Ani takových lidí totiž kolem sebe příliš mnoho nemáme, protože naši přátelé a známí mají své rodiny, práci či zájmy, které se s našimi slučovat nemusí."

Nikdy se nevzdávejme

"Opustí-li nás životní partner, je to definitivní a jedna z našich životních etap končí. A pokaždé, když něco skončí, něco nového začíná a my dopředu nikdy nevíme, co krásného nám život přinese. Snažme se nechat dveře pro náš osud stále dokořán!" končí optimisticky Jana Kupková.

Kontakt:

e-mail: jana@nahoda.com

Související témata