Když zanikl Sovětský svaz, který jsme povinně milovali, jak blahé paměti nařídil jinak relativně osvícený sloupkař Jan Kopecký, nejen v pracovní době, ale také mimo ni a parafilie k rodné straně byla konečně pojmenována pravým jménem, nemusel jsem dlouho hledat náhradní objekt: Úřad si o moje city řekl okamžitě. Je to láska vášnivá a na rozdíl od tisícileté říše (tu také pamatuju), věčných časů (a nikdy jinak), objekt mých emocí nezhyne a přetrvá věky. Věděl to už Karel Havlíček, když napsal: Jenom cáři, samovláda a takové sloty / přetrvají věčně věků jak juchtové boty.

Úřad neponechává nic náhodě a představa, že by se jeho moudrá slova mohla poztrácet, čímž by jeho vážnost utrpěla, je mu zcela cizí. Proto každou kravinu zabalí do obálky s pruhem, což sice není zadarmo, ale daňoví poplatníci se na to rádi složí. Člověk nezastižený doma při pokusu o její doručení je pak ouředně vyzván, aby se pro ni dostavil na poštu, kde jest mu strávit v průměru 40 minut ve společnosti obdobně naštvaných čekajících. Je tam tím pádem moc příjemná atmosféra a nešťastné dámy za přepážkou vám závěrem ouředního jednání nabídnou ke koupi noviny, o něž normálně není zájem. Dojme mě představa, že když je neprodá, skončí jak děvčátko se sirkami, ale mé čekáním zatvrzelé srdce odolá a ubírám se pak domů s obálkou s pruhem a výčitkami svědomí, které mě hryžou několik dní.

Podobně jako neštěstí, ani Úřad není sám a co všechno lze vložit do pruhované obálky, překračuje fantazii tvůrců té nejhnusnější sekané. Poslední zvěsti mi přišly ze sociálky. Pamětliv rady našich chirurgů, nech to vyhnít, jsem odolal nátlaku své ženy a poště se pod různými záminkami vyhýbal, až ona nevydržela a obálku mi jen tak vrhla do schránky. Tam jsem se dozvěděl, že mi přidali na penzi.

Ještěže si vydělávám poctivou prací. Ten slavný přídavek zdaleka nedosahuje na jednu meziroční inflaci, která činí 2,7 %, jak se lze dozvědět zde.Tak jsem s dojetím vzpomněl na slova mentálně retardovaného voliče ANO, který zdůvodnil své rozhodnutí dát hlas Babišovi argumentem, že všichni mu slibovali přidat, ale jen on to udělal a přidal mu. Nepochybně ze svého, jak jinak!