Monetární politiku čeká návrat do minulosti

Joachim Fels z investiční společnosti Pimco připomíná, že už je to téměř 20 let, co byl v Journal of Economic Literature otištěn článek The Science of Monetary Policy: A New Keynesian Perspective. Ten se zaměřoval na monetární politiku z perspektivy nového keynesiánství a „rychle se stal povinnou četbou pro studenty makroekonomie i centrální bankéře“. A odstartoval proces, během kterého se do vedení centrálních bank namísto bankéřů dostávalo stále více akademických ekonomů. „Ať se nám to líbí nebo ne, nyní se možná vrací období, kdy byla monetární politika více uměním než vědou,“ píše ovšem Fels.

Důvodů pro tento návrat do minulosti může být hned několik. Za prvé, standardní modely současnosti pracují s jediným monetárním instrumentem a tím je výše sazeb. Proměnné, jako je velikost rozvahy centrální banky či peněžní agregáty, nehrají významnou roli. Od poslední krize ale centrální banky běžně používají své rozvahy jako nástroj politiky, i když takové kroky je těžké v současných standardních modelech kvantifikovat. Jak řekl Ben Bernanke v roce 2014: Problém s kvantitativním uvolňováním spočívá v tom, že v praxi funguje, ale v teorii ne.

Za druhé, modely založené na novém keynesiánství do značné míry stojí na vztahu mezi inflací a nezaměstnaností, tedy na Phillipsově křivce. Konkrétně počítají s tím, že klesající nezaměstnanost vede k rostoucí inflaci. Jenže tato vazba je poslední dobou značně slabá a důvody ještě nejsou plně známy. Může mezi ně patřit např. slabý růst produktivity, demografické změny či skryté zdroje na trhu práce.

Za třetí, současné modely počítají s tím, že změny nominálních sazeb mají dopad na reálnou ekonomiku, protože ceny nejsou flexibilní. Jenže analýza Alberta Cavalla prezentovaná nedávno v Jackson Hole ukazuje, že s růstem vlivu firem, jako je Amazon, a internetových obchodů obecně se zvyšuje flexibilita cen. V logice modelů nového keynesiánství pak flexibilnější ceny snižují dopad změn nominálních sazeb na reálnou ekonomiku. Cavallo také tvrdí, že faktory, jako je změna cen paliv či posun měnových kurzů, se dnes odrážejí v koncových cenách rychleji, a to by znamenalo, že centrální banky mají menší kontrolu nad inflací. A musely by měnit sazby častěji a agresivněji než v minulosti.

Za čtvrté, panuje značná nejistota ohledně současné výše takzvaných rovnovážných sazeb, při kterých by měla ekonomika růst udržitelným tempem. V praxi je tak použití tohoto konceptu problematické. „Monetární politika se tak kvůli popsaným změnám stane méně nudnou a pro všechny, kteří nerozumí jejímu umění, bude také méně predikovatelná,“ uzavírá Fels.

Zdroj: Pimco