Jednou cikán chytal ryby. Když už ml dost, začal balit vci, když v tom neco zabralo. Vytáhl to z vody a kouká: zlata rybka! Nerozpakoval se, odstranil háček a hodil ji do vody. Potom se obratil, že půjde domú. V tom se za nim ozve: "Halo, dobrý človče, splnim Ti tři přani za to, žes mi zachránil zivot!" Cikan ale jen mávl rukou a řekl, že je v živote zcela spokojený a má
všeho dostatek, nicméne rybka stále naléhala, ať si neco přeje. "No tak dobře, když jinak nedáš, chcel bych hezký dům, pknou ženu a hezké auto", odvtil cikn. "Dobr tedy, vše bude jak sis přál..." , na to rybka. V půli cesty se ale cikán zastavil a řekl si: "Vždyť já se té rybce ani nepodekoval!". Vrátil se tedy a vše napravil. Rybka se dlouho divila, že se jí to ješt nestalo, aby se nekdo vrtil a podkoval. Byla tak nadšená, že cikánovi nabidla ješte jedno práni. Cikán ale nechtel, že je už šťastný človk a že chce žit takto až do smrti, prividelavajíc si poctivou prací. Rybka ale byla neoblomná, ať prý si
přeje jakoukoliv blbost. "Když jinak nedáš, rybko, tak mi ho vykuř." Rybka se jala vykonávat přani a najednou jí začali růst vlasy, ruce, nohy, obličej, " a já koukám a přede mnou klečí vosmileté devčátko, na mou duši, pane soudci, já si to nevymejšlím..........."
