Euroskop, Libor Škácha
V pátek 25. května 2018 se v prostorách Profesního domu na Malé Straně uskutečnila jarní bezpečnostní konference na téma „Strategická autonomie. Silnější Evropa v rozbouřeném světě?“. Třípanelová konference se zabývala geopolitickou situací v Evropě, evropskou bezpečností a otázkou technologicko-průmyslové spolupráce mezi členskými zeměmi EU.
Leitmotivem třetí části byla otázka nezávislosti průmyslové a technologické základny evropských zemí, možnosti společného vývoje a budoucí vývoj na poli obranného a bezpečnostního průmyslu.
Hlavními panelisty této části byli Pieter Taal z Evropské obranné agentury (EDA), Patrick Bellouard, předseda EuroDéfense, Andrej Čírtek působící jako mluvčí holdingu Czechoslovak Group, Tomáš Kopečný z Ministerstva obrany ČR, Dušan Švarc z Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR a Martin Uher, který je předsedou představenstva CyberGym Europe.
Celou diskuzi moderoval Libor Stejskal ze Střediska bezpečnostní politiky při Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Co znamená strategická autonomie Evropy?
I přes komplikovanost termínu „strategická autonomie Evropy“ se Pieter Taal během svého úvodního slova snažil definovat tento pojem. Dle jeho názoru termín obsahuje dvě dimenze.
„Jednu z nich lze chápat jako schopnost vysílat bezpečnostní složky a vést vojenské zahraniční mise. Druhou pak jako cílenou preferenci (evropských) výrobků, které jsou technologicky vyspělé, konkurenceschopné. Tato část by se dala označit jako buy european“, vysvětlil Pieter Taal.
K této druhé dimenzi se pak váže průmyslová základna, hospodářská síla a dostatečné investice do výzkumu a vývoje nových technologií. „Tato snaha zatím na unijní úrovni chybí“, dodal Taal, přičemž je dle něj potřeba, aby agentura EDA více podporovala společné projekty a rozvoj spolupráce v obranném průmyslu.
Snahy o samostatnou, sebevědomou, a strategicky nezávislou politiku na unijní úrovni však nelze provozovat bez společných (obranných) projektů. Ty by podle Taala měly do budoucna fungovat jako nástroj, který zvýší efektivitu vývoje a ušetří finanční prostředky.
Kopečný: ČR vítá iniciativu EU v obraně
Na slova o společných projektech a rostoucích ambicích EU Pietera Taala Tomáš Kopečný reagoval tím, že snahy EU o sebevědomou a strategicky nezávislou politiku v oblasti obrany ČR vítá. Označil ji za „nejambicióznější od dob Plevenova plánu“ a ačkoliv většina unijních států chápe Severoatlantickou alianci jako primárního garanta bezpečnosti, „je potřeba, aby se EU snažila sama zajistit svoji bezpečnost, zejména s ohledem na rostoucí hrozby“ poznamenal Kopečný.
Praha si slovy Kopečného uvědomuje změny na poli geopolitiky a snahy Unie o společný vývoj, posilování schopností a investice do moderních technologií, umělé inteligence a robotiky, podporuje.
Finanční prostředky, které bude rozdělovat Evropský obranný fond, dle Kopečného lze vnímat jako výzvy a příležitosti. Největší přínos dle jeho slov spočívá „ve snaze prostřednictvím společných projektů dospět z nezávislosti a jednotě (v rámci Evropy, pozn. redaktora).
Pieter Taal diskutuje o dimenzi strategické bezpečnosti a budocnosti vojenských projektů na unijní úrovni.
Zdroj: Euroskop
Současné limity spolupráce
Pro český obranný průmysl je spolupráce se zahraničními firmami z tohoto odvětví klíčová. Slovy Andreje Čírtka zastupujícího tento sektor je důležité, „abychom měli strategické projekty s velkými státy.“
A jistá spolupráce v této oblasti již probíhá, bez ohledu na to, jaké kroky EU podniká či nikoliv, dodal ke společným projektům Čírtka.
Otázkou však zůstává, do jaké míry jsou jednotlivé národní státy ochotny spolupracovat. Jsou to především ony, kdo jsou klíčovou proměnnou, jelikož rozhodují o tom, co se nakoupí a jaká střednědobá či dlouhodobá strategie se zvolí.
K tématu národního státu Čírtek dále poznamenal, že „je přirozenou tendencí, že si stát hlídá a chrání svůj vlastní obranný průmysl, který je v případě bezpečnostní potřeby okamžitě k dispozici“. Markantní je to například u vojenských vozidel, kdy státy preferují své vlastní dodavatele (Itálie-Iveco; Švédsko-Scania, ČR-Tatra atp.).
Šance českého obranného průmyslu
Během diskuze se panelisté věnovali také tomu, co případné společné projekty na evropské úrovni mohou českému průmyslu přinést.
V této otázce panovala nejistota, zejména s ohledem na značné množství různých (národních) zájmů. Struktura odvětví je taková, že v Evropě existují státem vlastněné firmy, jsou státem podporované firmy a mimo to i soukromé samostatně působící subjekty, kdy každý aktér ma určité preference.
Dušan Švarc k investičním pobídkám na projekty na evropské úrovni poznamenal, že „on sám nedokáže odhadnout, co se stane při vstupu unijních peněz, investic a pobídek, jakým způsobem to ovlivní situaci na trhu.“
V těchto projektech se tak mohou objevit jak příležitosti, tak rizika. Výsledky lze těžko předpovídat.
Klíčová je spolupráce
Závěrečná část panelu se věnovala spolupráci mezi unijními zeměmi. Zde se diskutující shodli na tom, že podstatné je plnit své závazky a to, na čem se unijní země dohodnou, ať se jedná o spolupráci v jakémkoliv formátu.
Nemalého významu také nabývá fenomén interoperability, kdy je potřeba, abychom v Evropě měli podobnou techniku a vybavení, navigační systémy a další komunikační nástroje, což usnadní další spolupráci.
Kté se samozřejmě váže i společný postup v oblasti výzkumu, vývoje a společného nákupu obranné techniky. „Mezi přirozené partnery ČR, mimo unijní země s velkým obranným průmyslem, patří především okolní země a státy Visegrádské skupiny,“ podotkl Čirtek.
Závěrem ředitel Kopečný poznamenal, že každý stát má zájem na tom, aby ve svém vybavení měl jen tu nejlepší možnou techniku, přičemž v některých ohledech ta evropská bohužel nejlepší není. Proto je do budoucna zapotřebí koordinovat postup v oblasti plánování, vývoje a obranných projektů, což usnadní a zefektivní spolupráci mezi evropskými státy.
Autor: Euroskop
