Víkendář: Sousedství s ruským medvědem na finský způsob

Finové se po celá desetiletí snažili svůj vztah k Rusku zakládat na politice, která by neprovokovala „spícího medvěda“. Jak ale uvádí Politico, bývalý finský velvyslanec v Rusku Hannu Himanen tvrdí, jeho země „si zaslouží otevřenou debatu o své zahraniční a bezpečnostní politice“. Je přesvědčen, že Finové by se měli přestat bát toho, že rozzlobí Rusy a měli by si zajistit bezpečnost tím, že vstoupí do NATO. 

Himanen kritizuje finské politiky, kteří se otevřené diskusi vyhýbají. Diskuse na toto téma se stává žhavým tématem nadcházejících prezidentských voleb. V neposlední řadě k tomu přispívá i opakované narušování vzdušného prostoru některých severských zemí ruskými vojenskými letadly. Sousední země opakovaně varují, že jejich území se po zabrání Krymu může stát dalším místem ruské agrese. Prezidentské volby ve Finsku jsou přitom prvními poté, co k invazi na Krym došlo. 

Švédsko, které vnímá některé operace Ruska jako provokaci, je nejbližším vojenským spojencem Finska. Stejně jako jeho soused není členem NATO, ale v reakci na novou situaci poprvé od dob studené války přesunulo zbraně na vzdálený ostrov Gotland v Baltském moři. V září se navíc zúčastnilo rozsáhlého vojenského cvičení NATO. Aliance mezitím přesunula několik jednotek do Polska, Estonska, Lotyšska a Litvy s cílem odradit možný ruský útok. Vlády zemí v tomto regionu také tvrdí, že se rychle snaží přizpůsobit nové vojenské strategii a technologiím Kremlu. 

Finsko je rozhodnuto posílit obranu svých hranic a již učinilo investice do své armády čítající 280 000 rekrutů. V této zemi má zahraniční a obrannou politiku na starosti prezident spolu s parlamentem. Po pádu Sovětského svazu v roce 1991 se Finsko otočilo prudce na Západ, vstoupilo do EU a přijalo euro za svou měnu. O vstupu do NATO se ale nijak intenzivně nediskutovalo i přes bezpečnostní obavy a tento stav v podstatě přetrval až donedávna. Himanen to přičítá historii země a jejím složitým vztahům se Sovětským svazem. 

Finsko se dostalo do dvou krvavých sporů s Moskvou a poté se snažilo kráčet po úzké cestě mezi Západem a Východem. Jeho neutralita měla zajistit integraci do Evropy a zároveň dobré vztahy s Ruskem. Někdy tak bylo nutné potlačit vnitřní debatu o určitých tématech jen proto, aby soused na Východě byl spokojen. Himanen se domnívá, že jeho současná prohlášení mohou ve Finech opět vyvolávat pocit, že se o některých věcech hovoří příliš hlasitě. On se však domnívá, že musí probíhat diskuse, „která by v jiné západní zemi byla úplně samozřejmá“. 

Současný prezident Sauli Niinisto, který má podle průzkumů velkou podporu veřejnosti, prosazuje spolupráci s aliancí a o možném členství v ní by podle něj mělo případně rozhodovat referendum. Podle průzkumů by pro vstup do NATO nyní hlasovalo jen asi 25 % Finů, po válce v Ukrajině ale roste počet lidí, kteří ohledně této věci nejsou rozhodnutí. K určitému posunu v postojích tak přece jen docházet může. 

Nils Torvalds, který je jediným kandidátem na prezidenta s jednoznačně pozitivním názorem na vstup do NATO, ovšem tvrdí, že referendum je jen nástrojem, jak se celému problému vyhnout. Politici, kteří jej prosazují, tak podle něj činí ze zbabělosti a kvůli snaze neříci nyní nic konkrétního. Charly Salonius-Pasternak z Finnish Institute of International Affairs ovšem tvrdí, že nejednoznačný postoj Finů ke vstupu do NATO je jejich strategickým nástrojem. Ten umožňuje dosažení vyrovnanějších vztahů s Moskvou a podobné vytváření nejistoty „je již několik desetiletí hlavním rysem finské politiky“. 

Zdroj: Politico