Anketa: Co bylo událostí roku 2017 v české justici?

Jaká byla nejzásadnější událost v naší justici v roce 2017? Zatímco loni v tradiční anketě České justice respondenti často uváděli nález Ústavního soudu, který ponechal v platnosti vyhlášku ministerstva spravedlnosti o jednacím řádu státních zastupitelství, letos byly odpovědi opravdu nejednoznačné. Oslovili jsme osobnosti z různých oblastí justice – rezonoval například nález Ústavního soudu k Elektronické evidenci tržeb nebo úmrtí Karla Čermáka.

Pavel Šámal, předseda Nejvyššího soudu
Pro mne byla bezesporu událostí roku červnová konference pořádaná u příležitosti českého předsednictví ve Výboru ministrů Rady Evropy, zaměřená na téma Závaznost soudních rozhodnutí. Prosím, neberte to jako neskromnost Nejvyššího soudu coby hlavního pořadatele, avšak jsme rádi za to, že během tří dnů vedle dalších vážených hostů do Brna přijeli a se svými příspěvky zde vystoupili předsedové Soudního dvora Evropské unie, Evropského soudu pro lidská práva, generální tajemník Rady Evropy Thorbjørn Jagland nebo také předsedové Nejvyšších soudů a Ústavních soudů řady evropských zemí. Konference byla účastníky velice příznivě hodnocena a jejím hlavním vzkazem pro odbornou i laickou veřejnost byla skutečnost, že česká justice má ve sjednocené Evropě svoji opravdovou váhu. Ukázalo se, že naši soudci, akademici a další právní odborníci jsou v Evropě velmi uznávaní a spoluvytvářejí evropské právo. Často tak význam České republiky ve sjednoceném evropském prostoru zbytečně podceňujeme.

Pavel Šámal Foto: NS

Abych zmínil i další neméně významnou událost, rád bych vyzdvihnul úspěšný XII. evropský regionální kongres Mezinárodní společnosti pro pracovní právo a právo sociálního zabezpečení, který se uskutečnil na podzim v Praze. Také ten ukázal, jak jsem byl hned z několika zdrojů informován, že české pracovní právo může být pro Evropu v mnohém vítanou inspirací.

Petr Dohnal, ředitel Vězeňské služby
Vězeňství jako takové, udělalo obrovský pokrok od doby, kdy se vězni pouze střežili a byli odděleni od společnosti tak, aby byla chráněna. Dnes pracují s vězni odborníci a celé odborné týmy a pracují na tom, aby mohlo dojít k jejich resocializaci a úspěšnému zapojení do společnosti. Revoluční krok v oblasti vězeňství je změna vnější diferenciace věznic, která je v platnosti letos od začátku října.  Je to obrovská změna za posledních 25 let, kdy byl systém zařazování vězňů do čtyř skupin – dohled, dozor, ostraha a zvýšená ostraha – a do  zařazení odsouzených do všech těchto skupin rozhodoval pouze soud. Dnes máme skupiny dvě – s ostrahou a se zvýšenou ostrahou a další dělení je dle stupně zabezpečení na nízký, střední a vysoký.

Generální ředitel Vězeňské služby ČR brigádní generál Mgr. Petr Dohnal Foto: VS

Zásadní rozdíl nastal v tom, že soud rozhoduje do zařazení do typu věznice a  o zařazení do stupňů zabezpečení už rozhoduje právě Vězeňská služba na základě různých vyšetření, zjišťování osobnosti a dalších kroků, a je to logické, protože my máme větší nástroje na zjišťování a stanovení nebezpečnosti jednotlivých odsouzených osob. Tato změna s sebou samozřejmě přináší větší nároky i odpovědnost na naše odborné zaměstnance, museli jsme vytvořit systémy na zpracovávání veškerých údajů o vězních a následné vyhodnocování rizik, dle kterých  vězně zařazujeme do jednotlivých stupňů zabezpečení.

Chtěl bych využít této možnosti a ještě znovu poděkovat  zaměstnancům Vězeňské služby za jejich vysoké a profesionální nasazení, díky kterému proběhla změna vnější diferenciace velmi úspěšně a bez jakýchkoli problémů. Z počtu přes 20 tisíc odsouzených jsme zaznamenali pouze 15 stížností z jejich strany. Což jednoznačně svědčí o tom, že změna vnější diferenciace byla provedena velmi kvalitně a odborně.

Kateřina Šimáčková, soudkyně Ústavního soudu

Soudkyně Kateřina Šimáčková Reprofoto: ČT

Nejsem sice členkou Soudcovské unie, ale velmi jsem ocenila rozhodnutí podzimního sněmu Soudcovské unie o znovuzvolení její prezidentky Daniely Zemanové na další období. V době, kdy doposud není ústavou ani zákonem zakotven reprezentativní orgán justice, je velmi důležité, aby neformální soudcovská organizace byla vedena někým, jako je Daniela Zemanová. Zásadový a nekonfliktní člověk, pracovitá soudkyně i odvážná žena. Nemá zbytečné řeči o věcech, které s justicí nesouvisí, práci pro soudcovskou reprezentaci vykonává nezištně, je výrazná, ale nestrhává na sebe více pozornosti, než je nutné.

Lukáš Jícha, soudní exekutor, Přerov
Z hlediska legislativního přístupu k soudním exekutorům jsou celkové dopady legislativy přijaté v roce 2017 negativní. Jako jediné právnické profesi nám byly sníženy odměny, a to i přesto, že náklady na platy zaměstnanců soudu každoročně rostou a že insolvenčním správcům byly v tomto roce odměny za některé úkony navýšeny. Pozitivně hodnotím zavedení možnosti pozastavit řidičské oprávnění při vymáhání výživného pro nezaopatřené děti až do věku 26 let.  Rovněž zvýhodnění pohledávek společenství vlastníků jednotek v otázce přihlašování a uspokojování z rozvrhu lze hodnotit pozitivně, byť s výhradou, že legislativně technické řešení je v praxi zbytečně komplikované a stejného výsledku bylo možno dosáhnout možností uspokojit tyto pohledávky i bez potřeby je žalovat. Ostatně občanský soudní řád při rozvrhu již dnes s uspokojením nevykonatelných pohledávek zajištěných zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva. Tyto změny však posilují práva věřitele, nikoli exekutora, u něhož naopak přinášejí zvýšené náklady na administraci řízení, které ponese ze svého.

Miloslav Sedláček, předseda Krajského soudu v Plzni
Podle mého názoru jde o nález Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2017  I.ÚS 3226/16 ve věci uznání rodičovství dvou otců k témuž dítěti (uznání rozhodnutí kalifornské justice). Považuji toto rozhodnutí za podklad pro diskusi, kam náš právní řád směřuje, kdo má být jeho tvůrcem a jaké jsou hranice mezi interpretací práva a jeho dotvářením.  Blíže citovaný nález hodnotit nechci, jistě je mnoho povolanějších.

Vladimír Jirousek, předseda České advokátní komory

Vladimír Jirousek

V uplynulém roce došlo po dlouhém a komplikovaném legislativním procesu k přijetí novely zákona o advokacii, jež zakotvila řadu významných změn, které Česká advokátní komora dlouhodobě prosazovala a podporovala. Jde především o některé změny v kárném řízení, novou úpravu správního trestání nezákonného poskytování právních služeb neadvokáty a v neposlední řadě o nový systém bezplatné právní pomoci, připomíná předseda ČAK tolik očekávanou novelu. V daném období však musela Komora čelit řadě legislativních návrhů, které s větší či menší mírou intenzity zasahovaly do povinnosti mlčenlivosti jako ústředního pilíře svobodné a nezávislé advokacie; v tomto směru je nezbytné stále a opakovaně zdůrazňovat, že obdobné snahy státní správy nelze tolerovat, neboť povinnost mlčenlivosti není institut chránící advokáty, ale jejich klienty, pro něž je povinnost mlčenlivosti advokáta projevem práva na právní zastoupení a spravedlivý proces. Jde o institut s ústavní vahou a nelze do něj zasahovat dle libosti státní správy či kohokoliv jiného. Některým pokusům se advokacie ubránila, například novela daňového řádu, jiným bohužel nikoli, což je případ novely zákona o zpravodajských službách.
Z hlediska konzistence právního řádu jako takového je podle Jirouska nutno připomenout opakované novely trestního řádu, trestního zákoníku a dalších předpisů z oblasti trestního práva; je pochopitelné, že Česká republika je povinna plnit své mezinárodní závazky, přitom samotné členství v EU přináší v oblasti trestního práva celou řadu povinností, nicméně četnost novel je zarážející. Totéž podle něj platí pro změnu civilních procesních norem a exekučního řádu. „Jistou brzdu představoval konec funkčního období Poslanecké sněmovny a vlády, obávám se však, že legislativní tsunami není daleko.

Libor Vávra, předseda Městského soudu v Praze

Předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra Foto: Petr Stříbrný

Pro mě je nejdůležitější, že se snad nic přelomového nestalo. Kvalitní soudnictví potřebuje stabilní právní prostředí, slušný, předvídatelný politický systém a špičkový odborný aparát. Snad jenom v tom posledním by mohla vláda trochu přidat.

Marek Benda (ODS), předseda ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny

Marek Benda. Foto: archiv

Díky Ministerstvu spravedlnosti se nedělo skoro nic. Zřejmě za nejpodstatnější tak pokládám rozhodnutí Ústavního soudu k Elektronické evidenci tržeb. Ne proto, že mi do značné míry vyhověli, ale proto, že Ústavní soud dost jasně omezil pravomoci vlády vydávat k provedení zákona nařízení.

 

Jiří Pospíšil (TOP 09), europoslanec
Tento rok byl promeškanou příležitostí ke schvalování zákonů. Proto je pro mě nejvýznamnější událostí úmrtí bývalého předsedy České advokátní komory Karla Čermáka. Byla to mimořádná osobnost českého právnického stavu.

Petra Pospíšilová, prezidentka Komory daňových poradců

Prezidentka Komory daňových poradců Petra Pospíšilová Foto: KDP

Na to, že se daňové předpisy často mění, jsme si už dávno jako daňoví poradci zvykli. A klienti snad taky, i když radost to nedělá nikomu. Situace v letošním roce byla nepříjemná navíc v tom, že změny v zákoně o daních z příjmů začaly platit v půlce roku, tj. v polovině zdaňovacího období. To je obtížné jak pro daňovou správu, tak pro daňové poplatníky, bez ohledu na to, jestli se jedná o fyzické osoby nebo podnikatele a podniky. Chaos v tom, co platí ve kterém období, se tak zvyšuje. Co nás hodně trápí při přípravě daňových předpisů, je nedostatek času na diskusi nad navrhovanými změnami. Návrhy vznikají překotně, obvykle na základě silného politického tlaku, není možné opravdu reálně zanalyzovat, zda navrhovaná opatření opravdu řeší zadání, ať už se jedná o politické požadavky, nebo návrhy na řešení některých identifikovaných problémů. Na další postup v podobném duchu je už opět zaděláno: s účinností od 1. ledna 2019 má být implementována evropská směrnice proti daňovým únikům známá pod zkratkou ATAD. Ministerstvo financí sice opakovaně deklaruje, že na implementačním návrhu novely zákona o daních z příjmů pracuje, nicméně k diskusi zatím uvolněn nebyl. S ohledem na to, že legislativní proces trvá přibližně 9 – 11 měsíců (když to jde relativně dobře), je už nyní jasné, že prostor pro diskusi bude opět minimální, pokud vůbec nějaký. Je to pak spíše smutný příběh, když k takovým návrhům připravíme připomínky, které ale Ministerstvo financí z různých důvodů nezapracuje, a teprve čas ukáže, že naše připomínky byly na místě. Naposledy například nálezem Ústavního soudu k zákonu o EET… Sice mě těší, že jsme v tomto předpise odhalili stejné problémy jako Ústavní soud, z hlediska občanského bych ale byla radši, kdyby zákony byly zpracovány dostatečně kvalitně, aby podobné zásahy z úrovně Ústavního soudu nebyly zapotřebí.
Velmi bych přivítala, kdyby byla k dispozici analýza, zda prováděné úpravy daňových předpisů rovněž vedly ke změně ve výběru daně, tzn. že se skutečně promítly do ekonomického života. Zákony měníme pořád, ale zatím se mi zdá, že velikost výběru daně je spíše závislá na fázi ekonomického cyklu, než na sazbách či jiných parametrech daňového systému. Je pak otázkou, zda tak časté změny v daňových předpisech skutečně někomu něco přinášejí.

Ondřej Lichnovský, předseda Unie daňových poplatníků
Ohledně novel zákonů jsme se již dávno dostali za hranici toho, co je pro normálního smrtelníka pochopitelné. Nicméně když jsem letos jednoho z mých kolegů nachytal v nedbalkách na již několik let účinné novele, o které on netušil, došlo mi, že ve změti zákonů se dnes již ztrácejí i profesionálové.
Za této situace se již blíží jistotě stav, kdy každý z nás porušuje nějaký zákon, jen to ještě nevyšlo najevo, potažmo mu to ještě příslušný správní orgán nestihl prokázat.

Daniel Ševčík, předseda Asociace insolvenčních správců
Dovolím si stručně shrnout, že legislativa v oblasti insolvencí v roce 2017 vykazuje zásadní a koncepční změny, z nichž lze u některých vysledovat dobrý úmysl a snahu po zpružnění agendy  jako je to u vyšší ochrany proti šikanózním insolvenčním návrhům či  zvýšení šancí pro povolení oddlužení u dlužníků, kteří mají dluhy z podnikání, u jiných však bohužel byrokratizační odklon od potřeb praxe, což jsou případy povinných formulářů v insolvenční agendě pro podání soudu,  či nedůvodnou inherenci do činnosti správců, což se týká připravovaných předepsaných požadavků na personální složení zaměstnanců správce či možnost ukládání sankcí v drastických výších. Insolvenční správce je typicky vytížený odborník s náročnou profesí, pro jejíž výkon by měl mít od státu prostor a klid,  nikoli lump, který by měl být a priori podezříván z porušování povinností,  nad nímž visí hrozba drakonických pokut.

Oldřich Řeháček, Administrace insolvencí

Oldřich Řeháček se zabývá především insolvenčním právem 

Změny v insolvenčním právu provedené v minulém roce hodnotím spíše jako technické posuny. Věcně totiž není důležité, zda se přezkum přihlášených pohledávek děje v budově soudu anebo v okresní či krajské provozovně insolvenčního správce. Irelevantní je i to, zda se podání v insolvenčním řízení činí nebo nečiní na (takových nebo makových) formulářích, klíčové ale budou systémové s velmi potřebné změny, které Ministerstvo spravedlnosti již připravilo, a které měly být přijaty v průběhu příštího roku. Jde zejména o pro obyčejné lidi klíčovou novelu odstraňující absurdně tvrdý požadavek, aby v oddlužení věřitele obdrželi vždy alespoň 30 % jejich pohledávek, a to bez ohledu na zdravotní a sociální situaci konkrétního člověka – dlužníka. Dále se pak jedná o modifikaci podoby zkoušek zvláštních insolvenčních správců, která má zabránit likvidaci stávajících zvláštních správců tím, že při povinném pětiletém opakování této zkoušky eliminuje vliv osob, které jsou přímo napojeny na zájmové skupiny pokoušející se manipulovat průběh „velkých“ insolvenčních řízení.
 

(epa, sr)