Hmm... je to složitější. Každá doba má holt to svý. Patřím ke generaci, kdy jsme u prvního dítěte měly placenou mateřskou jen půl roku, ale mohly jsme být doma 2 roky doma (zdarma) pokud jsme měly to štěstí, že jsme "trefily" na chlapa, který se uměl postarat a zaměstnavatel nám po tu dobu musel držet místo na stejné pozici. Na druhou stranu... fungovala tu tehdy celkem velká síť jeslí, takže my co jsme neměly štěstí na chlapy a musely jsme do práce, abychom uživily rodinu, měly jsme aspoň kam děti dát. Dnešní "biomatky" mě teď asi začnou kamenovat, že jsme děti jen někam odložily a ony nám to pak v důchodu vrátí a odloží nás do důchoďáku. Prdlajs! Já osobně jsem dítě, které bylo kdysi "odloženo" do jeslí a o mámu jsem se postarala až do její smrti, stejně jako můj syn mi dnes pomáhá, byť i on musel do jeslí, abych nás uživila. O tom to fakt není. Ale dokážu pochopit i dnešní mladé, které sedí doma 3-4 roky jenom proto, že nemají kam děcka umístit, byť to mají aspoň placené. Holt člověk musí hrát s kartami, které mu doba rozdala a je těžko soudit jestli v dané situaci jsou ty karty horší, nebo lepší.
email.cz
(
