Jednání v rozporu s dobrými mravy je pojmem, který se v právu používá k omezení subjektivních práv a kritériu pro posuzování platnosti smluv a právních úkonů. Dobré mravy jsou obecně platné hodnoty a normy morálky, které mají právní relevanci.
Dobré mravy: o Dobré mravy jsou součástí zásad soukromého práva.
o Historicky mají svůj původ v římském právu a byly používány jako kritérium pro posuzování platnosti smluv.
o Nejsou přesně definovány zákonem, ale jsou založeny na obecně platných hodnotách a morálních normách.
2.
Porušení dobrých mravů: o Právní úkon, který porušuje dobré mravy, je neplatný už tím, že porušuje zákon.
o V českém občanském právu existuje několik ustanovení, která se týkají porušení dobrých mravů:
§ 3 odst. 1 občanského zákoníku zakazuje výkon práv a povinností v rozporu s dobrými mravy.
§ 39 občanského zákoníku stanoví neplatnost právního úkonu, který je v rozporu s dobrými mravům.
§ 424 občanského zákoníku upravuje odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům.