Mladí touží po vlastním bonusu, u povinného ručení ale využívají nejčastěji pojištění rodičů

Mladí řidiči patří do rizikového segmentu, řečeno jednoduše: statisticky způsobují více škod než jejich starší kolegové. Proto jsou sazby jejich povinného ručení mnohdy výrazně vyšší. „Pohled do našich dat jednoznačně ukazuje, že řidiči, kteří během jednoho roku nabourají dvakrát, téměř vždy způsobí následně i další škodu,” potvrzuje trendy Miroslav Matějka, manažer autopojištění pojišťovny Generali.

Na českých silnicích ale jezdí celá řada mladých motoristů, kteří nebourají. „Mladým do 24 let dáváme důvěru, pokud mají v databázi ČKP vyjeto minimálně 24 bezeškodních měsíců. Za takové situace jsme přesvědčení, že si zaslouží 50procentní slevu na povinném ručení. Nechceme zkrátka házet mladé řidiče do jednoho pytle a říkat, že všichni jsou škodiči,“ dodává Matějka.

Východiskem řidičů-juniorů, kteří chtějí levné povinné ručení stůj co stůj, bývá pojistit si vlastní auto na někoho jiného (pojistníkem je tak osoba odlišná od vlastníka vozidla). Ukazuje se, že v Česku jde o rozšířený fenomén. Ne vždy ho lze označit za šťastné a promyšlené jednání. „Pokud si mladý řidič pojistí vozidlo třeba na otce, pak v případě, že nabourá, musí počítat s tím, že především negativně ovlivní vyjetý bonus právě jemu. A to s následným dopadem na cenu pojištění jak u vlastního vozidla, tak u toho otcova. Nakonec se pojištění prodraží celé rodině”, upozorňuje Miroslav Matějka.

MOŽNOSTI ZNAJÍ

O možnosti pojistit si vlastní auto na někoho jiného mladí podle průzkumu Generali vědí, jen 4 % o takové variantě nemělo tušení. Zatímco 77 % takovou možnost už využilo nebo využívá, 19 % o ní sice ví, ale nikdy ji nezvolili. „Z našich analýz přitom jasně plyne, že mladí řidiči, kteří si auto pojistí na někoho jiného, bourají významně častěji, než ti, kteří si auto pojišťují na sebe,“ potvrzuje praxi Miroslav Matějka.

A jak se o možnosti „pojistit se na někoho jiného“ mladí dozvídají? Nejčastěji od svých rodičů (53 %) a přímo od obchodníků pojišťoven (41 %). Dobře mířenou radu pak poskytují přátelé (23 %) a sociální sítě (15 %).

POJISTÍ SE I NA BABIČKU

Vlastní auto si na sebe pojišťuje 43 % mladých motoristů. Zbylých 57 % hledá možnost pořízení povinného ručení jinde. Nejčastěji u otce (27 %) nebo matky (17 %), obrací se ale také na prarodiče – na dědu ve 3 %, respektive na babičku ve 2 % případů. Na přítele nebo přítelkyni pojišťuje své auto 3 % mladých, na někoho úplně jiného (např. souseda nebo kolegu) 3 % řidičů-juniorů.

Musí mladí řidiči své blízké přemlouvat k tomu, aby jim auto pojistili na sebe? Zdá se, že jde o samozřejmou věc. V průzkumu 75 % dotázaných uvedlo, že taková domluva proběhla hladce, 19 % nemuselo splnit žádné zvláštní podmínky, které by jim jejich blízcí diktovali. Jen 2 % mladých muselo slíbit, že budou jezdit opatrně…

Mladí řidiči přitom málokdy tuší, jak velký bonus vlastně díky pojištění se na někoho jiného získali. Přes polovinu z nich (53 %) si přesnou hodnotu bonusu za bezeškodní jízdu nevybaví, pro 24 % to pak ani není důležité. „Hlavně, že je to levnější,“ zaznívalo v dotaznících. Naopak 23 % řidičů ví velmi dobře, s jak vysokým bonus na někoho jiného mohou počítat.

VLASTNÍ BONUSY BY CHTĚLI

Uvažují motoristé-junioři, že si do budoucna začnou vyjíždět svůj vlastní bonus u povinného ručení? V drtivé většině by to mladí rádi realizovali, jenže… 26 % to začne řešit, až se „něco pokazí“, 19 % majitelů aut čeká, až budou starší. Zatímco 5 % chce nejdřív najezdit víc kilometrů a 5 % si auto na sebe pojistí, když se budou cítit zkušenější v jeho ovládání. Začít s vyjížděním bonusu chce co nejdřív 22 % respondentů. Hned 18 % ale vůbec neplánuje, že by si auto pojistili na sebe a dalších 5 % vždy budou raději hledat někoho, kdo jim auto pojistí.

SEBEVĚDOMÍ MAJÍ A VÝPOMOCI S PLACENÍM SE NEBRÁNÍ

A co nehody? Připouští si mladí, že by svojí neopatrností pokazili bonus toho, kdo jim auto na sebe pojistil? Podle výsledků průzkumu Generali se ukazuje, že mladí hýří sebevědomím. Obavy z nehody a ztráty bonusu nemá 22 % mladých řidičů. Takové myšlenky vůbec neřeší 14 % respondentů, dalších 13 % řidičů-juniorů je přesvědčeno, že se to nestane, protože se považují za dobré řidiče.

Naopak 25 % respondentů strach ze ztráty bonusu má, 23 % pak kromě samotných obav deklarují, že kvůli tomu jezdí mnohem opatrněji.

A jak to s platbami za povinné ručení? „V průzkumu se ukázalo, že mladí povinné ručení hradí z vlastních zdrojů, jde o 84 % z nich,“ komentuje výsledky Miroslav Matějka. Kromě toho ale také vyplynulo, že s úhradami pojistného mladým majitelům aut pomáhají v 9 % i ti, na něž povinné ručení mají sjednané, a 4 % si povinné ručení hradí pouze částečně. Ve 3 % jim účet za pojištění hradí někdo jiný – nejčastěji se na platbách podílí společně partner a partnerka.

Zavřít reklamu ×

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Tiskové zprávy

Začal Global Money Week 2024

Od pondělí 18. do neděle 24. března 2024 se v České republice koná 12. ročník celosvětové vzdělávací akce Global Money Week. Česká bankovní asociace letos v jeho rámci opět pořádá národní kolo finančně-vědomostní …

Jak zajistit pojištění kola proti krádeži

Plánujete pořízení nového jízdního kola, abyste si již brzy mohli užívat první jarní vyjížďky? Pak byste měli pamatovat na to, že krádeže kol jsou v České republice velice časté. Podle policejních odhadů je ročně …

Predikce ceny bitcoinu v roce 2024: Co říkají experti?

Rok 2023 pro bitcoin znamenal jízdu na horské dráze. Po rekordním růstu v roce 2021 zažila tato nejstarší a nejrozšířenější kryptoměna (BTC) v roce 2022 prudký pokles a klesla pod 20 000 amerických dolarů (USD). V …

Nejčtenější

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Jaká je budoucnost výškových dřevostaveb v Česku?

Analýza
V České republice stále platí zastaralá norma omezující výšku dřevostaveb na devět, respektive dvanáct metrů. Legislativa by se však měla brzy změnit. S ohledem na nespornou ekonomickou výnosnost projektů chtějí developeři stavět minimálně osmipatrové stavby (22,5 m), s výhledem do budoucna až osmdesátimetrové projekty, a to tzv. inženýrským způsobem.