Proč jste se rozhodla vyrazit do ciziny na studia?
Vedla mě k tomu maminka, abych poznala i jiné země než rodné Bělorusko.
Nepočítejte v důchodu korunyVyzkoušejte online kalkulačku investic zdarma a spočítejte si možné výnosy do budoucna. |
A proč jste zvolila Českou republiku?
Zprvu jsem chtěla studovat v Německu, proto jsem se naučila němčinu, abych zvládla zkoušky. Jenomže pak jsem se náhodou potkala s kamarádkou, která mi vyprávěla, že její kamarádka studuje v Praze a mě to zaujalo.
Jenomže čeština je velmi těžká.
Obrovsky těžká. V češtině jsem musela nejprve obhájit svůj diplom ze střední školy v češtině. Zkoušky byly náročné, v češtině jsem obhajovala znalosti z biologie, chemie, matiky a také znalosti angličtiny. Bez toho bych se na vysokou školu vůbec nedostala.
Na zvládnutí češtiny jste měla necelý půlrok. Jak se dá čeština naučit za tak krátkou dobu?
Třikrát do týdne jsem s podporou maminky jezdila 150 kilometrů do Minsku na intenzivní kurz češtiny. Poslouchala jsem české rádio, sledovala české seriály, četla české knihy. Takže jsem prakticky nedělala nic jiného, než studovala češtinu.
Na Vysoké škole zemědělské jste již úspěšně složila bakalářskou zkoušku, letos jste začala podnikat. Byl to okamžitý nápad zkusit podnikat s květinami?
Ne, hledala jsem dlouho, co přesně zkusit. Zvažovala jsem například módu. Ale najednou přišla možnost převzít již založenou firmu a dát jí nový směr. Nechtěla jsem být ale zaměstnaná. Rozhodla jsem se, že zkusím podnikat s květinami a udělám vše proto, aby firma začala vydělávat.
Prodávat květiny není vůbec jednoduché. Zvlášť po internetu.
Přesně tak, je to velmi těžké. Konkurence je veliká. Řada lidí si myslí, že koupit květiny po internetu je riziko. Musejí se v podstatě na někoho spolehnout. Je to jiné, než když jdete do obchodu a koupíte si květinu. V květinářství vidíte přímo, jak je kytice velká, jaké květiny se do ní vážou. Po internetu to ovlivnit nemůžete. A když se jednou spálíte, máte o to větší nedůvěru.
Jak se dá taková nedůvěra prolomit?
Myslím, že jedině tak, když si službu vyzkoušíte. Teprve pak se dá říci, s čím je člověk spokojený a s čím ne.
Natallia Mičková (22)Je z Běloruska, v 17 letech přišla do České republiky studovat. Na Vysoké škole zemědělské v Praze získala bakalářský titul. V roce 2017 začala podnikat, otevřela e-shop Givelo a vymyslela originální způsob darování květin po Praze do 90 minut. Je vdaná, její manžel je Čech a rovněž podniká.  |
Co se snažíte dělat, aby měli lidé z kytic radost?
Než kurýr odveze květinu, pošleme zákazníkovi její fotografii, aby viděl, jak doopravdy kytice vypadá. Když je květina předaná, píšeme zákazníkovi po e-mailu nebo SMS zprávu, že již může čekat nějakou reakci. A snažíme se přidat ke kytici i pár rad, jak s ní zacházet, aby vydržela. Jsou to možná maličkosti, které moc nestojí, ale z reakcí, které zpětně dostáváme, vidíme, že to lidem dělá radost.
Co dalšího je klíčem k tomu, aby se lidé naučili nakupovat květiny v internetovém květinářství?
Musíte mít hezký web a dobře nafocené kytice, aby si ti, kdo stránky navštíví, řekli, že jsou hezké. A nemůže se stát, že máte hezký web, krásně nafocené kytice a zákazníkovi pak přijde domů něco, co tomu neodpovídá. Celý koncept musí být o tom, že když chce muž poslat ženě květinu, je to jako když posílá sto procent své lásky. Jde tedy o to, aby těch sto procent lásky od jednoho k druhému skutečně dorazilo.
Objednávají kytice po internetu hlavně muži, nebo i ženy?
Většinou muži. Když to mám říci v číslech, zákazníky jsou ze 70 procent muži a 30 procent žen. Řada zákazníků se k nám už vrací, což je super. A někteří muži tak řeší prostřednictvím nás i své průšvihy (smích).
Takže posílají květiny s omluvou „Promiň mi“?
Je to tak. A občas nám popíší, co provedli. Někdy mám chuť takovému muži zavolat a naznačit, že by jako omluvu měl poslat větší kytici (smích). Jsem ale docela překvapená, že čeští muži už umí posílat květiny i jen tak, aby ženu potěšili, dali jí najevo, že ji milují. To mám ráda, takto to funguje i u nás v Bělorusku. Myslím, že běloruské ženy si své muže vychovaly dobře a s květinami, které dostávají, jsou zvyklé se chlubit i na sociálních sítích.
Její floristky uvážou stovky kytic.
Podnikáte krátce. Už jste měla nějakou krizi, kdy jste se bála, že se váš byznys nerozjede?
Na začátku jsem nebyla vůbec trpělivá, teď už trpělivá jsem. Naučila jsem se, že na startu podnikání je potřeba mít trpělivost. Jinak se rozjezd nepovede. Vždycky si musíte říkat, že to musí být lepší. Jsme na začátku, ale myslím, že v tomto podnikání a lidech, které mám vedle sebe, je potenciál. Zákazníci nám dávají najevo, že jsou nadšení, další přicházejí na doporučení. A zjistili jsme, že se ženy s našimi kyticemi chlubí i na sociálních sítích. Proto věřím, že porosteme, už prodáváme stovky květin a máme i další plány.
Co dalšího jste se musela v podnikání naučit?
Mít disciplínu. Sama se považuji za disciplinovaného člověka, protože jsem zvládla v 17 letech naučit se češtinu a vyrazit za studiem do České republiky. Ale občas jsem se naučila i prokrastinovat a věci odkládat. I v podnikání jsem si na začátku říkala: „Ještě mám čas.“ Ale pak zjistíte, že není čas, že vše musíte dělat hned. V podnikání je disciplína asi to nejdůležitější, musíte si to odmakat. Jinak to nejde.
Čtěte další příběhyV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Jak jste si vybírala lidi do nejbližšího týmu?
Floristky jsem získala na doporučení, jedna přišla sama, aby se ucházela o práci a zapadla do týmu velmi dobře. Takže teď mám tři floristky a jednoho kolegu, který zajišťuje i rozvoz.
Váš manžel je rovněž podnikatel, snaží se vám do podnikání mluvit?
Ne, nemluví, ale vím, že když budu mít nějaký problém, mám v něm nejlepšího učitele, který mi může poradit. To je dost velká výhoda.
A už jste si řekla o nějakou radu?
Ano, nestydím se za to. Průběžně mi dával rady, asi ta největší rada byla, abych se obklopila dobrými lidmi, bez toho byznys dělat nejde. O podnikání se doma bavíme otevřeně. Řekne mi svůj názor k mým věcem a já zase k jeho. Navzájem se podporujeme.
Dostáváte od svého muže květiny?
Květiny od něj dostávám často, určitě jednou týdně, ale už z nich nemám takovou radost (smích).
Proč? Je to nošení dříví do lesa?
S květinami pracuji, proto se na to začínám dívat jinak. Když je dávám do vázy, kolikrát si říkám: Kdybys objednal od nás, byla by ta kytka hezčí (smích). Ovšem na druhou stranu, bylo by divé, kdyby kytku objednal od nás a ne od konkurence. Alespoň tak mám přehled, jak to konkurence dělá. Ale velmi často si můj muž přesně řekne, jakou květnu mu mají uvázat. Takovou kytku nekritizuji, poznám, že ji sestavil sám, je v tom docela dobrý, mohl by klidně pracovat i tady u nás (smích).
