Už mám nyní jen několik dřevně historických fondů, sahajících až někam ke kupónové privatizaci. Ty fondy kolikrát změnily statuty a jméno, včetně a právě svých portfolií, různě se i fondy poslučovaly, přešly kolika vichřicemi prasknutých bublin na finančních trzích ve světě a i otřesů tady v Česku.
Obvykle jsem se snažil, aby mi zůstaly v delším držení ty fondy, u kterých byla jakási zvláštnůstka. A nejlépe, když manažer fondu projevoval alespoň náznak nějakého zájmu a aktivity. Také, aby investiční společnost patřila nějaké velké bance, kvůli přece jen nějakému dohledu a vyvarování se možné ostudy, kterou by nakonec pocítila moje peněženka.
Takže dnes ten pasivní zůstatek mám v především dluhopisovo smíšených fondech u ČSOB (mnohé původem IPB) a KB.
Tam, kde je významné cizoměnové akciové zastoupení, tak se zajímám, zda-li fond ošetřuje i kurzová rizika.
Z ČS jsem po nehorázných zkušenostech jako z banky radikálně utekl, tj. utekl včetně jejích všech dceřinek, tedy i z fondů, ... a opravdu nikdy už více, už z principu. Mám důvodný pocit, že jsem byl touto institucí poškozen, rozvádět to nebudu, sem to nepatří.
Přitom jsem s fondy dřív dosti aktivně obchodoval. U původních a ještě akciových jsem spekuloval na realizaci diskontu (při přeměnách na otevřené podílové fondy), hltal jsem informace o portfoliích fondů, četl kecy a malůvky grafů v materiálech investičních společností, jo, také byly (a snad ještě jsou?) nějaké rádoby odborné časopisy, na webu se toho dalo a dá také dost sehnat.
Ale jak už jsem nedávno napsal jinde, aktivně obchodovat s fondy dle mne často je, jako jet s autem a který má povolený volant, proto jsem raději začal investovat sám a do českých akcií.
Na cizí akcie se spíš jen zatím chytám, nevylučuju ani nějaký certifikát, ale v poslední řadě nevylučujiani ten fond, fond na nějakou speciálnost, jinak to dle mne nemá smysl.
Ty zjevivší se tzv. zajištěné fondy pokládám, jako instrument, za pro mne velmi nezajímavé.
(12)
(136)
