Kajínek se vytahuje: Měl jsem zbraně za půl milionu, 100 tisíc za vraždu mě uráží

Proč to – jak tvrdíte – hodili právě na vás?

„V lednu 1993 jsem se nevrátil z přerušení trestu a všichni známí policistům říkali: Jirka je v Austrálii. Jirka je na Novém Zélandu. Takže najednou se jim naskytl ideální pachatel – na útěku, se zálibou ve zbraních. A co na tom, že jsem kradl, otvíral trezory a byty, ale nikdy nikoho nepřepadl. Takže to na mne hodili a mysleli si, že už mne tu nikdy neuvidí.“

Měl jste pověst kasaře a zloděje, proč si nevybrali nějakého násilníka?

„Já si to vysvětluji tak, že neměli nikoho vhodnějšího. Abychom si rozuměli – já vás nepřesvědčuji, sám hledám odpovědi na to, proč to tak bylo. A co se vlastně v Plzni osudný den stalo.“

A co se tam podle vás stalo?

„Za mým advokátem kdysi přišla státní zástupkyně a řekla mu: My víme, že byl na místě činu major Kronďák. Navrhujeme, ať váš klient tvrdí, že střílel s ním, my mu snížíme trest a za dva tři roky může jít domů. Copak jsem to mohl přijmout? Copak jsem se mohl přiznat k něčemu, co jsem neudělal? A ještě obvinit někoho, o kom nevím, jestli to opravdu udělal?“

Jiří Kajínek přiznal: Bez milosti už bych byl v Karibiku!

Jakou roli tedy Kronďák podle vás měl?

„Co si myslím já, není podstatné. Je možné, že je vrah. Ale na 90 procent byl na místě činu, když se střílelo. To on bodyguardům podnikatele Jandy přikázal, aby na schůzku jeli neozbrojeni. To on později manželku zavražděného podnikatele navedl na místo činu, i když o něm neměl jak vědět. Vždyť to všechno do sebe tak zapadá! Proč to ten soud nechtěl vidět? Co si o tom mám myslet? Prostě to chtěli na někoho hodit. Akorát nepočítali s tím, že mne opravdu chytí. A že se budu bránit. Oni jsou zvyklí, že zločinec je idiot, který si nechá všechno líbit. Víte, se mnou měl pořád někdo nějaký problém. Za tím je něco jiného, a teď jde o to, co všechno.“

A jaká je vaše teorie?

„Může to být všelijak. Kdysi jsem třeba vykradl trezor pardubického Semtína, kde byly tajné dokumenty o výrobě výbušnin. Vyšetřovala mne Státní bezpečnost, jestli jsem to prodal. Ale to se nikdy neprokázalo. Říkal jsem jim, že to byla náhoda, že jsem dokumenty spálil, že jsem šel krást zlato, peníze a zbraně.“

Takže ty dokumenty máte někde schované?

„Za to mám ty mercedesy, v nichž jezdím. (směje se) Už si z toho dělám legraci. Jsou to spekulace, možností je několik, mohlo to být všelijak. Mne třeba fascinuje, když si někdo myslí, že jsem šel za sto tisíc zabít tři lidi. To mne uráží, to jsem řekl i soudci. V té době jsem měl zbraně, které stály 600 tisíc. Je směšné, že bych šel někoho zabíjet za 100 tisíc.“

Kajínek o útěku: Holý zadek při zatčení mi prokázal velkou službu

Co se s těmi dokumenty z trezoru stalo?

„No říkám, spálil jsem je, řekl jsem jim.“

Ano, to jste řekl jim. A realita?

„Víte, já se nepřiznávám ani policii. Samozřejmě, dělám, si z toho legraci.“

Jedna z teorií, proč jste dostal doživotí, zní: Věděl jste na někoho příliš mnoho. Nebo jste věděl něco, co jste se neměl nikdy dozvědět.

„Teorie jsou teorie. Jaká je praxe, to se ukáže. Možné je všechno.“