Proč korporátní Amerika miluje Trumpa

Americká elita je většinou přesvědčená, že Trumpovo prezidenství jejich zemi poškozuje. Diplomaté se děsí rozpadu jejich bezpečnostních aliancí. Odborníci na fiskální politiku varují před zadlužováním, které se už začíná vymykat kontrole. Vědci ostře kritizují odmítání změn klimatu. A někteří právníci upozorňují na hrozící konstituční krizi. Ve vší té vřavě je ale i zářná výjimka...

Lidé, kteří stojí ve vedení firem, si Trumpovu vládu propočítali a nakonec zjistili, že se jim líbí. Ředitelé firem se domnívají, že daňové škrty, deregulace a potenciální obchodní ústupky ze strany Číny převáží nad možnými náklady slabších institucí i obchodních válek. A jsou ochotni na Trumpově doma upečené hospodářské vizi spolupracovat. V rámci ní mají firmy větší volnost od státu i neférové zahraniční konkurence. Zisky, investice a nakonec i mzdy porostou.

Finanční ohňostroj prvního kvartálu letošní roku napovídá, že se tato vize plní. Zisky firem vzrostly meziročně o 22 % a investice byly vyšší o 19 %. Růst investic je nevídaný, ale zkreslují jej techničtí giganti, ne výrobní společnosti. A když dojde na součet všech nákladů na Trumpovu vizi, jeví se Amerika jako krátkozraká a nemotorná.

Pohled vedení

Od té doby, co republikáni získali Kongres i Bílý dům, snaží se uvolnit sílu byznysu. Po volbách vysílal Trump živě summity z kanceláře Trump Tower a později z jeho nového zázemí v Oválné pracovně. I když lídry firem toto divadélko unavuje, a zejména po tom, co se Trump vykrucoval ohledně rasistických protestů ve Virginii loni v létě, zůstávají na býčí vlně. Jedním z důvodů je republikánská daňová reforma, kterou schválili v prosinci a která je svým rozsahem největší od roku 1986. Obsahuje několik smysluplných věcí, včetně snížení sazeb na evropské hodnoty.

Deregulace je v plném proudu. Minulý týden jsme byli svědky uvolnění bankovních pravidel. Lídry mnoha úřadů nahradili Trumpovi kandidáti. Změna ve vedení podle firem způsobila, že jsou úředníci nápomocnější. Překvapivý počet správních rad podporuje i pevný postoj vůči obchodu s Čínou. Pokud by Čína kapitulovala před požadavky Američanů a ročně by dovezla o 200 miliard více zboží, mohlo by to navýšit zisky pro Ameriku o více než 2 %. Benefity pro byznys jsou podle Trumpa jasné: menší daně i byrokracie, možné zisky z obchodu a 6-8 % nárůst příjmů.

Problémem je, že firmy většinou nedokáží moc dobře odhadnout možná rizika, nehledě na problematiku životního prostředí. Za Obamy byly společnosti v Americe přesvědčené, že jsou v obklíčení, a přitom zažívaly zlatá léta s průměrnými zisky 31 % nad dlouhodobými úrovněmi. Teď si ředitelé myslí, že zažívají nirvánu. Ve skutečnosti se ale obchodní systém země odvrací od pravidel, otevřenosti a multilaterálních dohod směrem k arbitrážím, oddělenosti a přechodným dohodám.

Vysoká cena regulace obchodu

Jak se prokreslují kontury nového světa, tak se budou prokreslovat i náklady na podnikání, co se týče komplexity a předpověditelnosti. Vezměme si nejprve komplexitu: Jednou z ironií agendy Trumpova týmu je, že zatímco doma chtějí firmám uvolnit ruce, když dojde na obchod, tak se jej snaží regulovat. Když se začal vrtat v clech, spousta společností, které mají globální dodavatelské řetězce, se musela rychle ozvat. Cla uvalená v březnu na ocel pokrývají sotva 0,5 % amerických dovozů, ale už asi 200 amerických firem diskutovalo s investory finanční dopad těchto cel. Časem z toho vznikne spleť chaosu.

Protože je trh čím dál regulovanější, začíná bujet nový byrokratický dohled. 23. května začalo ministerstvo obchodu prověřovat možnost zavedení cel na dovoz aut. Návrh kongresu se zaměřuje na veto zahraničních investic do Ameriky, aby zaručilo, že neohrozí jejich „technologické a průmyslové vedoucí postavení v oblastech souvisejících s bezpečností“. Americké firmy mají v zahraničí 8 biliard dolarů, zahraniční firmy mají v Americe 7 biliard dolarů a od roku 2008 se s Amerikou uzavřelo 15 000 smluv. Náklady na monitoring všech těchto aktivit by nakonec mohly být obrovské. Protože se Amerika vyhýbá globální spolupráci, budou její firmy v zahraničí čelit vícero duplikacím v regulaci. Evropa už letos zavedla nové režimy na finanční nástroje a data.

Výdaje na opětovnou regulaci obchodu by mohly převýšit přínosy domácí deregulace. To by se dalo tolerovat, pokud by tu nebyla ještě další velká nákladová položka Trumpovy éry: nepředvídatelnost. Snížení korporátních daní vyprší v USA v roce 2022. Američtí vyjednávači už si v nové smlouvě NAFTA připravují půdu na pětileté doložky o skončení platnosti, i když Kanada a Mexiko by raději dlouhodobou dohodu. Vedoucí firem doufají, že zátah na obchod je jen trik z televizního seriálu The Apprentice a že se nakonec vyjednají stabilní dohody. Pokud se ale Amerika s Čínou dohodne a bilaterální obchodní schodek se přesto nepodaří snížit, nebo pokud čínské firmy přestanou americké technologické součástky kupovat, protože jsou čím dál soběstačnější, anebo pokud si Trump vyslouží za špatnou dohodu výsměch, mohl by Bílý dům takovou dohodu rozcupovat.

Nové zákony džungle

Dalším důvodem rostoucí nepředvídatelnosti je Trumpova snaha předvést svou moc jednat z čistě politického rozmaru. Nedávno požádal poštovní službu, aby zvýšila Amazonu ceny. Ten je jeho trnem v oku (a kromě toho i firmou s druhou největší valuací na burze na světě). Ve vzteku by mohl zaútočit i na další společnosti ze Silicon Valley (které čím dál více ovládají toky politických informací). Chce, aby se osud ZTE, čínské telekomunikační firmy, která byla v Americe zakázána kvůli porušení sankcí, točil podle jeho osobního vrtochu. Nevyhnutelně s ním musí i ostatní země hrát tvrdší hru. Čínský antimonopolní úřad blokuje převzetí Qualcommu za 52 mld. USD rivalitní firmou na polovodiče. Méně předvídatelné obchodní prostředí vyústí ve vyšší kapitálové náklady.

Jak se americká expanzivní politika protahuje, mohly by se nahodilé intervence ještě stupňovat. Trump očekává, že mzdy vzrostou, ale 85 % firem z S&P 500 naopak očekává do roku 2019 rozšíření marží díky kontrole výdajů. Takže buď akcionáři, anebo pracovníci s Trumpem budou zklamaní. Pokud uvážíme, že úrokové míry rostou, je pravděpodobnost recese v příštích letech vysoká. Během poklesu mohou americké firmy zjistit, že ona vybásněná flexibilita je o ničem, protože politika vyhazování zaměstnanců a snižování nákladů je toxická.

Republikáni mají pravdu, že nižší daně a správná regulace může zvýšit konkurenceschopnost firem. Ale v ostatních prioritách činí jen malý pokrok, a to včetně oprav infrastruktury, zabezpečení toho, že malé firmy nerozdrtí monopol, a reformy vzdělávacího systému. Většina firem se chlubí svou rozumností, ale ta se někdy mění až ve lhostejnost. Americké firmy se tak jednoho dne mohou rozhodnout, že je čas, aby zaúčtovaly veškeré zisky Trumpovy vlády, aniž by pořádně zaúčtovaly i její náklady. A strategie, která se dívá jen na výnosy, a ne na výdaje, většinou nedává moc smysl.

Zdroj: The Economist