Ranní glosa: ECB týden před svým zasedání vysílá zjevné jestřábí signály

V posledních dvou třech týdnech se euro a italské vládní dluhopisy chovaly podle obvyklého scénáře: když šly rizikové marže u italského dluhu vzhůru, eurodolar rovněž a naopak. Včerejší jestřábí výstřely z ECB tuto pozitivní korelaci rozbily, resp. převrátily naruby.

Důvodem toho, proč euro posilovalo a zároveň s tím šplhala vzhůru riziková prémie nejen u italského, ale i španělského či portugalského vládního dluhu, byly komentáře hlavního ekonoma ECB Praeta a šéfa německé Bundesbanky Weidmanna, kteří vcelku srozumitelně avizovali, že měnová expanze charakterizovaná masivními nákupy dluhopisů se chýlí ke konci. Oba centrální bankéři vyjádřili přesvědčení, že inflace dosáhne ve střednědobém horizontu cíle.

Přesně týden před zasedáním ECB musel trh tuto informaci vzít na vědomí. ECB aktuálně stále nakupuje dluhopisy za 30 miliard euro měsíčně, přičemž tímto tempem má pokračovat až do září. Včerejší jestřábí komentáře tak pochopitelně daly do pohybu úvahy o tom, jak bude tato politika ukončena, resp. jak rychle a kdy přijde první zvýšení úrokových sazeb. S tím se daly eurové úrokové sazby do pohybu, což je pochopitelně rajská hudba pro společnou měnu, ale strach z toho, že ECB již nebude svými nákupy dluhopisů podporovat předlužené jižní státy, si vybírá daň v podobě rostoucích rizikových prémií.

Normalizace měnové politiky ECB nebude rychlou záležitostí. Neboli, oznámení o postupné redukci nákupů dluhopisů ještě příští týden nečekejme. To by mohlo přijít až na červencovém zasedání. Pokud postupný útlum nákupů dluhopisů od záři opravdu přijde, pak by ECB s touto politikou mohla skončit na konci roku a pomalu se začala připravovat na zvýšení úrokových sazeb. Tento scénář vypadá realisticky, není však bez rizik. Vše bude o tom, zdali země jako Itálie a Španělsko, resp. jejich ekonomiky dokáží vstřebat utažení finančních podmínek, které nejenže zpomalí dotyčné ekonomiky, ale navíc zhorší fiskální situaci.