Ano, tato úvaha není od věci, jenže toto by platilo jen při nulové inflaci v budoucnu, při nenavyšování minimálních a průměrných mezd a při nulovém (žádném) navyšování starobních důchodů...
Jenže jak víme ze zkušeností, realita je jiná a budeme asi rádi, když se roční míra inflace v příštích letech bude držet v ještě jakž takž přijatelných (se skřípění zubů) mezích 3-5%. Teda rádi budeme všichni kromě zadlužených států a ostatních dlužníků (ať soukromých osob nebo ) - těm by nejlépe vyhovovala hyperinflace a systém po nás potopa...
Takže k těm počtům a k možné zdánlivé výhodnosti přečasného (trvale sníženého) důchodu oproti v článku diskutovanému dočasnému předdůchodu:
Kdo ví, co bude za dva tři roky, za pět let, za deset nebo za 15 až 20? Pak může být hodně bolestivé (hlavně pro ovdovělého důchodce nebo ovdovělou důchodkyni) mít trvale snížený důchod - dnes o 3 tisíce a za pár let o 5 nebo o 8 či 10 tisíc. Za těch 7 let už totiž těch ušetřených 2x cca 125 tisíc bude každopádně mít menší hodnotu než dnešních 250 tisíc (a v horším případě výrazně menší).
