Transformace (recepce mezinárodního práva)

Při transformaci dochází k recepci mezinárodního práva jeho doslovným přepisem do vnitrostátního práva přijetím vnitrostátního právního předpisu. V českém právním prostředí přijetím zákona, nařízení vlády nebo vyhlášky. Výsledkem transformace je vznik vnitrostátní právní normy shodné s mezinárodní smlouvou. Ustanovení mezinárodní smlouvy lze tak nalézt skoro ve stejném znění i ve vnitrostátní právní normě. Jedná se o tzv. formální dualismus, kdy stejná problematika je upravena dvěma prameny práva – vnitrostátním a mezinárodním. Při existenci dvou pramenů práva vzniká zcela přirozeně problém jednotnosti výkladu pravidel upravených v právní normě. K závaznému výkladu jsou oprávněny jak vnitrostátní orgány (soudy), tak i mezinárodní entity (smluvní strany, mezinárodní soudy…). Není zajištěna jednotnost závazného výkladu obsahu mezinárodní smlouvy a vnitrostátního právního předpisu. Vnitrostátní soudy jsou oprávněny pouze k závaznému výkladu vnitrostátního předpisu, který mezinárodní smlouvu do národního práva recipoval, aniž by byly jakkoli oprávněny k výkladu mezinárodního práva. Mezinárodní orgány, oprávněné k výkladu dané mezinárodní smlouvy, zase naopak nejsou povolány k výkladu vnitrostátního práva. S transformací je tedy spojena dvojkolejnost ve výkladu práva.