Stálo by za pozornost vědět, jak staří jsou Petr a Pavlína Kourovi, respektive, zda oni padesátá léta prožili, když si dovolují s takovou "zasvěceností" publikovat článek o vánocích. Podezírám je, že se článkem jen chtěli zviditelnit. Soulasím, že padesátá léta byla chudá a zeména pak následující léta po finančví měně v roce 1953. Rodiny byly opravdu chudé, ale vzdělávání bylo podporováno. Do školy jsme si nepořizovali učebnice, sešity ani žádné další školní pomůcky, ale dostávali jsme je ve škole bezplatně. Autoři ve svém článku píší, mimo pravdivých infornací nepravdy. Obecnou školu (chápej - základní školu) jsem vycházel v roce 1958. V té době se náboženství vyučovalo a na hodiny náboženství se žáci tříd dělili podle vyznání na katolíky, evangeliky a bez vyznání. Žáci bez vyznání měli v tom čase rukodílný kroužek. Neznám případ, že by se někdo ze spolužáků nedostal na střední školu jen proto, že navštěvoval hodiny náboženství. Podotýkám však, že znám případy, kdy se na střední školu nedostal žák z jiného důvodu. Náboženské vánoce byly skutečně potlačovány, ale nebylo jim zamezováno. Vánoční stromky byly běžně k dostání, chodili jsme na Půlnoční mši do kostela. Rozhlas asi (už si nepamatuji) nevysílal křesťanské koledy, ale Děduška maroz, jolku nám proňóz, to však nic na vánoční pohodě neubralo. Mohl bych se rozepsat také o řádových sestrách, ale Gottwaldovy děti by to nezajímalo a starší o tom ví své lépe, než Petr a Pavlína Kourovi. Od Petra a Pavlíny Kurových bych uvítal objektivní článek o průniku jiných kultur k nám po roce 1989 a názoru na jejich propagaci sdělovacími prostředky, filmy a divadelními scénami. Lidem všeho věku a vyznání přeji pohodové vánoce, lásku a trvale dobré zdraví. Petr z Nymburka.
(0)
