Máte někdo kontakt na pana Szepa? Děkuju
Nojo je to tak -je to šmejd nejvěčši!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Davejte si nanej bacha!!!!-podvod /velkej!
Máte někdo kontakt na pana Szepa? Děkuju
Ty problemy snim jsou dlouho a pořad funguje pokud budete potřebovat svěčit nebo něco podobného
tak nás je tady taky 5 chlapu co podvedl a dluží pěkný prachy ... jeden jsme s Ustí nad Labem tel 736776881
Tüntesd fel forrásaidat: adj meg hivatkozásokat, forrásokat azzal kapcsolatban, amit írsz, hogy az olvasók ellenőrizni tudják a cikkben lévő adatokat, és tudjanak további információkat találni. A jó források a Wikipédiát megbízhatóbbá és jól használhatóvá teszik.
Az alapos cikkíró keresi a megbízható forrásokat. Ha saját tudásod alapján írsz, akkor ismerned illik a témát annyira, hogy könnyen meg tudj nevezni jó forrásmunkákat, amikből az olvasó is tájékozódhat, illetve hogy ellenőrizhesd a tényeket, mert lehet, hogy rosszul emlékeztél, vagy te sem tudsz mindent a témában.
Ne hagyd magad elragadtatni az általános fogalmazásoktól, mint „vannak, akik azt mondják...”. Kik mondják, hol és mikor? (Ne feledd: a Wikipédia nem a te véleményedet tartalmazza, és nem a saját elméleteidet.) A vitatott kérdéseknél különösen hasznos, ha megbízható források vannak felsorolva, melyek alapján az olvasók alaposan meg tudják a kérdést vizsgálni, vagy a vitás részeket tisztázni, de nem csak a vitatott állításokat kell forrással ellátni.
Külső források keresése és olyan cikkekhez illesztése, melyeket nem te írtál, szintén nagyon hasznos a Wikipédia szempontjából, mert ezek javítják a cikkek minőségét, megbízhatóságát.
Magyarország Közép-Európában, a Kárpát-medencében fekvő, tengerparttal nem rendelkező ország. Az országot északrólSzlovákia, északkeletről Ukrajna, keletről és délkeletről Románia, délről Szerbia és Horvátország, délnyugatról Szlovénia, nyugatról Ausztria határolja.
Fő- és egyben legnépesebb városa Budapest. 100 000 lakosnál népesebb városai még Debrecen, Miskolc, Szeged, Pécs, Győr ...
Magyarország Közép-Európában, a Kárpát-medencében fekvő, tengerparttal nem rendelkező ország. Az országot északrólSzlovákia, északkeletről Ukrajna, keletről és délkeletről Románia, délről Szerbia és Horvátország, délnyugatról Szlovénia, nyugatról Ausztria határolja.
Fő- és egyben legnépesebb városa Budapest. 100 000 lakosnál népesebb városai még Debrecen, Miskolc, Szeged, Pécs, Győr ...
szep je cesky hnus.budte opaterni
FAKT JSI BOREC, ALE NA ÚKOR CIZÍCH PENĚZ!!! A NEBYLO JICH MÁLO!
Vážený pane Milane,
máme stejnou zkušenost s panem Szepem, mému muži a jeho kolegovi dluží téměř 100.000,- Kč, taky jsme dali na jeho kecy a .... , naši pohledávku jsme postoupili vymahačské firmě tak uvidíme!!! Radím všem, udělějte to samé! Je mně to líto, ale přivedl nás do šílené, až do téměř likvidační situace!!!!
DÁVEJTE SI NA SZEPA POZOR !!!
Pro pane Szepa soukromně:
Vaši pohledávku jsem osobně poslala i do Kněždubu č. 200, Veselí nad Moravou i Vašim potenciálním svatíkům, ať ví, co mají v rodině!!!
S přátelským pozdravem P.S.
Fríské koně popisuje již římský historik Tacitus (cca 55-120nl), ale v jeho očích, stejně jako v očích většiny Římanů to byl kůň nevzhledný, nicméně uznávaný jako nepostradatelný pomocník zejména v hospodářství. V té době se však jen velmi málo podobal dnešnímu typu fríského koně. Byl menšího vzrůstu, hrubších rysů a řadil se mezi chladnokrevníky.
V období středověku se tito koně stávají oblíbenými zejména pro rytíře. Unesli totiž značnou zátěž – rytíře v plné zbroji, později i koně měli svá brnění, jejichž váha často dosahovala i 100 kg. I při takové zátěži se koně dobře ovládali a byli dostatečně obratní. Takový kůň byl také obvyklým a vítaným darem na královských dvorech.
Během osmdesátileté války (1568-1648) a po odchodu Španělů z Holandska zůstali v Nizozemí temperamentní španělští koně, kteří byli kříženi s frískými koňmi a frís byl rázem rychlejší, obratnější a ušlechtilejší. Vynikal v tahu, ale i pod sedlem. Své vlastnosti pak předával i koním oldenburským, anglickým, norským a v neposlední řadě jeho krev koluje i v krvi starokladrubských vraníků.
S nástupem 19. století začala obliba fríského koně upadat a přednost byla dávána lehčím temperamentním koním. Chovatelé se sice snažili vyšlechtit lehčí typ fríse, ale ten již neměl požadované vlastnosti v tahu. Před 1. světovou válkou toto plemeno téměř zaniklo. Naštěstí si několik holandských chovatelů uvědomilo význam svého národního plemene a v roce 1879 založili plemennou knihu "Friesch Paarden Stamboek" (v roce 1913 bylo k dispozici několik málo klisen a pouze 3 hřebci!). Kříženci a jiní koně než černí byli vedeni odděleně – do té doby nebyl frís pouze černé barvy, ale chovali se i jiné barevné variace. V roce 1954 udělila královna Juliana chovatelskému spolku titul "královský". Další podpory se tito koně dočkali od královny Beatrix, která je využívá při různých ceremoniích.
Dnes se již nemusíme obávat o zánik tohoto plemene, hlavní plemenná kniha je v Drachtenu, kde se každý rok konají mimo jiné i výkonostní zkoušky hřebců a výběr nového plemenného hřebce je vždy velkou událostí. Nyní se rodí cca 5.000 hříbat ročně, 27.000 koní je registrovaných. Polovina z nich je v Holandsku a druhá polovina v jiných zemích (USA, Německo, Rakousko, Španělsko, ČR, sev. Afrika apod.).
Více zde: frisaci.webnode.cz/historie-friskych-koni/
...
Fríské koně popisuje již římský historik Tacitus (cca 55-120nl), ale v jeho očích, stejně jako v očích většiny Římanů to byl kůň nevzhledný, nicméně uznávaný jako nepostradatelný pomocník zejména v hospodářství. V té době se však jen velmi málo podobal dnešnímu typu fríského koně. Byl menšího vzrůstu, hrubších rysů a řadil se mezi chladnokrevníky.
V období středověku se tito koně stávají oblíbenými zejména pro rytíře. Unesli totiž značnou zátěž – rytíře v plné zbroji, později i koně měli svá brnění, jejichž váha často dosahovala i 100 kg. I při takové zátěži se koně dobře ovládali a byli dostatečně obratní. Takový kůň byl také obvyklým a vítaným darem na královských dvorech.
Během osmdesátileté války (1568-1648) a po odchodu Španělů z Holandska zůstali v Nizozemí temperamentní španělští koně, kteří byli kříženi s frískými koňmi a frís byl rázem rychlejší, obratnější a ušlechtilejší. Vynikal v tahu, ale i pod sedlem. Své vlastnosti pak předával i koním oldenburským, anglickým, norským a v neposlední řadě jeho krev koluje i v krvi starokladrubských vraníků.
S nástupem 19. století začala obliba fríského koně upadat a přednost byla dávána lehčím temperamentním koním. Chovatelé se sice snažili vyšlechtit lehčí typ fríse, ale ten již neměl požadované vlastnosti v tahu. Před 1. světovou válkou toto plemeno téměř zaniklo. Naštěstí si několik holandských chovatelů uvědomilo význam svého národního plemene a v roce 1879 založili plemennou knihu "Friesch Paarden Stamboek" (v roce 1913 bylo k dispozici několik málo klisen a pouze 3 hřebci!). Kříženci a jiní koně než černí byli vedeni odděleně – do té doby nebyl frís pouze černé barvy, ale chovali se i jiné barevné variace. V roce 1954 udělila královna Juliana chovatelskému spolku titul "královský". Další podpory se tito koně dočkali od královny Beatrix, která je využívá při různých ceremoniích.
Dnes se již nemusíme obávat o zánik tohoto plemene, hlavní plemenná kniha je v Drachtenu, kde se každý rok konají mimo jiné i výkonostní zkoušky hřebců a výběr nového plemenného hřebce je vždy velkou událostí. Nyní se rodí cca 5.000 hříbat ročně, 27.000 koní je registrovaných. Polovina z nich je v Holandsku a druhá polovina v jiných zemích (USA, Německo, Rakousko, Španělsko, ČR, sev. Afrika apod.).
Více zde: frisaci.webnode.cz/historie-friskych-koni/
...
Fríské koně popisuje již římský historik Tacitus (cca 55-120nl), ale v jeho očích, stejně jako v očích většiny Římanů to byl kůň nevzhledný, nicméně uznávaný jako nepostradatelný pomocník zejména v hospodářství. V té době se však jen velmi málo podobal dnešnímu typu fríského koně. Byl menšího vzrůstu, hrubších rysů a řadil se mezi chladnokrevníky.
V období středověku se tito koně stávají oblíbenými zejména pro rytíře. Unesli totiž značnou zátěž – rytíře v plné zbroji, později i koně měli svá brnění, jejichž váha často dosahovala i 100 kg. I při takové zátěži se koně dobře ovládali a byli dostatečně obratní. Takový kůň byl také obvyklým a vítaným darem na královských dvorech.
Během osmdesátileté války (1568-1648) a po odchodu Španělů z Holandska zůstali v Nizozemí temperamentní španělští koně, kteří byli kříženi s frískými koňmi a frís byl rázem rychlejší, obratnější a ušlechtilejší. Vynikal v tahu, ale i pod sedlem. Své vlastnosti pak předával i koním oldenburským, anglickým, norským a v neposlední řadě jeho krev koluje i v krvi starokladrubských vraníků.
S nástupem 19. století začala obliba fríského koně upadat a přednost byla dávána lehčím temperamentním koním. Chovatelé se sice snažili vyšlechtit lehčí typ fríse, ale ten již neměl požadované vlastnosti v tahu. Před 1. světovou válkou toto plemeno téměř zaniklo. Naštěstí si několik holandských chovatelů uvědomilo význam svého národního plemene a v roce 1879 založili plemennou knihu "Friesch Paarden Stamboek" (v roce 1913 bylo k dispozici několik málo klisen a pouze 3 hřebci!). Kříženci a jiní koně než černí byli vedeni odděleně – do té doby nebyl frís pouze černé barvy, ale chovali se i jiné barevné variace. V roce 1954 udělila královna Juliana chovatelskému spolku titul "královský". Další podpory se tito koně dočkali od královny Beatrix, která je využívá při různých ceremoniích.
Dnes se již nemusíme obávat o zánik tohoto plemene, hlavní plemenná kniha je v Drachtenu, kde se každý rok konají mimo jiné i výkonostní zkoušky hřebců a výběr nového plemenného hřebce je vždy velkou událostí. Nyní se rodí cca 5.000 hříbat ročně, 27.000 koní je registrovaných. Polovina z nich je v Holandsku a druhá polovina v jiných zemích (USA, Německo, Rakousko, Španělsko, ČR, sev. Afrika apod.).
Více zde: frisaci.webnode.cz/historie-friskych-koni/
...
Fríské koně popisuje již římský historik Tacitus (cca 55-120nl), ale v jeho očích, stejně jako v očích většiny Římanů to byl kůň nevzhledný, nicméně uznávaný jako nepostradatelný pomocník zejména v hospodářství. V té době se však jen velmi málo podobal dnešnímu typu fríského koně. Byl menšího vzrůstu, hrubších rysů a řadil se mezi chladnokrevníky.
V období středověku se tito koně stávají oblíbenými zejména pro rytíře. Unesli totiž značnou zátěž – rytíře v plné zbroji, později i koně měli svá brnění, jejichž váha často dosahovala i 100 kg. I při takové zátěži se koně dobře ovládali a byli dostatečně obratní. Takový kůň byl také obvyklým a vítaným darem na královských dvorech.
Během osmdesátileté války (1568-1648) a po odchodu Španělů z Holandska zůstali v Nizozemí temperamentní španělští koně, kteří byli kříženi s frískými koňmi a frís byl rázem rychlejší, obratnější a ušlechtilejší. Vynikal v tahu, ale i pod sedlem. Své vlastnosti pak předával i koním oldenburským, anglickým, norským a v neposlední řadě jeho krev koluje i v krvi starokladrubských vraníků.
S nástupem 19. století začala obliba fríského koně upadat a přednost byla dávána lehčím temperamentním koním. Chovatelé se sice snažili vyšlechtit lehčí typ fríse, ale ten již neměl požadované vlastnosti v tahu. Před 1. světovou válkou toto plemeno téměř zaniklo. Naštěstí si několik holandských chovatelů uvědomilo význam svého národního plemene a v roce 1879 založili plemennou knihu "Friesch Paarden Stamboek" (v roce 1913 bylo k dispozici několik málo klisen a pouze 3 hřebci!). Kříženci a jiní koně než černí byli vedeni odděleně – do té doby nebyl frís pouze černé barvy, ale chovali se i jiné barevné variace. V roce 1954 udělila královna Juliana chovatelskému spolku titul "královský". Další podpory se tito koně dočkali od královny Beatrix, která je využívá při různých ceremoniích.
Dnes se již nemusíme obávat o zánik tohoto plemene, hlavní plemenná kniha je v Drachtenu, kde se každý rok konají mimo jiné i výkonostní zkoušky hřebců a výběr nového plemenného hřebce je vždy velkou událostí. Nyní se rodí cca 5.000 hříbat ročně, 27.000 koní je registrovaných. Polovina z nich je v Holandsku a druhá polovina v jiných zemích (USA, Německo, Rakousko, Španělsko, ČR, sev. Afrika apod.).
Více zde: frisaci.webnode.cz/historie-friskych-koni/
...
Fríské koně popisuje již římský historik Tacitus (cca 55-120nl), ale v jeho očích, stejně jako v očích většiny Římanů to byl kůň nevzhledný, nicméně uznávaný jako nepostradatelný pomocník zejména v hospodářství. V té době se však jen velmi málo podobal dnešnímu typu fríského koně. Byl menšího vzrůstu, hrubších rysů a řadil se mezi chladnokrevníky.
V období středověku se tito koně stávají oblíbenými zejména pro rytíře. Unesli totiž značnou zátěž – rytíře v plné zbroji, později i koně měli svá brnění, jejichž váha často dosahovala i 100 kg. I při takové zátěži se koně dobře ovládali a byli dostatečně obratní. Takový kůň byl také obvyklým a vítaným darem na královských dvorech.
Během osmdesátileté války (1568-1648) a po odchodu Španělů z Holandska zůstali v Nizozemí temperamentní španělští koně, kteří byli kříženi s frískými koňmi a frís byl rázem rychlejší, obratnější a ušlechtilejší. Vynikal v tahu, ale i pod sedlem. Své vlastnosti pak předával i koním oldenburským, anglickým, norským a v neposlední řadě jeho krev koluje i v krvi starokladrubských vraníků.
S nástupem 19. století začala obliba fríského koně upadat a přednost byla dávána lehčím temperamentním koním. Chovatelé se sice snažili vyšlechtit lehčí typ fríse, ale ten již neměl požadované vlastnosti v tahu. Před 1. světovou válkou toto plemeno téměř zaniklo. Naštěstí si několik holandských chovatelů uvědomilo význam svého národního plemene a v roce 1879 založili plemennou knihu "Friesch Paarden Stamboek" (v roce 1913 bylo k dispozici několik málo klisen a pouze 3 hřebci!). Kříženci a jiní koně než černí byli vedeni odděleně – do té doby nebyl frís pouze černé barvy, ale chovali se i jiné barevné variace. V roce 1954 udělila královna Juliana chovatelskému spolku titul "královský". Další podpory se tito koně dočkali od královny Beatrix, která je využívá při různých ceremoniích.
Dnes se již nemusíme obávat o zánik tohoto plemene, hlavní plemenná kniha je v Drachtenu, kde se každý rok konají mimo jiné i výkonostní zkoušky hřebců a výběr nového plemenného hřebce je vždy velkou událostí. Nyní se rodí cca 5.000 hříbat ročně, 27.000 koní je registrovaných. Polovina z nich je v Holandsku a druhá polovina v jiných zemích (USA, Německo, Rakousko, Španělsko, ČR, sev. Afrika apod.).
Více zde: frisaci.webnode.cz/historie-friskych-koni/
...
Fríské koně popisuje již římský historik Tacitus (cca 55-120nl), ale v jeho očích, stejně jako v očích většiny Římanů to byl kůň nevzhledný, nicméně uznávaný jako nepostradatelný pomocník zejména v hospodářství. V té době se však jen velmi málo podobal dnešnímu typu fríského koně. Byl menšího vzrůstu, hrubších rysů a řadil se mezi chladnokrevníky.
V období středověku se tito koně stávají oblíbenými zejména pro rytíře. Unesli totiž značnou zátěž – rytíře v plné zbroji, později i koně měli svá brnění, jejichž váha často dosahovala i 100 kg. I při takové zátěži se koně dobře ovládali a byli dostatečně obratní. Takový kůň byl také obvyklým a vítaným darem na královských dvorech.
Během osmdesátileté války (1568-1648) a po odchodu Španělů z Holandska zůstali v Nizozemí temperamentní španělští koně, kteří byli kříženi s frískými koňmi a frís byl rázem rychlejší, obratnější a ušlechtilejší. Vynikal v tahu, ale i pod sedlem. Své vlastnosti pak předával i koním oldenburským, anglickým, norským a v neposlední řadě jeho krev koluje i v krvi starokladrubských vraníků.
S nástupem 19. století začala obliba fríského koně upadat a přednost byla dávána lehčím temperamentním koním. Chovatelé se sice snažili vyšlechtit lehčí typ fríse, ale ten již neměl požadované vlastnosti v tahu. Před 1. světovou válkou toto plemeno téměř zaniklo. Naštěstí si několik holandských chovatelů uvědomilo význam svého národního plemene a v roce 1879 založili plemennou knihu "Friesch Paarden Stamboek" (v roce 1913 bylo k dispozici několik málo klisen a pouze 3 hřebci!). Kříženci a jiní koně než černí byli vedeni odděleně – do té doby nebyl frís pouze černé barvy, ale chovali se i jiné barevné variace. V roce 1954 udělila královna Juliana chovatelskému spolku titul "královský". Další podpory se tito koně dočkali od královny Beatrix, která je využívá při různých ceremoniích.
Dnes se již nemusíme obávat o zánik tohoto plemene, hlavní plemenná kniha je v Drachtenu, kde se každý rok konají mimo jiné i výkonostní zkoušky hřebců a výběr nového plemenného hřebce je vždy velkou událostí. Nyní se rodí cca 5.000 hříbat ročně, 27.000 koní je registrovaných. Polovina z nich je v Holandsku a druhá polovina v jiných zemích (USA, Německo, Rakousko, Španělsko, ČR, sev. Afrika apod.).
Více zde: frisaci.webnode.cz/historie-friskych-koni/
...
Fríské koně popisuje již římský historik Tacitus (cca 55-120nl), ale v jeho očích, stejně jako v očích většiny Římanů to byl kůň nevzhledný, nicméně uznávaný jako nepostradatelný pomocník zejména v hospodářství. V té době se však jen velmi málo podobal dnešnímu typu fríského koně. Byl menšího vzrůstu, hrubších rysů a řadil se mezi chladnokrevníky.
V období středověku se tito koně stávají oblíbenými zejména pro rytíře. Unesli totiž značnou zátěž – rytíře v plné zbroji, později i koně měli svá brnění, jejichž váha často dosahovala i 100 kg. I při takové zátěži se koně dobře ovládali a byli dostatečně obratní. Takový kůň byl také obvyklým a vítaným darem na královských dvorech.
Během osmdesátileté války (1568-1648) a po odchodu Španělů z Holandska zůstali v Nizozemí temperamentní španělští koně, kteří byli kříženi s frískými koňmi a frís byl rázem rychlejší, obratnější a ušlechtilejší. Vynikal v tahu, ale i pod sedlem. Své vlastnosti pak předával i koním oldenburským, anglickým, norským a v neposlední řadě jeho krev koluje i v krvi starokladrubských vraníků.
S nástupem 19. století začala obliba fríského koně upadat a přednost byla dávána lehčím temperamentním koním. Chovatelé se sice snažili vyšlechtit lehčí typ fríse, ale ten již neměl požadované vlastnosti v tahu. Před 1. světovou válkou toto plemeno téměř zaniklo. Naštěstí si několik holandských chovatelů uvědomilo význam svého národního plemene a v roce 1879 založili plemennou knihu "Friesch Paarden Stamboek" (v roce 1913 bylo k dispozici několik málo klisen a pouze 3 hřebci!). Kříženci a jiní koně než černí byli vedeni odděleně – do té doby nebyl frís pouze černé barvy, ale chovali se i jiné barevné variace. V roce 1954 udělila královna Juliana chovatelskému spolku titul "královský". Další podpory se tito koně dočkali od královny Beatrix, která je využívá při různých ceremoniích.
Dnes se již nemusíme obávat o zánik tohoto plemene, hlavní plemenná kniha je v Drachtenu, kde se každý rok konají mimo jiné i výkonostní zkoušky hřebců a výběr nového plemenného hřebce je vždy velkou událostí. Nyní se rodí cca 5.000 hříbat ročně, 27.000 koní je registrovaných. Polovina z nich je v Holandsku a druhá polovina v jiných zemích (USA, Německo, Rakousko, Španělsko, ČR, sev. Afrika apod.).
Více zde: frisaci.webnode.cz/historie-friskych-koni/
...
Zase si opět nesklamal a ukázal si jakej si idiot. Já mám barák ty chudáčku a určitě ne díky ženě, která je na mateřské a bere od státu 4300Kč. Tak nevím z čeho by ho platila.:-))) Ale to je jen tvá závist, protože ty si takovej podnikatel, že musíš dávat podepsat smlouvy po hospodách aatd.
Pravda je ta, že si normální zloděj a podvodník a okradl si spoustu lidí. A tím, že sem cpeš nesmyslné a dlouhé články, aby si záporné hodnocení posun co možná co nejdál, tak tím jen dokazuješ, jakej si chudák. Ale ten kdo si to tady celé projde a pročte dál, tak pochopí co jsi vlastně za šmejda. A to že se máš dobře???? To ale jen díky lidem a otců od rodin, které si tam okradl a když si měl přivézt peníze, tak ti pokaždé rodila žena.:-)))
A to že tam dlužíš všude za ubytovny je také pravda. Nikde nechtějí čechy ubytovat, protože když řeknou že dělají pro tebe, nebo pro Šímana, tak je vyhodí. Na jedné ubytovně 150EUR a na druhé 1600EUR. A to jsou jen co vím já. A proto si mi tenkrát psal, ať nikde neříkám, že děláme pro Vás a že mám říkat že děláme pro firmu, která ani neexistuje.:-))) Seš prostě nula upocená a zloděj. Je mi tě líto a doplatíš na to.M.M.
Firma AAA Business s.r.o. - zdrojová stránka k tématu diskuze Firma AAA Business s.r.o..
Zasílání Denního souhrnu názorů na Firma AAA Business s.r.o. e-mailem.
Přidat názor - vložte vlastní názor, doporučení, hodnocení nebo zkušenost k tématu Firma AAA Business s.r.o..
| Burza Prime 13:44 | ||
| Název | Kurz | Změna |
|---|---|---|
| COLT(CZG) | 632.00 | +0.64% |
| ČEZ | 855.00 | 0.00% |
| ERSTE | 1 122.00 | +0.63% |
| GEN(NORTON) | 510.00 | +3.24% |
| GEVORKYAN | 254.00 | -1.55% |
| KB | 869.50 | -0.29% |
| KOFOLA | 273.00 | 0.00% |
| MONETA | 103.20 | +0.19% |
| PHOTON | 45.95 | +0.77% |
| PILULKA | 180.00 | -5.26% |
| PM | 15 840.00 | 0.00% |
| PRIMOCO | 885.00 | -0.56% |
| VIG | 744.00 | -0.13% |
| Kurzy měn | |
| Kurzovní lístek ČNB pro 23.04.2024 | |
| USD americký dolar | 23.672
  |
| AUD australský dolar | 15.275
|
| GBP britská libra | 29.357
 |
| BGN bulharský lev | 12.916
|
| EUR euro | 25.265
|
| HUF maďarský forint | 6.420
|
| NOK norská koruna | 2.153
|
| PLN polský zlotý | 5.854
|
| CHF švýcarský frank | 25.977
|
| TRY turecká lira | 72.643
|
| Komodity online | ||
| Ropa | 87.61 USD | 13:20
|
| Zlato | 2313.69 USD | 13:20
|
| Stříbro | 27.09 USD | 13:20
|
| Káva | 224.28 USD | 13:20
|
| Cukr | 19.76 USD | 13:20
|
| Bavlna | 81.61 USD | 13:20
|
centrum.cz
(