Ranní glosa: Turecká nákaza na forexu ve střední Evropě?

Kdo někdy zavítal do Turecka, tak asi potvrdí, že rozdíly mezi touto zemí a střední Evropu jsou zřejmé, přičemž vyloženě výrazné odlišnosti se neomezují jen na jiný přístup k designu toalet. Skutečně, charakter tureckého hospodářství je i v 21. stoletím na hony vzdálen české, polské či maďarské ekonomice. Přesto to podle chování devizových trhů vypadá, že investoři/spekulanti aktuálně hodili středoevropské měny do jednoho pytle spolu s tureckou lirou. Odborně se tomu říká tak, že regionální devizové trhy postihla finanční nákaza, kdy výprodej jednoho aktiva zasáhne i ostatní (aktiva/měny) ze stejné třídy. Mohla by mít však turecká nákaza ve střední Evropě nějaký racionální podtext?

Jestliže tedy vyloučíme možnost, že by turecká ekonomika byla jakkoliv fundamentálně podobná s těmi ve střední Evropě, pak teoreticky vzato jsou za dva hlavní možné kanály přenosu nákazy považovány obchodní a finanční vazby. Zkusme je trochu prozkoumat…

Co se týká obchodních vazeb střední Evropy s Tureckem, který by kolaps liry mohl teoreticky ohrozit, tak ty jsou velmi malé. Podíl vývozů Turecka na celkových exportech činí v případě české a polské ekonomiky okolo 0,8 %, přičemž u Maďarska je to ještě méně (podíl vývozu do Turecka na HDP u středoevropských zemí je přirozeně ještě menší). Jinými slovy jen velmi malá část zahraničního obchodu středoevropských zemí může být zasažena dramatickou depreciací liry, respektive eventuálním uvalením devizových kontrol.

Pokud se zaměříme na finanční vazby, tak zde se nabízí možnosti, jež jsou zmiňovány v souvislosti s nákazou. Za nebezpečné se považuje například to, pokud ekonomika, která šíří nákazu, má stejné věřitele, jako země postižené nákazou. Data o tom, kdo komu a kolik napůjčoval do Turecka, není snadné zjistit, nicméně alespoň hrubou představu poskytují statistiky Bank for International Setlments (BIS). Ty překvapivě ukazují na to, že v Turecku jsou nejvíce namočené španělské banky, teprve s velkým odstupem je následují banky z Francie a velké Británie. Neboli, společný velký věřitel Turecka by neměl být důvodem k nákaze. Mluvíme-li pak o dalším finančním kanálu, tak se za nebezpečné považuje, pokud by například banky, které jsou vlastnicky exponovány v tureckém finančním sektoru, majetkově ovládaly velké finanční domy i někde jinde - třeba ve střední Evropě. Zde pak není racionální důvod k nákaze vůbec, neboť nelze najít příklad velké banky, která by zároveň vlastnila banky v Turecku i ve střední Evropě.

Jestliže si tedy Turecko a střední Evropa nejsou ani makroekonomicky podobné, ani nemají mezi sebou silné finanční a obchodní vazby, proč ta nákaza a silná korelace kurzu liry s regionálními měnami? Odpovědí může být tzv. “teorie budíku” (wake-up call hypothesis). Ta říká, že iracionalita investorů a nenulové náklady na získávání informací vedou k tomu, že krizí zasažená ekonomika v emerging markets rozezní na stole investora budíček, který způsobí, že začne prodávat aktiva v zemích s obdobnými charakteristikami. V případě této finanční nákazy by pak to co aktivovalo budík, bylo to, že Turecko také jako my částečně leží ve východní Evropě.