... tady v podvečer už nastal (v neděli) první velký slejvák, přesto jsem s vědomím že asi letos naposledy zajel autem (kolem 20:00 a v počínající tmě) na blízký koupalák si zaplavat a rozloučit se. S létem a s pár lidmi, co jsme se tam náhodou letos a z různých směrů začali scházet. A přišli i teď. A pokecali jsme a nikoli o politice a nikoli o akciích.
Průšvih je v tom, že tato vždy končící období celého roku mohou být příměrem k etapám života lidského: a tak po obvykle bezstarostném létu v něm nastupuje podzim a nakonec přijde zmrtvení tedy zima, jenže u toho roku když skončí tak oslavujeme nástup roku nového ale co případně přijde po tom, když v našem rozměru život lidský skončí, tak to nám z těch odešlých zatím nikdo hmatatelně materiálně přijít sem zpět říct nepřišel. Plus už viditelné zkracování dne a méně slunce tedy méně světla a ... na dveře nám může přijít zaťukat depka?
Závěrem parafrázuji: nad koupalištěm (a končícím létem) táhnou mraky vy.erem se dobře a půjdem taky. Tím mám na mysli to že běh času a okolností (tady už se blížím okolnostem kolem NWR) musíme přijmout a už pokud možno poučeně se musíme zaměřit že půjdeme dál ... a kam? Tak třeba půjdeme na houby a ony po deštích a vůbec teď co v týdnu teprve ještě přijdou začaly a začnou růst. Takže i ve složitostech bytí je záhodno hledat věci pozitivní a takovým NWR potažmo OKD se přestat trápit a nemarnit tím trápením už zbytečně svůj čas. Píšu zbytečně, protože sledovat kauzu to ano, ale pokud možno je třeba být nad věcí.
email.cz
(
(2)
(3)
