Zlaté rezervy a jejich role v mezinárodním měnovém systému

Úloha zlata v mezinárodním měnovém systému se v průběhu historie postupně vyvíjela. Od poloviny 19. století prošel mezinárodní měnový systém několika fázemi: jednalo se o období zlatého standardu, který trval až do začátku první světové války, následovalo meziválečné období a poválečný brettonwoodský systém, který byl založen na fixních kurzových režimech s povoleným pásmem oscilace +/- 1 %. Zatímco americký dolar byl tedy vázán na zlato přímo, ostatní měny nepřímo, přes svůj kurz vůči dolaru. Od roku 1973 se pohybujeme v systému volně plovoucích kurzů, což znamenalo demonetizaci zlata. Významným milníkem a změnou pro mezinárodní měnový systém bylo také zavedení eura v roce 1999. Obecně platí, že vývoj mezinárodního měnového systému je výsledkem vzestupu a pádu různých ekonomických sil a měnících se ekonomických vztahů mezi národy.

Hlavním smyslem mezinárodního měnového systému je usnadnit proces mezinárodního obchodu, přeshraničních investic a realokace kapitálu mezi národy. V souladu s Mezinárodním měnovým fondem také centrální banky drží rezervy za různými účely. Tyto rezervy jsou tvořeny jednak skupinou zahraničních měn v čele s americkým dolarem a jednak zlatem, jež si v tomto ohledu stále drží svoji pozici bezpečného investičního aktiva. Zlato představuje pětinu celkových mezinárodních rezerv, což jej řadí na třetí místo za již zmiňovaný dolar a druhé euro. V roce 2014 odpovídaly zahraniční a zlaté rezervy centrálních bank hodnotě 15 % světového HDP. Tato skutečnost dokazuje, že centrální banky jsou silnými hráči jak na trhu se zlatem, tak na zahraničních měnových trzích.

Světová rada pro zlato (World Gold Council) vypracovala nedávno studii, v níž definovala dopad měnícího se makroekonomického prostředí na zlaté rezervy centrálních bank. Na základě tří scénářů byly identifikovány tři možné vývoje objemu zlatých rezerv v depozitech centrálních bank.

První scénář nastiňuje rostoucí vliv Číny a internacionalizaci čínského jüanu. Stále větší důležitost jüanu a přechod k systému více měn je podle studie předpokladem k významnému nárůstu zlatých rezerv v rozvojových zemích, u nichž by byl dopad větší, neboť spravují svá portfolia dynamičtěji a jejich stávající alokace zlata je nižší.

Druhý scénář analyzuje, jak by mohl pokračující slabý či standardní ekonomický růst ve světě ovlivnit alokace zlata. Podle ekonometrických modelů existuje silná a přímá vazba mezi globálním HDP a zlatými rezervami centrálních bank. V případě poklesu ekonomických výhledů do budoucna poptávka po zlatě roste.

Třetí model se věnuje scénáři divergujících monetárních politik a fiskální zranitelnosti. V tomto případě slouží zlato k zajištění proti fiskálním a monetárním šokům. Jakákoliv změna v politikách v rámci USA nebo eurozóny bude mít totiž dopad nejenom na dolar a euro, ale může také ovlivnit celkovou volatilitu, a tím i trh se zlatem. V případě změny globálních monetárních podmínek nebo zhoršení fiskální situace mezi klíčovými národy světa se stávají finanční trhy více volatilními. To vede investory k tomu, aby se uchýlili do bezpečného útočiště aktiv a orientovali se na zlato.

Libor Křapka, manažer pro investiční drahé kovy, SAFINA